Kdy zákonitě musí u běžců dojít ke zranění?

Jak se rozhodnout, jestli se zraněním můžete běhat a nebo nikoliv?

Musí zraněný běžec skutečně na nějakou dobu přestat běhat??

Zajímavé dotazy zraněných běžců (a nejen jich): "Musím opravdu přestat běhat?? Je možné, že bych kvůli tomuto úrazu skutečně musel navždy přestat běhat?? "

To je docela velký a zásadní problém, který všichni běžci známe. Je to docela běžná otázka, když se běžci zraní.
Takže, kdy přestat běhat a kdy nepřestávat?? Toť otázka.

Je třeba si uvědomit a pochopit rozdíl mezi očekáváními běžce a očekáváními lékaře. Jako běžec od lékaře očekáváte "radu" jak běhat i se zraněním, respektive vyléčit svoje zranění aniž byste museli na nějaký čas běh vysadit.

Doktor si však může myslet, a většinou i myslí něco úplně jiného. To ovšem neznamená, že by Vám nechtěl pomoci. Lékař opravdu chce, aby vaše zranění bylo vyléčeno.
Lékaři jsou "vyškoleni" tak, aby se vaše zranění zlepšilo co možná nejrychleji. Často je toto zlepšení na úkor vašich požadovaných aktivit.

Pokud chcete běhat dále, ale běh je nějakým způsobem vnímán jako škodlivý a lékař se domnívá, že pokračující běh způsobí, že zranění se zhorší, pak bude užitečné pro vlastní léčení abyste přestali běhat ihned na doporučení lékaře.

Je víc jak jasné, že to není to, co opravdu chcete. Zde se naskýtá otázka, která vám pomůže pochopit, že lékař může mít velmi odlišnou perspektivu, než vy - zraněný běžec.
Ovšem na druhou stranu je třeba, aby i sám lékař porozuměl běžci, respektive jestli neexistuje možnost vyléčit zranění aniž by běžec musel přerušit běhání.
Co si budeme povídat - běžci pacienti jsou "trochu" jiní, než klasičtí pacienti.

Důležité je společně určit strategii, která vám jako běžci pomůže "překonat" období, v kterém léčíte zranění. A teď záleží, jestli v této strategii je místo pro běh či nikoliv. Záleží, jak vysoké je riziko v případě jestli budete v běhu pokračovat, že byste svoje zdraví mohli trvale poškodit.

Zhoršení malého zranění při pokračujícím běhu nemusí být tak velké. Ale pokud poškození je opravdu vážné a omezuje váš běh nebo Vám dokonce brání běhat, tak je na místě vystavit STOPKU!! Ono, ať už vědomé či podvědomé uhýbání zranění, respektive vzniklé bolesti, je víc jak nebezpečné pro ostatní části organismu.

Dostala se ke mně zajímavá informace, respektive názor: "Mám podezření, že běh není opravdovou hobby zábavou pro skutečné běžce. Všichni co běháme, tak běháme ze spousty různých důvodů. Běh není jen hobby. Běh je součástí našeho života a našeho životního stylu. Běh je nedílnou součástí toho, kdo jsme (vyjma těch, kteří běh berou jako módní záležitost a v podstatě k němu nemají adekvátní vztah). "

Není tedy úplně "vhodné", aby lékař žádal po běžci, aby přestal běhat, pokud to není opravdu, ale opravdu nutné.

Když běžec dostane informaci, že je třeba, aby přestal běhat, tak to na 100% vidí jinak než lékař.

Citát jednoho sportovce, který říká naprosto všechno: "Existují jen dva důvody, proč přestat běhat. Jedním z nich je, pokud máte zlomeninu pravého femuru. Druhý je, pokud jste si zlomili levý. Kromě toho žádný jiný důvod neexistuje!"

Není pochyb, že tento citát je do značné míry reprezentativním ukazatelem, jak myslí hodně běžců, respektive sportovců vůbec.

Jedna věc, kterou doktoři nikdy nepochopí (ne všichni, ale většina), je to, čím je pro běžce nebo jiného sportovce skutečný cíl. Lékaři se učí prostě řešit problém.

Při léčbě zranění je primárním úkolem lékaře:
- odstranit bolest
- zabránit dalšímu poškození
- pomoci pacientovi dosáhnout cíle

Jenže většina lékařů je zastáncem "zabránit dalšímu poškození", na rozdíl od běžce, který je zastáncem "odstranit bolest" .
Ideálním by však bylo to třetí "pomoci pacientovi dosáhnout cíle"

A v tom je ten zakopaný pes!

Pokud je vaším cílem uběhnout maraton, tak je to cíl. Pokud je vaším cílem uběhnout maraton za tři hodiny, je to také cíl. Úkolem lékaře je Vám pomoci "zjistit", jak uběhnout maraton za 3 hodiny (lépe to samozřejmě vypadá, když je maraton za 2:59,59 než 3:00,00 - rozdíl sice jen jedné sekundy, ale vizuelně rozdíl neskutečný) bez zdravotní újmy. Schválně zde nepíšu "bez bolesti", protože maraton bolí v každém případě, jak ty nejlepší, tak ty nejposlednější.

K lékaři v podstatě jdete nejen proto, že máte bolesti, ale především, že máte cíl. Problémem je, že bolest, kterou máte, negativně ovlivňuje vaši činnost pro dosažení Vašeho cíle.

Naprosto famózní a všeříkající: "Cíle jsou sny s termíny." (bohužel jsem to neřekl já, ale naprosto se s tím ztotožňuji).

Každý běžec, který přichází do ordinace, má dán určitý počet maratonů či závodů, které chce běžet, nebo konkrétní závod, který chce běžet. V drtivé většině případů je již zaregistrován na závod (není nad zvýhodněné startovné měsíce před závodem), který se bude konat v určitý den a bude mít velmi specifický časový cíl, kterého chcete dosáhnout.

Takže ve skutečnosti je úkolem lékaře dostat toho běžce v daný den na startovní čáru a do cíle v daném okamžiku, aniž by se zranění zhoršilo a doufejme, že i bez bolesti (zde je brána bolest jako důsledek zranění, a ne jako důsledek závodu).

Je však třeba (do budoucna) také zjistit, co skutečně způsobilo a způsobuje zranění. Zjistit faktory, které se přímo podílely na vzniku zranění. Ty mohou být třeba: příliš vysoký objem naběhaných kilometrů, příliš vysoké tempo, příliš brzy, atd.
Jasným příkladem mohou být třeba novoroční předsevzetí, a nebo takové návody typu "maratoncem za tři měsíce" a jím podobné. Člověk vyběhne, první běh proloží chůzí, další dny začne přidávat metry či kilometry, začne zvyšovat tempo, začne běhat častěji, ....... a to vše víc než je jeho tělo schopno absorbovat. A zaručený výsledek je zde - ZRANĚNÍ!!

 
Pokud se zamyslíte nad rizikem vzniku zranění a tréninkovou zátěží a tím, jak souvisí s časem a velikostí zátěže, tak víme, že je to někde mezi nicneděláním a děláním příliš.
Pokud budete ležet na gauči, tak jste daleko vzdáleni od rizika zranění z nadměrné tréninkové zátěže.
Pokud budete na druhém konci spektra, kdy každý den poběžíte maraton, tak jste opravdu velmi blízko míry rizika zranění. Dříve nebo později si pravděpodobně "vyběháte" nějaké to zranění, protože stres bude příliš velký, a tělo nebude schopno tento stres zvládat.

Existuje celá řada stresových faktorů, které mohou ovlivnit schopnost vašeho těla vstřebávat nebo zkombinovat veškeré stresové stavy.

 

Mechanické stresory

Mechanické stresory lze uvažovat z hlediska vaší konkrétní běžecké biomechaniky, síly gravitace, když vaše nohy naráží při běhu na zem, nebo vaše aktuální, běžecká forma. Stejně tak to jsou povrchy po kterých běháte. Ty totiž mohou buď zvýšit a nebo snížit působení sil na váš organismus, které vznikají při vašem běhu. I sklon povrchu silnice (pokud běžíte u krajnice vozovky) může výrazně změnit poměr působení sil na jednu nebo druhou stranu. O typu běžeckých bot nemluvě - méně či více odtlumené, stabilní, lehčí, těžší, atd. Všechno toto může ovlivnit, a také ovlivňuje, úroveň mechanického namáhání vašeho těla.


Také nezapomeňme na oxidativní stresory (metabolický odpad, který se hromadí v organismu v důsledku běžecké zátěže).

