Běžecká rubrika - prevence - fyzioterapie / regenerace / strečink, Strana 6

Tření a tlak způsobují kuří oka a mozoly. Kuří oka jsou často malá, kulatá a při tlaku bolestivá.

Mozoly se obvykle objevují na chodidle a patě.

Špatně padnoucí boty nebo deformace chodidel, jako jsou kladívkové a vbočené palce, mohou způsobit kuří oka a mozoly.

Vložky mohou pomoci zmírnit bolestivé kuří oko nebo mozol, stejně jako pravidelné ošetřování podiatrem.

V některých případech je nutné, aby si pacient nechal vyrobit vlastní vložky do bot (na základě protetického vyšetření) nebo aby podstoupil chirurgický zákrok k nápravě základní deformity způsobující kuří oko nebo mozol.

Koilonychie může mít mnoho příčin.

Jednou z častějších je anémie z nedostatku železa.

Vystavení průmyslovým rozpouštědlům a chemikáliím může také způsobit, že nehty na nohou vyrostou do tvaru lžíce.

Na vině mohou být také některá systémová onemocnění, jako je systémový lupus erythematodes, hypotyreóza a Raynaudova choroba.

Ta náhlá ostrá bolest v chodidle způsobující stažení nebo rozšíření prstů může být jen křeč nohou.

Křeče chodidel mohou být způsobeny různými stavy, nejčastěji přetížením a únavou svalů chodidel a také dehydratací.

Dalšími příčinami mohou být nerovnováha elektrolytů ve vašem organismu nebo nedostatek hořčíku, vápníku, draslíku nebo vitaminu D.

Stavy, které mohou ovlivnit hladiny hormonů, jako je těhotenství a onemocnění štítné žlázy, mohou být také příčinou křečí nohou.

Udržování hydratace a nošení správné obuvi, zejména pro sportovní aktivity, může být užitečné.

Užitečné může být i posilování vnitřního svalstva chodidla chůzí naboso po přírodních površích, jako je písek nebo tráva.

V rámci jedné studie ohledně vzniku poranění Achillovy šlachy dospěli vědci k těmto závěrům, přesto zůstává nejistota ohledně toho, jak identifikovat sportovce náchylné k poranění Achillovy šlachy.

Vědci v rámci této studie se snažili identifikovat věrohodnost důkazů pro biomechanické rizikové faktory spojené s poraněním Achillovy šlachy.

Byly hledány rizikové faktory poranění Achillovy šlachy a biomechanická opatření, která jsou změněna u běžců s tímto poraněním, s výjimkou ruptur.

A jakých tedy bylo dosaženo výsledků??

Dvě proměnné, vysoké vertikální síly a vysoká klenba, ukázaly jasné důkazy ohledně snížení rizika tohoto zranění. Vysoké hnací síly a běh na tvrdších - tužších površích se mohou jevit také jako šetrné, tzn. s menším rizikem zranění.

Pouze jedna biomechanická proměnná, vysoká brzdná síla, ukázala jasný důkaz zvyšujícího se rizika poranění Achillovy šlachy.

"Přeformátování" běžeckého projevu za účelem nasměrování těžiště více dopředu, aby se snížila velká brzdná síla, by mohlo být užitečné při snižování rizika zranění Achillovy šlachy.

Většina zkoumaných biomechanických rizikových faktorů vykazovala nejasné výsledky, což je pravděpodobně způsobeno multifaktoriální povahou poranění z přetěžování Achillovy šlachy.

Mnoho rizikových faktorů souvisí s tím, jak tělo sportovce interaguje s prostředím při běhu, včetně reakčních sil se zemí, svalové aktivity před došlápnutím i bezprostředně po kontaktu se zemí a pohybu kloubů v průběhu postoje, tzn. kdy je noha při běhu ve fázi doteku se zemí.

S rozvojem poranění Achillovy šlachy u běžců bylo spojeno mnoho rizikových faktorů, ale většina vlivů zůstává nejasná.

Doporučení pro sportovce zotavující se ze zranění Achillovy šlachy by mohlo zahrnovat vyhýbání se měkkým a nerovným povrchům a snížení tempa regeneračních běhů.

Ortotická intervence (ortopedické vložky) by mohla pomoci sportovcům s nízkou klenbou, ale na změnu pronace je třeba pohlížet opatrně.

