Běhání a zdravotní rizika.
Při běhu dochází v těle k akutním metabolickým a fyziologickým změnám.
Tyto změny zahrnují zvýšenou frekvenci a hloubku dýchání, zvýšený srdeční výdej, odklonění průtoku krve do cvičících svalů a kolísání cirkulujících hormonů.
Elektrolytická rovnováha je obvykle dobře udržována během maratonu (průměrné hladiny sodíku po maratonu jsou 143 mmol/ l a pouze 0,6 % účastníků maratonu má hladiny < 135 mmol/l).
Epinefrin a norepinefrin rychle reagují na fyzickou zátěž, usnadňují zvýšený srdeční výdej a větší uvolňování glukózy z jater. Stejně rychle se rozptýlí v oběhu a vrátí se do klidové koncentrace 5 až 10 minut po ukončení cvičení.
Koncentrace lymfocytů, počet bílých krvinek a počet krevních destiček se zvyšují s fyzickou zátěží a mohou zůstat zvýšené po dobu 24 hodin po maratonu.
Při nadměrném tréninku se však koncentrace neutrofilů může snížit, což může způsobit, že přetrénovaní běžci jsou náchylní k infekcím horních cest dýchacích a dalším infekcím.
Srdeční změny po extrémních vytrvalostních disciplínách (maratony a ultramaratony) zahrnují přechodné akutní přetížení síní a pravé komory, přechodné snížení ejekční frakce pravé komory a zvýšené srdeční biomarkery. Všechny tyto změny se však normalizují do 1 týdne po této extrémní zátěži.
Nežádoucí příhody, jako je náhlá srdeční zástava, jsou u maratonců vzácné (1 událost na 184 000 běžců a 1 na 100 000 maratonců ve srovnání s 1 na 40 000 vysokoškoláků a 1 na 52 630 triatlonistů) a obvykle se vyskytují během poslední čtvrtiny závodu kvůli hypertrofické kardiomyopatii. Osmdesát šest procent náhlých srdečních zástav se vyskytuje u mužů. Výskyt náhlého srdeční úmrtí u maratonu a půlmaratonu je 1 na 259 000 účastníků. Faktory spojené s přežitím srdečních příhod zahrnují zahájení kardiopulmonální resuscitace a stanovení diagnózy jiné než hypertrofická kardiomyopatie. Přeživší bývají starší než nepřeživší a během svého života uběhli více závodů na dlouhé distance.
Ačkoli jsou fatální srdeční příhody vzácné, celoživotní intenzivní cvičení může vést ke kardiovaskulární remodelaci. Tyto strukturální změny zahrnují zvětšené objemy levé a pravé komory, např. stejně jako zvýšená srdeční hmota, velikost levé síně a tloušťka stěny levé komory. Většina těchto změn je fyziologických, aby vyhovovaly vytrvalostní zátěži. Nicméně 50 % maratonců má známky zvýšených sérologických markerů srdečního poškození po dokončení maratonu a 40 % má přechodný vzestup sérového kreatininu v souladu s akutním poškozením ledvin.
U vrcholových vytrvalostních sportovců se nejčastěji vyskytuje síňová a ventrikulární ektopie a elektrokardiografické abnormality, o nichž se předpokládá, že jsou způsobeny chronickou remodelací z nadměrného vytrvalostního tréninku. Nebylo však zjištěno, že by tyto abnormality predisponovaly k arytmiím nebo náhlému srdeční úmrtí.
Přestože vytrvalostní běh je spojován s fyziologickými a metabolickými změnami, tyto změny jsou prospěšné nebo přechodné, bez známek dlouhodobého poškození zdraví.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
