Doplňkové tréninkové prostředky
Doplňkové tréninkové prostředky
Bylo prokázáno, že i trénink, který není specifický pro běh, zlepšuje vytrvalostní běh.
Odporový trénink a plyometrie (je sada cvičení, ve které svaly vyvíjejí maximální sílu v krátkých časových intervalech s cílem zvýšení výkonu) jsou dva typy tréninku, které jsou nejvíce praktikované a prospěšné.
Navzdory důkazům, které poukazují na výkonnostní přínosy, tak mnoho běžců váhá se zařazením těchto typů tréninku. Částečně je toto váhání způsobeno představou, že odporový trénink zvyšuje hmotnost, respektive svalovou hmotu. Přesvědčení, že pouze VO2max, ekonomika běhu a laktátový práh ovlivňují běžecký výkon, také brzdí zařazení tohoto doplňkového tréninku.
Jak však již bylo řečeno, nyní je známo, že anaerobní a nervové faktory se podílejí na zlepšení parametrů a tím pádem i výkonu při vytrvalostních bězích.
Existuje mnoho různých typů odporového tréninku, což komplikuje kvantifikaci jeho účinku na vytrvalostní výkon. Typy odporového tréninku, které pravděpodobně pomohou běžcům, jsou ty, které nevedou k výraznému nárůstu tělesné hmotnosti a velikosti svalů. Zvýšení tělesné hmotnosti by snížilo relativní VO2max a ekonomiku běhu. Výrazné zvětšení svalové hmoty by mělo za následek snížení hustoty kapilár a mitochondrií. Z těchto důvodů trénink, který by se zaměřil na zlepšení nervových a anaerobních faktorů, které zlepšují výkonnost u vytrvalostního běhu bez následného zvýšení hmotnosti nebo mu svalů, by byl žádoucí. V návaznosti na to je pro vytrvalce pravděpodobně nejvhodnější plyometrie.
Většina studií využívajících tradiční posilování neprokázala u dobře trénovaných sportovců žádnou změnu VO2max. (Jung, 2003). Studie, které zjistily změnu VO2max, se týkaly např. netrénovaných osob. Například Hickson a kol. na dobře trénovaných cyklistech nezjistili žádnou změnu ve VO2max, když byl do jejich tréninku přidán odporový trénink. U trénovaných jedinců, kde je hodnota VO2max dostatečně vysoká, je nepravděpodobné, aby vyvolal změnu VO2max.
Pokud se však použije Noakesova teorie, tak je možné, že změny VO2max po odporovém tréninku by mohly být přičítány změnám v aktivaci při přenosu v rámci běhu.
Z tradičních faktorů se zdá, že odporový trénink nejvíce ovlivňuje ekonomiku běhu a v menší míře laktátový práh. Zdá se, že ekonomika běhu je hlavním faktorem, který se tímto tréninkem zlepšuje.
Tři studie u trénovaných běžců, kdy jim byla nahrazena část tréninku plyometrickým nebo výbušným typem tréninku, prokázaly zlepšení ekonomiky běhu.
Bylo zároveň zjištěno zlepšení výsledného času na 3 km. Podobně Saunders a kol. zjistili, že po plyometrickém tréninku došlo ke zlepšení ekonomiky běhu o 4,1 %. Navíc došlo ke zlepšení neuromuskulárních faktorů, jako je zkrácení času k dosažení maximálního dynamického výkonu síly. A konečně, u dobře trénovaných běžců zjistili, že po 9 týdnech plyometrického typu tréninku se běžci zlepšili v běhu na 5 km o 3,1 % a v ekonomice běhu o 8,1 %.
V další studii Esteve-Lanao a kol. zjistili, že periodizovaný tréninkový program zaměřený na odpor vedl k udržení délky kroku ve srovnání s kontrolním tréninkem skupiny s neperiodizovaným odporovým tréninkem. Tato studie ukazuje další potenciální přínos odporového tréninku.
Tato zjištění o účincích plyometrického a odporového tréninku vedou k myšlence, že za výkonnost by mohly být zodpovědné nervové a anaerobní faktory silového tréninku. Jak bylo uvedeno v části věnované nervosvalovému aparátu, je pravděpodobné, že změny v motorických jednotkách, změny v anaerobní kapacitě nebo změny v době kontaktu se zemí nebo ve svalových vláknech by mohly vysvětlit zlepšení výkonnosti.
Pozn. s použitím zahraničních informací
