Externí a interní tréninková zátěž při vytrvalostním běhu

Tréninkovou zátěž, která se vztahuje k interakci mezi intenzitou tréninku a tréninkovým objemem, lze chápat buď jako externí (tj. měřitelné aspekty tréninku vyskytující se externě u sportovce, jako je objem nebo intenzita (tj. rychlost běhu)) nebo jako vnitřní (skutečné), psychofyziologická reakce, kterou organismus iniciuje, aby se vyrovnal s požadavky vyvolanými vnější zátěží).

Vnější zátěž se tedy vztahuje ke skutečné uběhnuté vzdálenosti a rychlosti dosažené během daného tréninku.

Vnitřní zátěž lze zase měřit pomocí monitorování srdeční frekvence nebo laktátu.

Zatímco externí tréninková zátěž představuje důležitý odkaz pro pochopení vývoje výkonnosti během tréninkového procesu, obecně se má za to, že vnitřní zátěž může být nejpřesnějším ukazatelem úsilí pro vytrvalostního běžce a i pro jiné sporty.

V souladu s tím představuje měření vnitřní tréninkové zátěže (tj. laktátu během tréninku a použití těchto informací k řízení absolutní intenzity tréninku (tj. rychlosti nebo trvání opakování) za účelem dosažení nejoptimálnějšího stimulu koncepčně atraktivní tréninkový protokol, který je v souladu se současnými doporučeními.