Technika běhu je důležitou součástí jeho hospodárnosti a výkonnosti
Navzdory intuitivnímu vztahu mezi technikou a ekonomikou běhu (RE) i výkonností a různorodým technikám, které běžci používají k dosažení pohybu vpřed, zůstává objektivní význam celkové techniky a jejích klíčových složek stále neobjasněn.
Cílem studie bylo zjistit vztah mezi individuálními a kombinovanými kinematickými měřítky techniky s RE a výkonností.
S rámci studie devadesát sedm vytrvalostních běžců (47 žen) s různou výkonností provádělo nepřetržitý test stupňovaného běhu na běžeckém pásu (4minutové úseky, zvyšování tempa po 1 km/hod.). Měření zahrnovala trojrozměrnou kinematiku celého těla, dechové plyny pro stanovení energetických nákladů a laktátový práh. Pět kategorií kinematických měření (vertikální oscilace, brzdění, držení těla, parametry kroku a úhly dolních končetin) a náklady na lokomoční energii (LEc) byly zprůměrovány v průběhu 10-12 km/hod. (nejvyšší společná rychlost < laktátový práh). Výkonnost byla měřena jako nejlepší čas sezóny (SB) převedený na z-skóre (statistický údaj) specifické pro dané pohlaví.
Výsledky: Četné kinematické proměnné korelovaly s RE a výkonností (LEc, 19 proměnných; čas SB, 11 proměnných). Analýza zjistila, že tři proměnné (vertikální oscilace pánve při kontaktu se zemí normalizovaná na výšku, minimální úhel kolenního kloubu při kontaktu se zemí a minimální horizontální rychlost pánve) vysvětlují 39% variability LEc. Kromě toho čtyři proměnné (minimální horizontální rychlost pánve, úhel holeně při došlapu, pracovní faktor a předklon trupu) společně vysvětlovaly 31% variability výkonu (čas SB).
Závěry: Studie poskytuje nový a spolehlivý důkaz, že technika vysvětluje podstatnou část variability RE a výkonu. I proto se doporučuje, aby běžci a trenéři věnovali zvýšenou pozornost specifickým aspektům parametrů kroku a úhlů dolních končetin, a to částečně za účelem optimalizace pohybu pánve a v konečném důsledku zvýšení výkonnosti.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů