Optimální zátěž pro léčbu nízkorizikových zranění tibie a metatarzální kůstek u běžců

10.11.2022

stress

Vědecké poznatky o klinickém zdůvodnění

Východiska: V souvislosti s problematikou tibie byly v roce 2015 zrealizovány dvě nové studie, které se zabývají právě problematikou tibie.

Únavové zlomeniny (BSI) holenní a metatarzální kosti tvoří více než polovinu BSI u běžců. Přerušují trénink a jsou řešeny neinvazivními přístupy, jejichž cílem je rychlý, ale bezpečný návrat k běhu.

Klinická otázka: Jaká je optimální zátěž pro zvládnutí BSI holenní a metatarzální kosti s nízkým rizikem a bezpečný návrat k běhu?

Klíčové výsledky: Optimální zátěž se může řídit znalostí procesu hojení BSI a řídí se symptomy. Ve všech fázích optimální zátěž nevyvolává symptomy během, po ani den po zátěži.

Klinické použití: V rámci výzkumu je možné zjistit, zda se jedná o závažné zranění, které může být způsobeno zátěží. Ke zmírnění přítomných symptomů je obvykle zapotřebí období počátečního snížení zátěže prostřednictvím částečného nebo úplného snížení zatížení. Krátkodobě (do 7 dní) lze použít analgetika nebo nesteroidní protizánětlivé léky, ale pouze při klidové a noční bolesti. K ovlivnění hojení tkáně se lze pokusit o léčebné doplňky (např. nízkointenzivní pulzní ultrazvuk a/nebo terapie rekombinantním parathormonem). Sportovci si mohou udržovat kardiopulmonální kondici prostřednictvím cross tréninku a současně řešit kondici pohybového aparátu.

Program návratu k běhu lze zahájit, jakmile je sportovec bez bolesti při každodenních aktivitách po dobu 5 po sobě jdoucích dnů. Pokrok se řídí symptomy a zpočátku se zaměřuje na zvýšení objemu běhu před zvýšením rychlosti.

Po návratu k běhání by se mělo pokračovat v optimální zátěži, která může zahrnovat i trénink skoků a/nebo rekvalifikací běhu s cílem snížit následné riziko BSI.

Přístup optimální zátěže pro zvládání BSI bérců a metatarzů s nízkým rizikem je klinicky úspěšný, ale vyžaduje další vědecké ověření.