Únava

 

sotva jsem toto slovo po sobě přečetl, tak hned na mě sedla.

Máme se bát únavy?, co to ta únava je?? proč vzniká??, a co nám vlastně chce říci??

V podstatě za únavu by jsme měli být vděčni, neboť ona nám dává zpětnou vazbu na naše konání. Při zjišťování stupně únavy nemusíme ani nijak hledat a specifikovat úroveň zátěže (nejen fyzické, ale i psychické) , správnou odpověď zjistíme jak se říká "tváří v tvář". Náš obličej (samozřejmě nejen on) jasně řekne, jak na tom v daný okamžik s únavou jsme.

Jak se pohybujeme, respektive běžíme, a jak u toho vypadáme, nám poskytuje více informací než nejnovější data z GPSky, než fyziologické parametry a nebo vlastní údaje ze zátěžového testu. Všichni máme ten "slabý" bod v našem pohybovém řetězci, který nám poskytuje informace o tom, jak tvrdě pracujeme. Některé jsou otázkou podvědomí, a některé jsou jako reakce na něco konkrétního, aktuálního.

Pokud se chceme ve svém běžeckém konání rozvíjet, tak musíme "pochopit" únavu, která se nám "vtiskne" do tváře. Jak se projeví při našem běhu, nejen v jeho stylu, ale i našem fyzickém zjevu. Do jaké hranice jsme schopni jít, respektive kde je ta hranice, kdy se začnou projevovat první příznaky únavy, ať už formou bolestivé grimasy v obličeji a nebo prvními známkami změny běžeckého stylu. Ovšem i zde je to různé. Jsou běžci, kteří při prvních známkách i minimální únavy už mají takovou bolestivou grimasu v obličeji, že vypadají jako pět minut před smrtí, a přesvědčují tak sami sebe a okolí, jak velice trpí, ale existují i takoví běžci, kteří i při vysoké náročnosti výkonu dávají na sobě minimálně znát právě přemáhanou únavu!!

Je dobré mít na paměti, že čím větší je naše úsilí, tzn. úroveň únavy, tak tím víc je ovlivněna naše mechanika běhu.

To už je však na odbornících (třeba i některých trenérech), kteří díky svým zkušenostem a znalostí svěřence poznají dle jeho reakcí úroveň jeho únavy. Pokud i Vy sami jste na takové vědomostní úrovni, že sami na sobě poznáte vlastní úroveň únavy, tak jen dobře, tedy spíše výborně. Tyto údaje totiž můžete využít k pochopení toho, jak tvrdě v daný okamžik trénujete.

Tyto veškeré údaje pak musíme "zakomponovat" do našeho běžeckého tréninku. Potřebujeme totiž najít tu mez náročnosti, kdy náš trénink má pozitivní vliv, a kdy už nemá, a nebo dokonce kdy už má vliv destruktivní. Kdo tuto mez přesněji vyspecifikuje, a bude s ní pracovat, tak získá oproti všem výraznou výhodu a jeho trénink bude maximálně efektivní. Tato efektivita se projeví nejen lepším výkonem, ale i menším počtem zdravotních omezení a problémů, apod.

Musíme si uvědomit, že v podstatě chceme, aby se naše tělo co nejlépe vypořádalo s únavou a bolestí. A ono, se vypořádá jedině v tom případě, pokud mu budeme únavu a bolest v určitém, respektive v tom správném množství dávkovat!!

Takže nesnažit se "předávkovat", ale ani to jen tak "nešulit".