Běhání někdy bolí
V bolesti je vaším největším spojencem vaše tělo
Běhání je sport, při kterém vás čas od času bude něco bolet. To je fakt, který nemůžete ovlivnit. Rozhodně ale ovlivnit můžete, jak velké vaše bolesti budou a k čemu povedou nebo nepovedou.
Když po těžkém tréninku dáte mírně poškozenému, pobolívajícímu svalu dostatek času na zotavení, odvděčí se vám svou větší odolností při tréninku příštím.
Když budete bolest ignorovat a tvrdošíjně budete dál pokračovat podle tréninkového plánu, koledujete si o malér.
Je to jednoduché: prostě poslouchejte, co vám vaše tělo říká. Když ho něco bolí a nemůže dál, je to způsob, jak vám dát na vědomí, že něco přeháníte nebo neděláte dobře. Vaše tělo to s vámi myslí dobře a v žádném případě není jenom dalším v řadě soupeřů, které musíte porazit. Naopak, je vaším nejsilnějším spojencem, jenž vám jako jediný může skutečně pomoct dosáhnout všech vašich běžeckých cílů, pokud se k němu podle toho ovšem budete chovat. Jak mi říkával jeden lékař praktik, kterého uznávám a který mně pokaždé pomohl: „Neběhejte přes bolest. Vždycky jenom do bolesti.“
Naprostá většina běžeckých zranění přichází nenápadně a málokdy v tom hraje roli úraz. Člověk nezakopne a nenatáhne si stehenní sval ani nespadne ze schodů a neutrhne si lýtko. Běžecká zranění se zpravidla vyvíjejí postupně, jak svoje svaly, klouby a nervy vystavujeme stále většímu zatížení. Často místo, kde nás na těle něco bolí, navíc ani není místem, kde k poranění ve skutečnosti došlo. Například bolesti zadních stehenních svalů mají nezřídka původ v oblasti kyčlí, pánve nebo spodní části zad.
Zranění, jež na první pohled vypadá jako běžecké, nemusí mít s během vůbec nic společného. Nešikovné nastupování do auta, špatné držení těla nebo ohýbání se a zvedání těžkých věcí nesprávným způsobem, to všechno může mít negativní dopad např. na záda a posléze se tvářit třeba jako problém nohou způsobený tréninkem, jak je uvedeno o pár řádků výš. Rovněž snížení pohyblivosti a funkčnosti některého z kloubů pánve či spodních zad s největší pravděpodobností pocítíme i v jiné části těla.
Celkem vzato, běžci jsou ve srovnání s ostatními v řadě ohledů zdravější, ale všichni jsme na tom stejně, pokud jde o problémy se zády. Před několika roky odhalila studie uskutečněná na univerzitě v Exeteru (Velká Británie), že až 80 % dospělých Britů zažije v průběhu svého života bolesti zad. Podle mě není důvod si myslet, že v jiných zemích by stejný průzkum neměl obdobný výsledek. Obavy však nejsou zcela na místě, protože existují způsoby, jak se do podobných statistik nedostat. Zkuste se jimi řídit a jako bonus možná dokonce začnete běhat rychleji.
Všímejte si varovných znamení
Přístup sportovců ke zranění je zpravidla černobílý – zranění buď jsme nebo nejsme. Mezi touto černou a bílou je ale pořádně široká šedá zóna. Někdy nás ještě nic nebolí, avšak pokles výkonnosti navzdory zvýšenému úsilí už může signalizovat, že naše tělo přestává správně fungovat a hrozí mu zranění.
Nejdříve se postarejte o nohy
Chcete-li (alespoň některým) zraněním zabránit, musíte začít odspodu. Naprostou nezbytností jsou samozřejmě správné běžecké boty. Nesprávně zvolená obuv vám totiž může způsobit velké potíže (ovšem to záleží na samotné odolnosti organismu), a to nejenom na nohách. Dejte si proto při výběru svých bot na běhání poradit, i když už běháte dlouho a máte zkušenosti.
Pozn. běžecký model bot, který byl pro vás a vaše aktivity vhodný třeba před rokem, nemusí být vhodný dnes....
Bolest nikdy nepodceňujte
Jakmile vás už jednou začne něco bolet, věnujte bolesti pozornost, protože si ji, věřte mi, zaslouží. Jestliže pokračování v tréninku bolesti nadále zhoršuje, snaha o jejich překonání je nerozumná a jediné, co v takové situaci dává smysl, je vyhledat lékaře (odborníka), a to raději dříve než později.
Pokud jde o bolesti, někdy už trochu otřepané „NASLOUCHAT SVÉMU TĚLU“ není žádnou prázdnou frází. Všímejte si i sebemenší bolístky, protože hodně velkých zranění začíná někdy právě jenom malým píchnutím. Nenabádám vás tím k tomu, abyste svůj zdravotní stav po každém tréninku konzultovali s lékařem, ale k tomu, abyste sledovali, JAK VAŠE TĚLO REAGUJE na různé typy zátěže a různou dobu jejich trvání, a tomu neustále PŘIZPŮSOBOVALI SVŮJ TRÉNINK.
Tento článek vám vlastně nemá říct o moc víc než to, že k jednomu cíli, kterým může být vysněný závod nebo osobák, vede vždycky víc než jedna cesta.
Důležité není, kterou cestou k cíli dorazíte, ale abyste k němu dorazili. Zdali se vám to pokaždé podaří, bude do značné míry záležet taky na tom, JAK SE ZACHOVÁTE, když vás někdy začne něco bolet.
