Vliv intervalového versus kontinuálního tréninku na kardiorespirační a mitochondriální funkce

Vztah ke zlepšení aerobního výkonu u jedinců se sedavým způsobem života.

Cílem studie (2008) bylo určit účinky kontinuálního (A) vs. přerušovaného (B) tréninku poskytujícího identickou mechanickou zátěž a délku tréninku na kosterní svaly a kardiorespirační adaptace u již dříve zmiňovaných jedinců.

Po dvou 8týdenních tréninkových programech byly zjištěny tyto výsledky:

Maximální příjem kyslíku (Vo2max) se zvýšil po obou trénincích (9 % u A vs. 15 % u B), zatímco pouze u B to bylo spojeno s rychlejší kinetikou Vo2. Mitochondriální oxidační kapacity kosterního svalu (Vmax) byly zvýšeny pouze po tréninku B, zatímco kapilární hustota se zvýšila po obou trénincích, s dvojnásobně vyšším zlepšením po tréninku A.  

Tyto výsledky naznačují, že změny tréninkové zátěže a příjmu kyslíku během tréninku jsou klíčovými faktory pro zlepšení oxidačních schopností svalů spíše než délka zátěže nebo celkový energetický výdej.

Z integračního pohledu se trénink B jeví jako optimální při maximalizaci adaptací periferních svalů i centrálního kardiorespiračního systému, což umožňuje významné funkční zlepšení.

Tato data podporují koncept stejné struktury u jedinců se sedavým způsobem života.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů