Regulace teploty a její vliv na výkon
Regulace teploty a její vliv na výkon
Dalším mechanismem, který může způsobit únavu, je zvýšení tělesné teploty. Když teplota tělesného jádra dosáhne nebezpečně vysoké úrovně, lidé buď výrazně zpomalí, nebo zastaví. Zajímavým faktem je, že lidé ukončují běh při velmi podobných teplotách kolem 40° Celsia. K tomuto ukončení běhu dochází bez ohledu na počáteční teplotu, před ochlazením těla nebo rychlosti ztráty a ukládání tepla (Gonzalez-Alonso a kol. 1999). Existuje teorie, že běh v horkých podmínkách, při němž pravděpodobně dochází k únavě v důsledku dosažení vysoké teploty tělesného jádra, je řízen anticipačním regulátorem. Tento anticipační regulační systém sleduje míru tělesné teploty a upravuje aktivaci svalů tak, aby oddálil přehřátí nebo mu zabránil. Důkazy pro tuto teorii pochází ze studií, které zkoumaly úrovně EMG (funkční stav nervových kořenů, periferních nervů, nervosvalového přenosu a svalů) při různých teplotách.
Nižší úrovně EMG byly pozorovány při vyšších teplotách, což by nemělo být překvapivé, ale menší anticipační regulace lze pozorovat i na počátku běhu, kdy teploty jádra byly v podstatě stejné (Tucker a kol. 2004). Bez ohledu na přesný mechanismus je vidět, že zpomalení rychlosti ukládání tepla může zvýšit vytrvalost. Kromě toho se mohou uplatnit i další mechanismy související se zvýšením teploty jádra pro potenciální zhoršení výkonnosti, a to ještě před dosažením kritické teploty jádra.
Při vyšších teplotách se kůže více prokrvuje, aby pomohla při ochlazování.
Když k tomu dojde, sníží se průtok krve, která normálně proudí do svalů, což může vést ke zhoršení výkonnosti. Při vysokých svalových teplotách se také snižuje tvorba ATP.
Zvýšení teploty tělesného jádra závisí na ochlazování organismu.
Ke ztrátám tepla může docházet různými způsoby:
Sálání umožňuje odvod tepla v důsledku rozdílu teplotního gradientu. Když je teplota pokožky vyšší než teplota okolí, odchází z těla více tepla. Tento proces představuje cca 60 % tepelných ztrát (Brooks a kol. 2004).
Kondukce je přenos tepla prostřednictvím přímého kontaktu a představuje přibližně 3 % tepelných ztrát.
Konvekce je přenos tepla vzduchem nebo vodou, a představuje asi 12 % tepelných ztrát při pokojové teplotě (Brooks et al., 2004). Proudění krve do kůže napomáhá procesu konvekce. Teplo se šíří spolu s krví z jádra do kůže, díky čemuž tak dochází k tepelným ztrátám do vzduchu. Tímto způsobem dochází k přenosu tepla z jádra do okolí, což napomáhá regulaci teploty.
A konečně, odpařování představuje za normálních podmínek asi 25 % tepelných ztrát (Brooks a kol. 2004).
Aby docházelo k odvodu tepla, musí se pot odpařovat. V teplém prostředí je odpařování potu vyšší než v zimě. Nesmíme však zapomínat na vlhkost vzduchu - čím vyšší, tím hůře dochází k odpařování. Kromě toho při velmi vysokých teplotách, kdy je venkovní teplota vyšší než teplota těla, je odpařování jediným způsobem odvodu tepla.
Aklimatizovaný člověk může vypotit až 4 litry potu za hodinu, zatímco neaklimatizovaný člověk může vypotit až 2 litry potu za hodinu. Proto je třeba aklimatizaci na teplo získat (natrénovat), aby se mohl potenciálně zvýšit vytrvalostní výkonnost.
Běžci, kteří běhají v horkém prostředí, by si měli si uvědomit, že teplo a jeho regulace může být příčinou únavy. Proto by tréninky měly být navrženy tak, aby se minimalizoval vliv teploty na únavu.
Běžecké doplňky, které se mohou při běhu v horku hodit -
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
