Vytrvalostní výkonnost u běžců kategorie Masters: změny související s věkem a základní fyziologické mechanismy
Starší ("Masters") běžci se snaží udržet nebo dokonce zlepšit výkonnost, které dosáhli v mladším věku, ale pokles sportovní výkonnosti je se stárnutím nevyhnutelný.
Zde se popisují změny vytrvalostní výkonnosti na vrcholové úrovni s přibývajícím věkem a také fyziologické faktory, které jsou za tyto změny zodpovědné.
Vytrvalostní výkonnost na vrcholové úrovni se udržuje přibližně do 35 let věku, poté následuje mírný pokles až do 50-60 let věku a poté dochází k postupnému strmějšímu poklesu.
Ze tří hlavních fyziologických faktorů určujících vytrvalostní výkonnost (tj. maximální spotřeba kyslíku , laktátový práh a ekonomie běhu) se jako hlavní mechanismus spojený s poklesem vytrvalostní výkonnosti s věkem jeví postupné snižování. Ke snižování vytrvalostní výkonnosti se stárnutím přispívá také snižování laktátového prahu, tj. intenzity cvičení, při které se koncentrace laktátu v krvi výrazně zvýší nad výchozí hodnotu, i když to může být sekundárně způsobeno poklesem. Naproti tomu ekonomie běhu (tj. metabolické náklady na trvalou submaximální zátěž) se u vytrvalostně trénovaných dospělých s věkem nemění.
Zdá se, že snížení maximálního objemu, srdeční frekvence a arteriovenózního rozdílu O2 přispívají ke snížení vytrvalostního výkonu u vytrvalostně trénovaných sportovců v souvislosti s věkem. Zdá se, že pokles vytrvalostní výkonnosti a jejích fyziologických determinant se stárnutím je z velké části zprostředkován snížením intenzity (rychlosti) a objemu zátěže, které lze během tréninku provádět. Vzhledem k jejich působivým schopnostem vrcholového výkonu a kapacitě fyziologických funkcí zůstávají sportovci kategorie Masters fascinujícím modelem "výjimečně úspěšného stárnutí".
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
