Běžecká rubrika - prevence - fyzioterapie / regenerace / strečink, Strana 5

Účast mladých běžců na ULTRA se zvyšuje, a ULTRA může mít vliv na růst a vývoj klíčových orgánových systémů (např. kardiovaskulárního, plicního a muskuloskeletálního systému) během dospívání u mladých běžců.

V současné době není známo, zda je ULTRA bezpečný nebo představuje zvýšené riziko akutních a nebo chronických zranění u mladých běžců.

Znepokojivé je, že chronické zdravotní problémy se mohou u citlivých jedinců vyvinout dříve, když se účastní ULTRA v mladém věku. Doposud pouze jedna retrospektivní observační studie popsala dlouhodobé zdravotní změny u 78 dospělých, kteří se jako mladí zúčastnili ULTRA. Přibližně jedna čtvrtina mladých běžců trpěla poraněním pohybového aparátu dolní končetiny (většinou kolena, kotníku, nohy) a u 6,4% došlo k únavové zlomenině. V dospělosti se celkový celoživotní výskyt únavových zlomenin zvýšil na 14%, což je mnohem více než 5,5 % dříve uváděných u dospělých běžců ULTRA. Delší fyziologický stres vyvolaný celoživotní účastí ULTRA tedy může zvýšit riziko zranění. Pouze 27 % mladých běžců  pokračovalo v běhu ULTRA i v dospělosti, hlavním důvodem byla zranění. Je zajímavé, že tato studie ukázala, že většina účastníků hlásila pozitivní účinky běhu ULTRA v mladí, ale pouze ~ 21 % by doporučilo účast mladých běžců v ULTRA.

S cílem pomoci rodičům, sportovcům, trenérům, ředitelům závodů a lékařským odborníkům dospět k informovanému rozhodnutí přezkoumalo nedávné konsensuální prohlášení  důkazy o zdravotních důsledcích účasti mladých běžců v ULTRA a poskytlo rozhodovací algoritmus pro vhodnou účast mládeže, na základě věku, vývojových stádií, zdravotní a psychické pohody, tréninkového stavu a rasově specifických faktorů.

Dokud nebudou k dispozici údaje o dlouhodobých následcích, nedoporučuje se účast mládeže na ULTRA ve velkém měřítku bez komplexního a individualizovaného hodnocen.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Ačkoli dlouhodobé účinky ULTRA na mozek jsou nejasné, data shromážděná před a po události ULTRA trvající 2 měsíce (4487 km; Trans European Foot Race) ukázala podstatné (6%) snížení objemu mozku, které lze připsat přechodné ztrátě proteinů a elektrolytů. Objem mozku se však po 8měsíčním sledování vrátil na výchozí hodnotu bez známek trvalých lézí nebo poškození.

Během 6hodinové ULTRA byl také pozorován krátkodobý pokles kortikální aktivity ve frontálním kortexu, který nevykazoval žádný vliv na kognitivní výkon.

Existují údaje naznačující přínos ULTRA na mozkovou funkci. Případová studie s jedním subjektem skutečně ukázala, že pacient s Parkinsonovou nemocí vykazoval částečnou korekci abnormalit a sníženou potřebu léků po tréninku na běh ULTRA - 100 km.

Navíc celoživotní vytrvalostní trénink pomáhá udržovat kortikální mozkovou rezervu.

Vytrvalostní trénink jako takový bude mít s největší pravděpodobností spíše pozitivní než negativní dopad na neurologické zdraví.

Pokud jde o psychickou pohodu, vytrvalostní cvičení má dobře zdokumentované pozitivní účinky na depresi a další problémy duševního zdraví.

Běžci ULTRA však mají tendenci vykazovat výrazně větší závislost na zátěži - běhu ve srovnání s maratónskými běžci nebo atlety závodícími v závodech na kratší vzdálenosti nebo s běžnou populací., což by mohlo mít následný negativní dopad na zdraví. Prevalence deprese a problémů s duševním zdravím u běžců ULTRA je stejná nebo vyšší než u běžné populace, i když to nemusí být příčinné a může se stát, že lidé s depresí, úzkostí a/nebo nebo s jinými problémy s duševním zdravím přitahují sporty, jako je ULTRA, a vnímají to jako způsob „samoléčby“.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Stres produkovaný vytrvalostním během může krátkodobě významně ovlivnit imunitní funkce.

Imunitní systém obecně funguje efektivněji u sportovců, u kterých je zvýšená aktivita přirozených zabijáckých buněk. Po ULTRA dochází na několik hodin k přechodné imunosupresi, která by mohla zvýšit riziko akutních subklinických a klinických virových a bakteriálních infekcí.