Silový trénink a rekvalifikace běhu by mohly být prospěšné pro snížení rizika tohoto zranění.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Mýtus 1: Sken vysvětlí moji úroveň bolesti a postižení?

Skutečnost: Pacienti se běžně domnívají, že rozsah poškození na snímku, jako je rentgenový snímek, přímo souvisí s mírou bolesti a postižení, které člověk má.

Výzkum ukazuje, že tomu tak není! Strukturální změny hrají roli, ale míra degenerace nekoreluje s bolestí nebo postižením a existují další faktory, které také přispívají k tomu, že každý člověk prožívá bolest jinak.

Mýtus 2: Cvičení je špatné pro moje koleno

Skutečnost: Cvičení je ve skutečnosti pro vaše koleno velmi dobré a doporučuje se jako bezpečná a účinná léčba pro všechny osoby s bolestmi kolen a osteoartrózou.

Budou rozdíly v množství a intenzitě cvičení, které jedinec snese. Je důležité, abyste se dostali do pravidelné rutiny.

Mýtus 3: Odpočinek mi pomůže s bolestí

Skutečnost: Odpočinek se dříve předepisoval při bolestech kolen.

Ve většině případů odpočinek a vyhýbání se cvičení bolest zhoršuje – zejména z dlouhodobého hlediska.

Mýtus 4: Chirurgie je odpovědí na mé bolesti kolena

Skutečnost: Informace naznačují, že operace by měla být poslední možností léčby pro ty, kteří nereagovali na prodlouženou konzervativní léčbu.

Například se ví, respektive platí, že 10 % těch, kteří podstupují náhradu kolenního kloubu, má nadále bolesti.

Mýtus 5: Bolest znamená, že si poškozuji koleno

Skutečnost: Nejdůležitější věc, kterou byste měli vědět, je, že bolest nemusí vždy znamenat škodu.

Můžeme pociťovat bolest v důsledku poškození tkáně, ale je také možné necítit žádnou bolest související přímo s poškozením našeho těla. Je také možné zažít značné množství bolesti, i když nebylo prokázáno žádné poškození našeho těla.

Nyní víme, že bolest je mnohem složitější než jen to, co se děje v našem těle, a může být ovlivněna jinými oblastmi vašeho života.

Tyto zahrnují:

Nálada a emoce

Přesvědčení o bolesti

Vyhýbání se smysluplným činnostem/sociálnímu kontaktu

Volby životního stylu

Tomu se často říká „Bio-psycho-sociální model bolesti“.

To znamená, že všechny oblasti vašeho života mohou ovlivnit bolest. Je proto důležité dívat se na svůj život jako celek, když se potýkáte s bolestí kolene, abyste zjistili, zda tam nejsou nějaké další přispívající faktory.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

(5 zásadních bodů)

1) Během zátěže je schopnost těla bezpečně regulovat vnitřní teplotu ovlivněna prostředím, intenzitou zátěže, oblečením a úrovní kondice a aklimatizace běžce.

2) Efektivní termoregulace při zátěži v horku vyžaduje odpařování potu. Nástup pocení během zátěže je vyvolán zvýšením tělesné teploty.

3) Dehydratace ohrožuje kardiovaskulární a termoregulační funkce, omezuje fyzickou pracovní kapacitu a zvyšuje riziko zdravotních problémů souvisejících s horkem.

4) Fyziologické a behaviorální adaptace pomáhají tělu vyrovnat se s kombinovanými požadavky kladenými zátěží a prostředím.

5) Neřízený příjem tekutin je nedostatečný k ochraně před dehydratací.

Dle jedné vědecké studie, v které bylo účelem zjistit účinky lýtkových kompresních návleků na běžecký výkon a na saturaci lýtkové tkáně kyslíkem v klidu před zátěží a během rekonvalescence, bylo zjištěno následující:

Kompresní návleky významně zvýšily saturaci lýtkové tkáně kyslíkem v klidu před zátěží (+ 6,4 ± 1,9 %) a během zotavování po zátěži (+ 7,4 ± 1,7 % a + 10,7 ± 1,8 % ve 20. a 30. minutě zotavovacího období, v tomto pořadí.

Nebyl pozorován žádný rozdíl mezi časy do vyčerpání provedenými s kompresními návleky a bez nich (269,4±18,4 s a 263,3±19,8 s).

V rámci této studie kompresní návleky nezlepšují běžecký výkon.

