Struktura

Struktura

Posledním faktorem, který může ovlivnit biomechanickou účinnost, jsou individuální rozdíly v pohyblivosti, respektive struktuře člověka. Existují určité strukturální charakteristiky, které činí člověka efektivnějším.

U elitních afrických běžců byla vyslovena hypotéza, že nižší hmotnost dolních končetin částečně vysvětluje jejich výhodu co se týče ekonomiky běhu. To by bylo způsobeno skutečností, že nižší  hmotností  dolních končetin by se snížily energetické náklady na kmitání nohou při běhu. Další strukturální faktory, které ovlivňují ekonomiku běhu, jsou procento tělesného tuku, šířka pánve a velikost chodidla.

Vzhledem k tomu, že strukturu jedince nelze změnit, nebo jen minimálně, nebude třeba se pouštět do nějakých větších rozebírání těchto témat. Dobrou zprávou je, že existuje široká škála běžců s různou tělesnou stavbou, kteří jsou úspěšní na elitní úrovni.

Optimalizace biomechaniky a ekonomiky běhu

Sledování vlivu biomechaniky na ekonomiku běhu je obtížná záležitost. Většina vědců ignoruje skutečnost, že běžci mají za sebou roky "pohybového programování", díky němuž se již vyvinuly nervové cesty pro jejich osobitý krok, a proto jsou v tomto svém kroku neurálně velmi efektivní. Je možné, že běžec může běžet méně mechanicky efektivně, ale po letech tréninku se na tento krok adaptoval, takže může sice běžet méně efektivně, ale  jeho ekonomika běhu je relativně dobrá.  Nabízí se otázka. Jsou běžci při zvolené délce kroku nejefektivnější, protože je to jejich optimální délka kroku, nebo je to proto, že se na tento krok adaptovali po letech běhání, a stal se  jejich "optimálním", protože se stal zakořeněným pohybovým programem? Jinými slovy, díky tréninku mohla by se jiná délka kroku stát efektivnější? Bohužel nebyly provedeny žádné studie, které by tuto otázku objasnily.

Srovnávací studie mezi elitními a neelitními běžci mohou pomoci poskytnout vodítko k tomu, z čeho se skládá optimální běžecká mechanika. Ve studii Leskinena a kol. se porovnávali světoví běžci na 1500 m (~3:35 na 1500 m) s běžci národní úrovně (~3:49). Bylo zjištěno, že elitní běžci vykazovali efektivnější využití kyčelního kloubu a potenciálně pružnější využití energie. Význam extenze v kyčli byl zaznamenán také i v jiné studii Kyrolainena a kol.. To by mělo dávat smysl, protože extenze v kyčli může jednak generovat velkou sílu, jednak při správném provedení vede k protahovacímu reflexu, který napomáhá cyklickému protažení nohy ve fázi zotavení.

Manipulace s biomechanikou za účelem zlepšení ekonomiky běhu u běžců na delší distance je často předmětem kontroverzí. Jak již bylo zmíněno dříve, složitost účinnosti způsobuje, že rozeznávání účinků změn biomechaniky na ekonomiku běhu je obtížné. Je to  dáno tím, že při změně biomechaniky by se mělo očekávat, že dojde ke krátkodobému snížení hospodárnosti v důsledku toho, že nově musí dojít k novému motorickému naprogramování a mohou se změnit vzorce zapojování svalů. Proto provádění krátkodobých studií o změnách ekonomiky běhu prostřednictvím mechanických manipulací by nemusel být dobrý nápad. Existují však důkazy, že některé mechanické změny mohou ekonomiku běhu zlepšit. Studie provedená Morgenem a kol. změnila délku kroku pomocí zvukové a vizuální zpětné vazby, což vedlo k optimalizaci délky kroku a zlepšení ekonomiky běhu. Tato studie poukazuje na myšlenku, že mechanické úpravy mohou zlepšit ekonomiku běhu. A konečně, praktické zkušenosti mnoha nejlepších světových běžců na dráze a jejich trenérů, kteří se zaměřují na manipulaci s technikou, poskytují důkazy z praxe.

S použitím zahraničních studií