Ve skutečnosti mohou být běžci ULTRA v důsledku intenzivního tréninku a závodů náchylnější k akutním infekcím (kvůli sníženým imunoglobulinům, např. IgA). ULTRA má také za následek ukazatele oxidačního stresu (např. F(2)-isoprostan a lipidové hydroperoxidy), které se lineárně zvyšují s délkou závodu , kromě zvýšených cytokinů (např. faktor stimulující kolonie granulocytů [G-CSF] interleukin [IL]-10, IL-1ra, IL-6 a IL-8), zvýšený počet imunitních buněk vedoucí k leukocytóze, neutrofilii a monocytóze a zvýšený kortizol a snížený testosteron a luteinizační hormon .

U běžecké populace mohou období překročení vést k déletrvajícím imunitním změnám a dysfunkci .

Důležité je, že fyziologické/psychologické přetížení vyvolané tréninkem a závody, které je neúměrné zotavení, může vést k nefunkčnímu přetížení, což přispívá k dlouhodobému výkonnostnímu deficitu známému jako syndrom nedostatečné výkonnosti.

Některá fyziologická (proteomická) a percepční (např. tréninková tíseň) by mohla být monitorována za účelem posouzení nefunkčního přesahu u sportovců, včetně ULTRA. Mezi klasické fyziologické příznaky překročení patří zvýšení cytokinů a oxidativní stres jako indikátory zánětu a poškození svalů. V důsledku toho se zdá poměrně jasné, že existuje souvislost mezi zánětlivými reakcemi a vytrvalostní zátěží, imunitní dysfunkcí a syndromem přetížení a přetrénování. Tyto stavy mohou také ohrozit odolnost vůči běžným menším onemocněním, což má za následek vyšší výskyt infekcí.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Akutní gastrointestinální problémy jsou běžné během tréninku a závodů ULTRA, přičemž 50–80 % běžců pociťuje nevolnost, zvracení anebo průjem.

Bylo také prokázáno, že dlouhý běh vyvolává poškození tenkého střeva a zvýšenou propustnost střeva. Tyto příznaky však obvykle vymizí s ukončením zátěže a nezdá se, že by vedly k dlouhodobým zdravotním problémům; nicméně v extrémních případech může dehydratace a splanchnická hypoperfuze během zátěže vést k ischemické kolitidě, která zase jen zřídka vyžaduje chirurgickou intervenci.

Ve vzácných případech mohou chronické gastrointestinální problémy vést k nedostatku železa a dalším nutričním deficitům.

Obecně je vytrvalostní cvičení spojeno s dlouhodobými přínosy pro gastrointestinální systém. Tyto nálezy mohou být částečně způsobeny příznivými účinky cvičení na střevní biom. Změny střevního biomu jsou typicky spojeny se zlepšením diverzity mikroflóry, zánětlivých markerů, metabolických profilů a imunitních odpovědí .

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Během zátěže se snižuje průtok krve ledvinami, protože srdeční výdej je přesměrován do svalů, což má za následek sníženou funkci ledvin. Závažné snížení renálních funkcí a renální selhání jsou během ULTRA vzácné.

Riziko poškození ledvin může být zvýšeno faktory, jako je vytrvalostní běh v extrémních podmínkách (např. horké a/nebo vlhké podmínky, závodění ve výškách), vážné poškození svalů v důsledku vysoké biomechanické zátěže, nízký příjem tekutin vedoucí k dehydrataci, požití nesteroidních protizánětlivých léků a genetická predispozice.

Stavy, jako je hyponatrémie, bilirubinurie, proteinurie, hematurie, hemoglobinurie, myoglobinurie a cylindrurie, mohou předpovídat akutní renální problémy a jsou indikátory akutního poškození ledvin u vytrvalostních běžců. Tyto renální problémy (kumulativní výskyt 15–45 %) jsou u ULTRA obecně méně závažné a během 1–10 dnů se upraví na výchozí hodnoty.

Vzhledem k tomu, že akutní poškození ledvin je obvykle asymptomatické, je pravděpodobné, že mnoho případů zůstane během a po ULTRA nezjištěno.

Důležitým aspektem je míra, do jaké úrovně je akutní poškození ledvin spojené s ULTRA a jak a jestli může vyvolat chronické poškození ledvin.

Zatímco individuální nebo kumulativní akutní poškození ledvin by mohlo přispět k budoucímu chronickému poškození v obecné populaci, u ULTRA neexistuje jasná souvislost a je zapotřebí lepší pochopení fyziologické kaskády událostí. Jakákoli souvislost mezi akutním zánětem ledvin u ULTRA a dlouhodobými renálními problémy by mohla být posílena určitými rizikovými faktory, včetně věku, rasy, genetiky a dalších patologických stavů.