Výsledky, co se týče saturace lýtkové tkáně kyslíkem, však svědčí pro další zájem o tento oděv během regenerace.

Kompresní návleky naleznete i ZDE https://www.babos-sports.cz/kompresni-navleky/

Jak to tedy vlastně je?? Někdy mně to tak připadne, že z artrózy se stala taková "módní" záležitost.  Čím to je způsobeno??

Jedna vědecká studie z roku 2017:

Osteoartritida (OA) je chronické onemocnění charakterizované bolestí, poruchou funkce a jistými omezeními. Byla identifikována řada rizikových faktorů pro artrózu kolene, jako je obezita, povolání a zranění.

Souvislost mezi artrózou kolene a fyzickou aktivitou nebo konkrétními sporty, jako je běh, není tak úplně jasná. Předchozí recenze a důkazy, které o tom informují, představují protichůdná nebo neprůkazná zjištění.

Proto cílem tohoto systematického přehledu bylo zjistit souvislost mezi běháním a rozvojem artrózy  kolene.

Studie: Systematický přehled a metaanalýza.

Metody vlastní studie: Byly prohledány čtyři elektronické databáze spolu s citacemi vhodných článků a recenzí. Dva recenzenti nezávisle prověřovali názvy a abstrakty podle předem specifikovaných kritérií způsobilosti.

Články byly také nezávisle posuzovány z hlediska způsobilosti. Vhodné studie byly ty, ve kterých byl běh nebo sporty související s běháním (např. triatlon nebo orientační běh) hodnoceny jako rizikový faktor pro vznik nebo progresi artrózy kolene u dospělých jedinců. Relevantní výsledky zahrnovaly (1) diagnózu artrózy kolene, (2) rentgenové markery artrózy kolene, (3) operaci kolenního kloubu z důvodu artrózy, (4) bolest kolene a (5) postižení související s kolenem. Riziko zkreslení bylo posuzováno pomocí Newcastle-Ottawské stupnice.

Byla provedena metaanalýza náhodných účinků s případovými kontrolními studiemi zkoumajícími artroplastiku.

Výsledky: bylo posuzováno 1322 záznamů.

Z toho bylo posouzeno 153 článků; 25 bylo způsobilých, popisujících 15 studií: 11 kohortních (6 retrospektivních) a 4 případové kontrolní studie.

Výsledky studií s diagnostickým výsledkem artrózy kolene byly nejednoznačné. Některé radiografické rozdíly byly pozorovány u běžců, ale pouze na začátku v rámci některých podskupin.

Metaanalýza dokonce naznačila ochranný účinek běhu proti operaci kvůli artróze kolene.  Důkazy týkající se symptomatických výsledků byly neprůkazné.

Závěr: Není možné jednoznačně určit roli běhu u artrózy kolene.

Důkazy střední až nízké kvality nenaznačují žádnou souvislost s diagnózou artrózy kolene, pozitivní souvislost s diagnózou artrózy kolene a negativní souvislost s operací artrózy kolene.

Konfliktní výsledky mohou odrážet metodologickou různorodost.

K objasnění rozporů je zapotřebí více důkazů z dobře navržených prospektivních studií.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Běh je bohužel také spojen s vysokým rizikem zranění, zejména dolních končetin.

Asi 80% zranění souvisejících s běháním souvisí s přetížením. Ohroženy jsou především šlachy a vazy kvůli relativně pomalé adaptaci na tréninkovou zátěž.

Protože existuje mnoho různých definic zranění a typů běhání, výskyt zranění souvisejících s během se značně liší. Běžci mají vysoké riziko zranění, přičemž četnost výskytu se pohybuje od 7,7 do 17,8 na 1000 hodin běhu.

Výskyt zranění při běhu se liší mezi různými běžeckými vzdálenostmi.

Běžci na krátké vzdálenosti (ti, kteří běhají 15 km nebo méně) mají výskyt v rozmezí od 14,3 % do 44,7 %, zatímco běžci na dlouhé tratě (ti, kteří běhají půlmaratony nebo maratony a více) mají podle všeho více zranění (16,7 %–79,3 %).

Bylo identifikováno několik rizikových faktorů pro tato zranění.

Tyto rizikové faktory lze rozdělit na:

osobní faktory (např. věk, váha, výška),

faktory související s tréninkem (např. vzdálenost, frekvence, intenzita, obuv)

zdravotní související faktory (např. léky, předchozí zranění, požívání alkoholu).