Zanedbatelné nejsou ani stresory prostředí. Pokud běžíte v blízkosti vozovky, tak dýcháte
automobilové výfukové plyny, které vaše tělo musí zpracovávat způsobem, který je pro váš organismus stresující. Všichni víme, že znečištěné prostředí je kontraproduktivní pro atletické výkony (nejen je).

Oxidační stresory

Hormonální stresory mohou také výrazně ovlivnit schopnost vašeho těla absorbovat vnější stresory. Dysfunkce štítné žlázy, nesrovnalosti hypofýzy a řada dalších poruch hormonální regulace mohou přispět ke zvýšení stresu ve vašem těle.

Pokud dojde k přílišnému nahromadění stresu, a vy překročíte prahovou hodnotu pro zranění, tak zranění je ZDE.

Pokud máte příliš mnoho hormonálního stresu, stresu z prostředí nebo oxidativního stresu, který zatěžuje váš fyziologický systém, pak je vaše tělo méně schopné absorbovat mechanické napětí a máte větší riziko poranění.

Musíte dávat pozor na všechny tyto další stresory. Pokud můžete snížit ostatní stresory a nějakým způsobem je zvládnout, teoreticky byste měli být schopni zvýšit množství mechanického stresu (jako je běh) , aniž byste výrazně zvýšili celkové riziko vzniku zranění.

Stresovou, prahovou linii můžeme použít i v léčbě zranění. Pokud můžete dostatečně snížit velký stres, tak byste se měli být schopni léčit.

Pokud trpíte častými zraněními, tak je potřeba snížit tento kumulativní stres tak, aby jste ho dostali pod tento práh pro zotavení a hojení.

Nejvíce stresující faktor a činnost s nejvyšším rizikem by mohly být "spouštěči", konkrétně běh, respektive trénink přesně na stejné úrovni, která způsobila zranění. Pokud by množství zátěže a stresu, kterému jste vystavili vaše tělo, bylo dostatečně vysoké, aby způsobilo zranění ve formě poškození tkáně, není důvod očekávat, že budete mít schopnost léčit a vyléčit toto zranění, pokud budete i nadále paktikovat stejné množství zátěže a stresu. Neměli byste očekávat, že byste se zlepšili, měli byste místo toho očekávat, že se budete i nadále zhoršovat, pokud něco nezměníte.

Mohli byste snížit stres tím, že budete běhat méně a přiblížit se tak prahu vhodnému pro zotavení. Zdá se, že to je první věc, kterou lékaři chtějí doporučit. A proto vám často řeknou, abyste přestali běhat .

Mohli byste také více odpočívat, více spát, nebo se pokusit zotavit způsobem, který je účinnější než ten, který jste praktikovali během tréninku.

Můžete dokonce "jen" odpočívat v posteli, kde opravdu nebudete dělat nic jiného, než odpočívat, a zotavovat se.

Taktéž můžete změnit některé z faktorů, které by mohly měnit celkové množství stresu ve vašem systému.

Můžete se zaměřit na vaši výživu, abyste zvýšili množství antioxidantů nebo příjem bílkovin.

Můžete si zajistit i dostatečné množství spánku. A můžete se soustředit i na snížení zánětu.

Můžete analyzovat a upravovat svůj tréninkový plán způsobem, který může snížit stres, aby pomohl léčit zranění rychleji.

 

Musíte si uvědomit všechny dobré a špatné věci, které můžete upravit jako součást této rovnice. "Chyba" ve vašem systému může dále pokračovat a zvyšovat mechanický stres. I hydratace, respektive dehydratace se výrazným způsobem podílí na úrovni stresu. Příliš velký tlak v jedné oblasti přináší nadměrné namáhání určité tkáně. Biomechanická porucha může zatěžovat dolní končetinu a tělo asymetricky tak, že zvyšuje stres. A pak zde máme všechny formy zánětu, které mohou způsobit poškození vašeho systému. Samozřejmě, řešením není jen napravit "chybu", ale hlavně ji pojmenovat. To může znamenat méně běhu a více odpočinku, zvýšení hydratace, atd. Váš lékař vám může doporučit speciální ortopedické vložky, které vám pomohou běžet se sníženým napětím na konkrétní strukturu.
Není vůbec od věci použít svůj tréninkový deník a zpětně v něm zjistit, co jsem kdy a kde dělal, že jsem si přivodil zranění (mimo jiné i od toho je tréninkový deník - zpětná vazba) .

Dělejte vše, co je možné, abyste odbourali příčiny zranění.

Máte to plně ve své moci, abyste zvládli a upravili všechny tyto různé formy stresu. To je to, co musíte vy a váš lékař zvládnout.

Existuje mnoho různých způsobů, jak snížit stres. Nemusíte vždy přestat běhat.

Je třeba si také uvědomit, že u stejného zranění je jiné léčení u náctiletého pacienta, jiné u běžce, co běhá 150km týdně, a jiné u osmdesátiletého pacienta - kuřáka. Zkrátka každý jsme jiný a i léčba tedy není u každého stejná (POZOR zde mám na mysli standartní, dostupnou léčbu).
Je důležité, abyste vy a váš lékař velmi pečlivě zvážili, co je opravdu nezbytné, a co skutečně bude potřeba, abyste se uzdravili.

Pokud jde o výživu, tak jednoznačně platí: "Výživa není to, co jíte. Výživa je to, co jíte, trávíte, absorbujete, přenášíte do buněk a to, co buňky vybírají a používají. "

Výživa určitě má spoustu společného s tím, co jíte, když jíte nebo odmítáte jíst. Pokud však máte syndrom dráždivého střeva, můžete mít potíže se vstřebáváním živin bez ohledu na to, co jíte.

Výživa absorbovaná Vaším organismem a používaná buňkami má také hodně co do činění s načasováním. Většina běžců si uvědomuje, že je důležité pít regenerační nápoj nebo získat výživné látky ve velmi krátkém časovém období po tréninku. Pokud se pokoušíte doplnit "palivo" do dvou hodiny po svém běhu, tak je to zkrátka jiné, než když toto budete provádět později.

 
Běžci díky zranění nechtějí ztratit vše, co doposud natrénovali.
Musíte vymyslet takovou strategii, která toto natrénování v průběhu zranění udrží a nebo dojde jen k minimální ztrátě.

Plavání je pravděpodobně nejbezpečnější aktivitou pro zraněného běžce. Aqua jogging je další bezpečnou aktivitou, která simuluje pohyb běhu. Většina běžců v průběhu léčby zranění by měla zapracovat na posilování jádra (pokud to zranění samozřejmě dovoluje), tam jsou u většiny značné rezervy.

 

Zkrátka: "Můžete dělat cokoli, co chcete, jen do vlastní bolesti zraněné části organismu!"

Samozřejmě, že selektivně pracující svaly, které vám pomohou upevnit nebo zesílit jádro, by neměly mít vliv na vaše zranění. Můžete posilovat a provádět spoustu různých cvičení, které vám pomohou udržet celkovou kondici. Můžete jezdit na stacionárním kole, případně i na klasickém kole. V mnoha případech můžete běhat na něčem, co se jmenuje trenažér Alter G. Jedná se o speciální zařízení, které skutečně pomáhá snížit sílu gravitace při běhu (k zakoupení i v ČR, používá se i ve vybraných rehabilitačních centrech - jeden prý mají i v Praze na Dukle).

Bez ohledu na cestu, kterou zvolíte, musíte zjistit, co je opravdu důležité. Musíte zjistit, zda vám může váš lékař pomoci vyvinout strategii pro udržení vaší kondice.
Může vám pomoci, pokud lékaři vysvětlíte, vaše znepokojení nad ztrátou vaší aktuální kondice. Vysvětlete mu, že ve skutečnosti chcete nejen uzdravit, ale nejvíce že vás zajímá vyhodnocení všech různých potenciálních zdrojů stresu, které by mohly zpomalit nebo dokonce zastavit vaše uzdravení .

Pamatujte si, že je to jen matematika. Zjistěte stresory, které mohou způsobit zhoršení vašeho stavu.
Zjistěte činnosti, které mohou snížit váš celkový stres, a tím se tak vaše celkové šance na vyléčení zvýší.
Pracujte s těmito stresory a se svým lékařem, abyste co nejvíce snížili celkový stres, a abyste tak mohli pokračovat v běhu po mnoho let, dokud vás běh neomrzí.

Přeji vám mnoho běžeckých kilometrů bez zranění.

S použitím zahraničních materiálů a osobních zkušeností.