V běžné populaci některé důkazy spojují akutní a chronické selhání ledvin v důsledku potenciální maladaptivní opravy a progresivní renální jizvy v důsledku kumulativních příhod akutního poškození ledvin. V tomto smyslu existují vědecké studie, které také poskytují důkazy, že akutní poškození ledvin urychluje progresi chronického onemocnění ledvin, že opakované akutní poškození ledvin je  spojeno s chronickým onemocněním ledvin a že závažnost akutního poškození ledvin by mohlo vést k dlouhodobým problémům s ledvinami. Kromě toho mohou závažné případy akutního poškození ledvin u neběžců vyžadovat dialýzu a jsou zvláště citlivé na horší dlouhodobé renální výsledky.

Občas je akutní poškození ledvin detekováno v kombinaci s rhabdomyolýzou, která může vést ke složitějšímu stavu v rámci ULTRA.

V současnosti není známo, zda těžká renální dysfunkce u ULTRA nebo opakované renální ataky, které splňují kritéria akutního poškození ledvin, vedou k akcelerované progresi dlouhodobých renálních problémů u ULTRA.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Pokroky v predikci

Rekreačnímu a závodnímu běhu se věnuje mnoho jedinců, aby zlepšili kardiorespirační funkce a celkovou pohodu.

Hlavním negativním aspektem běhu je vysoká míra zranění dolních končetin.

Několik dobře navržených populačních studií nezjistilo žádné významné rozdíly v míře zranění mezi muži a ženami, žádný zvyšující se vliv věku na zranění, klesající míru zranění s přibývajícími roky běžecké praxe, žádný podstatný vliv hmotnosti nebo výšky, nejistý vliv psychologických faktorů, ale silný vliv předchozího zranění na zranění budoucí.

Ze studovaných modifikovatelných rizikových faktorů je nejsilnějším prediktorem budoucích zranění týdenní objem naběhaných kilometrů.

Ostatní charakteristiky tréninku (rychlost, frekvence, povrch, trvání) mají po zohlednění uběhnuté vzdálenosti na budoucí zranění malý nebo žádný vliv.

Je zapotřebí dalších studií, které by se zabývaly vlivem vhodných strečinkových postupů a náhlé změny tréninkových vzorců.

Pro rekreační běžce, kteří utrpěli zranění, zejména v posledním roce, se doporučuje snížení objemu naběhaných kilometrů pod 32 km týdně.

Pro ty, kteří začínají s během, je nejlepší radou umírněnost.

U závodních běžců (nejen jich) je třeba dbát na to, aby byla předchozí zranění dostatečně vyléčena, než se pokusí o jakýkoli závod, zejména maraton.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Dýchací systém se částečně skládá z dýchacích cest, které ohřívají, zvlhčují a čistí vdechovaný vzduch předtím, než dosáhne plicního parenchymu.

Přestože je dosaženo adekvátně v klidu, kapacita horních cest dýchacích upravovat okolní vzduch je překročena při minutových ventilacích nad 35–60 l/min.

Zátěž střední intenzity, jak bylo pozorováno u ULTRA , tedy vystavuje dýchací cesty neklimatizovanému vzduchu, který ochlazuje a dehydratuje povrchy epitelu. Výsledný zánět může stimulovat konstrikci hladkého svalstva průdušek, zúžení dýchacích cest a následnou obstrukci. Takový mechanismus bronchokonstrikce vyvolané zátěží, ačkoli není zcela pochopen, může být důležitý v patofyziologii akutního poklesu plicních funkcí po ULTRA.

Důležité je, že opakované akutní exacerbace – zejména ty, které zahrnují studený/suchý vzduch – mohou způsobit poranění a remodelaci hladkého svalstva průdušek. ronchokonstrikce vyvolaná zátěží , která způsobuje příznaky podobné astmatu jako odpověď na prodlouženou hyperpnoe, má prevalenci 5–20 % v běžné populaci a její prevalence je podstatně vyšší u lidí s preexistujícím astmatem.

Vytrvalostní sportovci jsou potenciálně vystaveni většímu riziku bronchokonstrikce vyvolané zátěží kvůli vysokým úrovním plicní ventilace udržované v tréninku. Ačkoli neexistují žádné epidemiologické studie o prevalenci ULTRA, údaje od neastmatických vytrvalostních běžců ukazují, že biomarkery zánětu dýchacích cest i oxidačního stresu se zvyšují s délkou zátěže. Jediné dostupné údaje týkající se námahového astmatu u ULTRA naznačují prevalenci podobnou prevalenci pozorované u běžné populace; tyto údaje jsou však omezeny vlastním výběrem účastníků, vlastním vykazováním údajů a nedostatkem kontrolní skupiny.

Další plicní úvaha pro sportovce ULTRA se týká potenciálních účinků mírných a přechodných plicních edémů po závodě, které byly hlášeny u maratonských běžců, kteří mají ve většině případů neurogenní patogenezi (např. přidružená hyponatremie). Ukázalo se, že závodníci v běhu na 100 mil (161 km) vykazovali průměrné zvýšení indikace extravaskulární plicní vody v souladu se sníženou plicní difuzní kapacitou a vodivostí alveolárně-kapilární membrány.