Podle nedávných systematických přehledů je předchozí zranění nejdůležitějším rizikovým faktorem u běžců na krátké a dlouhé vzdálenosti.

Oslabenost kyčelních abduktorů je také spojena se zvýšeným rizikem zranění. Nekonzistentní nálezy byly zjištěny u dalších rizikových faktorů, jako je index tělesné hmotnosti (BMI), a tréninková vzdálenost.

Nicméně žádný z těchto rizikových faktorů nebyl přesvědčivě shledán jako příčina konkrétního běžeckého zranění.

Také konkrétní zranění nemusí souviset s jedním rizikovým faktorem, ale jsou výsledkem interakce mezi několika rizikovými faktory.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Při běhu dochází v těle k akutním metabolickým a fyziologickým změnám.

Tyto změny zahrnují zvýšenou frekvenci a hloubku dýchání, zvýšený srdeční výdej, odklonění průtoku krve do cvičících svalů a kolísání cirkulujících hormonů.

Elektrolytická rovnováha je obvykle dobře udržována během maratonu (průměrné hladiny sodíku po maratonu jsou 143 mmol/ l a pouze 0,6 % účastníků maratonu má hladiny < 135 mmol/l).

Epinefrin a norepinefrin rychle reagují na fyzickou zátěž, usnadňují zvýšený srdeční výdej a větší uvolňování glukózy z jater. Stejně rychle se rozptýlí v oběhu a vrátí se do klidové koncentrace 5 až 10 minut po ukončení cvičení.

Koncentrace lymfocytů, počet bílých krvinek a počet krevních destiček se zvyšují s fyzickou zátěží a mohou zůstat zvýšené po dobu 24 hodin po maratonu.

Při nadměrném tréninku se však koncentrace neutrofilů může snížit, což může způsobit, že přetrénovaní běžci jsou náchylní k infekcím horních cest dýchacích a dalším infekcím.

Srdeční změny po extrémních vytrvalostních disciplínách (maratony a ultramaratony) zahrnují přechodné akutní přetížení síní a pravé komory, přechodné snížení ejekční frakce pravé komory a zvýšené srdeční biomarkery. Všechny tyto změny se však normalizují do 1 týdne po této extrémní zátěži. 

Nežádoucí příhody, jako je náhlá srdeční zástava, jsou u maratonců vzácné (1 událost na 184 000 běžců a 1 na 100 000 maratonců ve srovnání s 1 na 40 000 vysokoškoláků a 1 na 52 630 triatlonistů) a obvykle se vyskytují během poslední čtvrtiny závodu kvůli hypertrofické kardiomyopatii. Osmdesát šest procent náhlých srdečních zástav se vyskytuje u mužů. Výskyt náhlého srdeční úmrtí u maratonu a půlmaratonu je 1 na 259 000 účastníků. Faktory spojené s přežitím srdečních příhod zahrnují zahájení kardiopulmonální resuscitace a stanovení diagnózy jiné než hypertrofická kardiomyopatie. Přeživší bývají starší než nepřeživší a během svého života uběhli více závodů na dlouhé distance. 

Ačkoli jsou fatální srdeční příhody vzácné, celoživotní intenzivní cvičení může vést ke kardiovaskulární remodelaci. Tyto strukturální změny zahrnují zvětšené objemy levé a pravé komory, např. stejně jako zvýšená srdeční hmota, velikost levé síně a tloušťka stěny levé komory. Většina těchto změn je fyziologických, aby vyhovovaly vytrvalostní zátěži. Nicméně 50 % maratonců má známky zvýšených sérologických markerů srdečního poškození po dokončení maratonu a 40 % má přechodný vzestup sérového kreatininu v souladu s akutním poškozením ledvin.  

U vrcholových vytrvalostních sportovců se nejčastěji vyskytuje síňová a ventrikulární ektopie a elektrokardiografické abnormality, o nichž se předpokládá, že jsou způsobeny chronickou remodelací z nadměrného vytrvalostního tréninku. Nebylo však zjištěno, že by tyto abnormality predisponovaly k arytmiím nebo náhlému srdeční úmrtí.

Přestože vytrvalostní běh je spojován s fyziologickými a metabolickými změnami, tyto změny jsou prospěšné nebo přechodné, bez známek dlouhodobého poškození zdraví.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů