Běhání v dešti | 1. část
Je mnoho názorů na to, co z nás dělá skutečné běžce a běžkyně. Jedním z těch, ke kterým se přikláním, je ten, který tvrdí, že visačku „pravosti“ nám mimo jiné dávají naše odhodlání a schopnost vzdorovat počasí.
Jsme-li zdraví a s výjimkou tornáda, tsunami, horského blizardu a podobných extrémů, neexistuje počasí, jež by nám mohlo zabránit v tréninku a už vůbec ne v účasti na závodě. Matka příroda si nám do cesty může postavit, co chce, a my přesto poběžíme - v horku, mrazu, dešti, větru, sněhu, mlze, čemkoliv.
Na svou odolnost vůči klimatickým podmínkám jsme právem hrdí, naše hrdost by však nikdy neměla přerůst ve slepou pýchu, protože odolní nebo ne, v souboji s přírodou obstojíme, jen když ji budeme respektovat a přizpůsobíme se.
Až vás tedy jednou ráno v den závodu probudí bušení deště do oken, musíte v prvé řadě zachovat klid a potom provést určitá opatření.
Jinak vás místo uspokojivého výkonu (a kdoví, možná i výsledného času) čeká v lepším případě deprimující výsledek a v horším zranění nebo nemoc, když je venku ještě navíc pořádná zima, což je v naší zeměpisné oblasti bohužel realita velkého množství hlavně podzimních a zimních závodů.
Zmíněná opatření jsou v zásadě dvojího druhu - ta, jimiž ošetříte svou deštěm zdeprimovanou mysl, a potom ta praktičtější, zaměřená spíše na fyzické aspekty závodu.
Dělicí čára mezi oběma skupinami je ovšem velice tenká a důležité je neopomenout nic, protože každá jednotlivost má vliv na všechny ostatní a jedině dohromady a společně vám správně vážené předzávodní kroky mohou dopomoci k dobrému výkonu víceméně za jakéhokoliv počasí.
Pokud jde o duševní přípravu, doporučuji minimálně následující:
1. přizpůsobte svoje očekávání
Bez ohledu na to, zda patříte k běžecké elitě nebo těm, kteří na olympijské hry ani mistrovství světa jako soutěžící nikdy nepojedou, počasí může někdy nastolit takové podmínky, že dosažení plánovaného času pro vás bude prostě nemožné. Lpět za každou cenu na předsevzatém cíli je pak kontraproduktivní až nesmyslné.
Při stanovování plánovaného tempa a konečného času totiž většinou vycházíme z ideálních podmínek, a jestliže hustě prší a do toho fouká silný protivítr, nemusíme být jadernými fyziky, abychom si spočítali, že původní výpočty za změněných okolností logicky nemohou vést ke stejným výsledkům.
2. závoďte
Dobrým způsobem, jak uspět za nepřejících povětrnostních podmínek, je přestat se zabývat tím, jakého času lze dosáhnout, a prostě jenom závodit.
U vytrvaleckých vzdáleností jsme zvyklí na to, že nezřídka běžíme spíš proti ubíhajícímu času než proti ostatním, protože výsledné umístění v masových akcích, jakými vytrvalecké závody bývají, pro nás mívá menší cenu než konečný čas.
Za špatného počasí je to ale jiné. Když na to máte, soustřeďte se na vítězství v závodě, a když na to nemáte, zkuste uspět ve své věkové či jiné kategorii nebo alespoň porazit zbytek skupinky, ve které jste celou dobu běželi. Zkoušejte nastupovat, pokoušejte se na někoho dotáhnout a toho, kdo jde s vámi, setřást.
Užívejte si závodění v jeho nejčistší podobě a jen tak mimochodem sbírejte cenné závodnické zkušenosti propříště, až budou podmínky ideální a vy na startovní čáře zdraví, dobře vyspaní a v nejlepší náladě.
3. uvolněte se
Studený déšť, vítr, špatná viditelnost, to všechno může zvýšit naše předstartovní napětí a do značné míry ovlivnit naši fyzickou a psychickou pohodu.
Zadívejte se někdy pozorně na lidi na chodníku, když prší, jak se krčí ve snaze schovat hlavu mezi ramena, jak jsou jejich ústa pevně sevřená a pohyby křečovité.
To rozhodně není stav, ve kterém se dá úspěšně závodit. Jakmile jste se jednou rozhodli, že ze závodu neodstoupíte, smiřte se s tím, že zmoknete, a nesnažte se vyhýbat každé kapce. Zvolte uvážlivě svoje oblečení a ani zima vám nebude. Jediné, co musíte udělat, je postavit se nepříznivým okolnostem a vytěžit z nich něco příznivého.
