Únavová teorie
Únavová teorie
je založena na únavě svalových vláken. V tomto modelu se hledí na únavu jak z hlediska "výsledku" neurálního zapojování svalových vláken, tak samotné vytrvalosti svalových vláken (nebo jak dlouho může zapojené - namáhané svalové vlákno pracovat bez únavy). Jak se dostavuje únava, svalová vlákna začnou "selhávat" a zapojí se další vlákna, aby vyrovnala avizované "selhávání". Nakonec je tu bod, kde většina svalových vláken je již unavená a nemůže udržet potřebnou produkci síly. Dochází tedy k únavě a běžec zpomaluje. Na základě této teorie lze únavu oddálit prostřednictvím zvýšení počtu svalových vláken, pro možné použití těchto svalových vláken během závodu. Tak v podstatě prodloužit jejich výdrž, a tím oddálit únavu. Tato teorie je spojením obojího - periferní (samotné svaly) a centrální (centrální nervový systém). Stejně jako u teorie laktátové únavy, nezáleží na tom, zda existuje centrální regulátor nebo zda dochází k únavě periferně ve svalech samotných, protože tréninkové cíle jsou stále stejné.
Trénink je následující:
Teorie svalových vláken:
- Zvyšte maximální počet vláken, které můžete získat a použít
- Zvyšte procento svalových vláken, které používáte během závodu
- Prodlužte čas, při kterém svalová vlákna vydrží (vytrvalost)
- Zvyšte/udržte počet svalových vláken, která jsou schopna vydržet maximální únavu
Nakonec je tu model celkové únavy, který spojuje místní a centrální únavu do jednoho celku.
Tato teorie spojuje mozek a svaly do jakési smyčky senzorické zpětné vazby.
Model a jeho důsledky pro trénink jsou následující:
Jednoduchý integrovaný model únavy:
- Produkty únavy se hromadí ve svalu.
- Mozek tento nárůst produktů únavy monitoruje a reguluje zapojení svalů tak, aby sezabránilo tomu, aby sval dosáhl nebezpečné úrovně produktů únavy
a)Produkty únavy, které mohou signalizovat jejich hodnotu mozku, mohou zahrnovat laktát, H+, Ca+, teplo/teplotu, hladinu glykogenu a řadu dalších spouštěčů
Může se trénovat na:
- Zpozdit nahromadění těchto produktů, a tím oddálit signál mozku k "vypnutí".
- Zpozdit vyslání signálu z mozku k "vypnutí a ochraně" tím, že prokážete, že můžete bezpečně zvládnout o něco větší množství tohoto produktu únavy.
- Zvýšit maximální množství těchto produktů, které se mohou nahromadit nebo naopak snížit před tím, než mozek začne činnost vypínat/omezovat.
Tyto modely únavy umožňují praktickou integraci vědy a tréninku.
Tyto modely poskytují snadno pochopitelný způsob, jak se podívat na to, co způsobuje únavu, a následně jak trénovat, aby se únava oddálila, respektive se oddálil její projev.
Jako rychlý příklad použití těchto modelů se podívejme na svalové vlákno.
Teorie: Abychom oddálili únavu, musíme zvýšit zásobu svalových vláken a jejich vytrvalost. Abychom těchto cílů dosáhli, musíme provádět tréninky, které způsobují zvýšení objemu svalové hmoty, respektive počtu svalových vláken, jako jsou sprinty, sprinty do kopce nebo posilování s těžkými váhami (ovšem pozor na rozdíl těžká a těžká váha).
V návaznosti na to potřebujeme prodloužit vytrvalost nově získaných vláken, takže v další sérii tréninků se přidá vytrvalostní složka. Příkladem může být provádění sprintů do kopce s délkami úseků 800m v závodním tempu s meziklusem. Další možností je provádět dlouhé výběhy svahů, protože se při nich zapojí a vyčerpá více svalových vláken.
Pozn. s použitím zahraničních studií