To, že ke snížení plicní difuzní kapacity došlo současně se sníženou funkcí pravé komory, naznačuje, že ULTRA způsobuje neúměrné hemodynamické zatížení plicního oběhu. Zatímco plicní edém může být normální odpovědí na namáhavou vytrvalostní zátěž, krátkodobé nebo dlouhodobé důsledky opakovaných výskytů nejsou v současnosti známy.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Muskuloskeletální poranění jsou u ULTRA častá a mohou postihnout kosti, klouby, chrupavky/menisky, svaly, šlachy, vazy a burzy.

Přibližně 90% zranění při ULTRA má povahu přetížení.

Většina poranění je lehčích a postihuje dolní končetiny, zejména kotník a koleno. Rizikové faktory jsou multifaktoriální a zahrnují anamnézu předchozích zranění, vyšší index tělesné hmotnosti, pokročilý věk, objem naběhaných kilometrů a biomechaniku.

Navzdory prevalenci poranění u ULTRA nebyly dlouhodobé a kumulativní účinky dostatečně studovány. Ačkoli rekreační běh obecně může mít pozitivní účinky na pevnost kostí, pravidelný běh s velkým objemem může snižovat pevnost kostí chodidla a zvyšovat riziko osteopenie a/nebo únavových zlomenin. Bylo prokázáno, že únavové zlomeniny jsou u ULTRA relativně časté a mohou vyžadovat delší lékařskou péči a absenci sportovních aktivit. Únavové zlomeniny se obvykle vyvíjejí v důsledku nadměrného namáhání zdravé kosti s hlášenou incidencí mezi 5,5 a 22%. Přibližně u 21% žen vytrvalostních běžkyň, včetně těch, které soutěží v ULTRA, se rozvinula únavová zlomenina, která byla přisuzována zvýšenému výdeji energie spolu s nedostatečnou výživou.

Několik vyšetření neprokázalo žádné známky akutních změn ve strukturách patela-femorálního a tibio-fibulárního kloubu před a po ULTRA.

Běžci, kteří startovali do závodu s tendinopatiemi, vykazovali po závodě zhoršení.  Poranění šlach (např. tendinopatie Achillovy šlachy nebo tendinopatie čéšky) jsou u ULTRA běžců relativně častá, a přestože jsou většinou lehčí, mohou se stát chronickými a vést k prodlouženým a opakovaným běžeckým absencím.

Mezi soutěžní úrovní běhu a osteoartrózou kolena a kyčelního kloubu může existovat závislost.

Ukázalo se, že mírný (rekreační) běžecký režim je spojen s nižším výskytem osteoartrózy kyčelního a kolenního kloubu ve srovnání s běžnou populací.

Vytrvalostní (soutěžní) běh je však spojen s vyšším výskytem osteoartrózy kyčelního a kolenního kloubu ve srovnání s běžnou populací.

Jiná poranění dolních končetin, jako jsou natažení vazů, podvrtnutí kotníku, plantární fasciitida, ke kterým může dojít v důsledku zranění, mají obvykle dobrou dlouhodobou prognózu.

Bolest zad je častým chronickým stavem a bylo hlášeno u 12–14% ULTRA běžců. Původ bolesti však nemusí nutně souviset s ULTRA a může být spíše výsledkem aktivit každodenního života. Ve skutečnosti je běhání často vnímáno jako ochrana proti rozvoji bolesti dolní části zad.

Pozm. s použitím zahraničních materiálů

strategie pro trénink s minimalizováním nebezpečí zranění

Jedinečné faktory pro zranění zahrnují období růstu během puberty a potenciál pro poškození růstové ploténky.

Mladí běžci mohou těžit z aktivit, které zahrnují vysoce účinnou zátěž a vícesměrný pohyb pro optimální zrání kostí, cvičení na posílení šlach a svalů a postupy zaměřené na zlepšení biomechaniky běhu za účelem snížení rizika zranění.

Kromě toho je pro celkové zdraví běžce v tomto období (nejen) zásadní řešit faktory životního stylu, včetně výživy a spánku.

Podobně jako u jiných sportů by u mladých běžců neměla být výrazně podporována sportovní specializace.

Snížení počtu zranění souvisejících s běháním u dětí v období růstu a posouzení připravenosti na běh by mělo být založeno na kombinaci fyzických, emocionálních, psychologických, sociálních a kognitivních faktorů.

Mladí běžci vyžadují individuální trénink a soutěž, aby mohli bezpečně pokračovat v tomto sportovním odvětví i pozdějším věku.

Běžecké, dětské oblečení ZDE https://www.babos-sports.cz/detske-obleceni/