Fyziologie maratonského běhu
Výkon v maratonském běhu ovlivňuje celá řada faktorů, z nichž většina je fyziologické povahy. V souladu s tím se maratónský běžec musí do značné míry spoléhat na vysokou aerobní kapacitu. Mezi běžci s podobnou výkonnostní kapacitou však byly pozorovány velké rozdíly v maximálním příjmu kyslíku (VO2 max), což naznačuje, že pro výkon jsou důležité doplňkové faktory.
Náklady na kyslík při běhu nebo ekonomika běhu a také částečné využití VO2 max při tempu maratonského závodu jsou další faktory, o kterých je známo, že ovlivňují výkonnostní kapacitu.
Společně mohou téměř úplně vysvětlit rozdíly v maratonské výkonnosti. V podobné míře bylo také zjištěno, že tyto proměnné vysvětlují variace „anaerobního prahu“. Tento faktor, který úzce souvisí s metabolickou reakcí na zvyšující se intenzitu zátěže, je jedinou proměnnou, která má nejvyšší prediktivní schopnost pro maratonský výkon. Ale hlavním limitujícím faktorem pro výkon v maratonu je pravděpodobně "výběr" paliva pro pracující svaly, kterýžto faktor souvisí s % VO2 při maratonském tempu.
Současné výzkumy náznačují, že maratónští běžci ve srovnání s normálními jedinci mají vyšší rychlost "obratu" v metabolismu tuků při dané vysoké intenzitě zátěže vyjádřené jak v absolutních (m/s) tak v relativních (% VO2 max) hodnotách. Výběr tuku pro pracující svaly je důležitý, protože zásoby nejúčinnějšího paliva, sacharidů, jsou omezené.
Velké množství vytrvalostního tréninku maratónských běžců je pravděpodobně zodpovědné za podobné metabolické adaptace, které přispívají k opožděnému nástupu únavy. Pravděpodobně existuje horní hranice tréninkových kilometrů, nad kterou nedochází k žádnému zlepšení v částečném využití VO2 max v tempu maratonského závodu. Zdá se však, že vliv tréninku na VO2 max a do určité míry i na ekonomiku běhu je limitován genetickými faktory.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
