Udržení hustoty kostí u starších mužů-běžců je nezávislé na změnách tréninkového objemu nebo VO2max.
Výsledky několika nedávných výzkumů zpochybnily přínos dlouhodobého běhání pro snížení rizika vzniku osteoporózy. Tyto negativní závěry vycházejí ze zjištění, že běžci se obecně neliší od kontrolních skupin, pokud jde o hustotu kostních minerálů (BMD). To vedlo k úvahám, že hodnota zátěžového cvičení by mohla souviset s jeho schopností udržovat kostní hmotu nebo snad snižovat očekávanou míru jejího úbytku.
V rámci studie bylo vyšetřeno 54 mužů - mistrů sportu ve věku od 40 do 80 let během 5 až 7letého intervalu. Fyziologické parametry zahrnovaly VO2max., složení těla, hustotu kostí a běžecký výkon. Zdravotní anamnéza a tréninkové záznamy byly získány prostřednictvím dotazníku.
V průběhu průměrně 4,6 let mezi prvním a druhým testem byl pozorován významný nárůst tělesné hmotnosti a svalové hmoty. Aerobní zdatnost se snížila, stejně jako týdenní kilometráž a výkonnostní časy na 5 a 10 km. Hustota kostních minerálů byla nižší v celém těle, ale ne v kyčlích nebo páteři. Neuvádí se žádný významný vztah mezi změnou tréninkového objemu, změnou tělesné hmotnosti a změnou aerobní výkonnosti se změnami BMD.
BMD kyčlí a páteře se u těchto běžců udržuje po dobu 4 až 5 let. Navíc změny hustoty nebo obsahu kostní hmoty nejsou citlivé na mírné změny tréninkových objemů. Došlo se k závěru, že hustotu kostní hmoty lze u starších aktivních mužů udržet běháním.
Tato zjištění naznačují, že pokud je vyžadována minimální hranice kilometráže, je tato úroveň jistě nižší než průměrná kilometráž těchto běžců.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
