Potřeba náhrady tekutin u dobře trénovaných běžců a běžkyň při ustáleném běhu v hale a venku
Dvanáct dobře trénovaných atletů a atletek (středotraťařů) provedlo v rámci studie sérii šesti hodinových běhů při 75% VO2max. za podobných podmínek prostředí v hale (běžecký pás) a venku (dráha).
Běh byl prováděn v kontrolním režimu (C, bez tekutin), následoval režim s vodou (W) a režim se sportovním nápojem (SD), přičemž každý běh byl oddělen týdenním intervalem.
Obě procedury s tekutinami byly dodávány v objemech odpovídajících individuálním ztrátám tělesné hmotnosti (tekutin), které vznikly při příslušných procedurách C uvnitř a venku. Hemodynamická (objem plazmy), fyziologická (srdeční frekvence a tělesná teplota) a chemická (laktát a glukóza v krvi) měření byla analyzována jako změny před a po běhu (hodnoty delta).
Během příslušných procedur C uvnitř a venku vykazovali muži přibližně dvojnásobnou změnu ve ztrátách tělesné hmotnosti (tekutin) (uvnitř 1,81 +/- 0,10 kg a venku 2,06 +/- 0,13 kg) ve srovnání se ženami (uvnitř 0,93 +/- 0,11 kg a venku 1,32 +/- 0,12 kg). Tyto ztráty vedly k téměř dvojnásobné potřebě náhrady tekutin vzhledem k tělesné hmotnosti v průběhu běžeckých zátěží příslušných procedur W a SD v hale a venku u mužů ve srovnání s ženami.
Oba kontrolní režimy W a SD byly účinné při minimalizaci poruch objemu plazmy, srdeční frekvence, tělesné teploty a laktátu v krvi před a po běhu, při SD to vedlo ke zvýšeným změnám glukózy v krvi.
Výsledky naznačují rozdíly specifické pro obě pohlaví v potřebě náhrady tekutin při ustáleném běhu, které je třeba zahrnout do strategií doplňování tekutin, aby se kompenzovaly nároky tréninku a soutěží v atletických závodech na střední vzdálenosti.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
