Fyziologie a patofyziologie ultramaratonského běhu

13.10.2022

Fyziologie a patofyziologie ultramaratonského běhu

Počet ultramaratonských závodů a počet oficiálních účastníků v cíli se v posledních desetiletích výrazně zvýšil zejména díky nárůstu počtu žen a běžců ve všech věkových kategoriích.

Typický ultramaratonec je muž, ženatý, vzdělaný a ve věku ~45 let. Ženy ultramaratonkyně tvoří asi 20% z celkového počtu účastníků.

Ultramaratonci jsou starší a mají větší týdenní objem tréninku, ale ve srovnání s maratonci běhají při tréninku pomaleji. Předchozí zkušenosti (např. počet dokončených ultramaratonských závodů a osobní nejlepší maratonský výkon) jsou nejdůležitější prediktivní proměnnou pro úspěšný výkon v ultramaratonu, následované specifickými antropometrickými (např. nízký index tělesné hmotnosti, BMI a nízký obsah tuku v těle) a tréninkovými charakteristikami (např. vysoký objem a rychlost běhu v rámci tréninku).

Ženy jsou pomalejší než muži, ale rozdíl ve výkonnosti podle pohlaví se v posledních letech snížil na cca 10-20% v závislosti na délce ultramaratonu. Nejrychlejších časů v ultramaratonských závodech dosahují ženy i muži obecně ve věku 35-45 let a více, přičemž věk dosažení vrcholné výkonnosti se zvyšuje s rostoucí vzdáleností nebo délkou závodu.

Ultramaraton vede k energetickému deficitu, který má za následek úbytek tělesného tuku i kosterní svalové hmoty.

Ultramaraton v kombinaci s dalšími rizikovými faktory, jako jsou extrémní povětrnostní podmínky (horko nebo chlad) nebo země, kde se závod koná, může vést k hyponatremii spojené s výkonem. Ultramaraton může také vést ke změnám biomarkerů, které ukazují na patologický proces ve specifických orgánech nebo orgánových systémech, jako jsou kosterní svaly, srdce, játra, ledviny, imunitní a endokrinní systém. Tyto změny jsou obvykle dočasné v závislosti na intenzitě a délce výkonu a po závodě se obvykle normalizují.

Při delších ultramaratonech se 50-60 % účastníků potýká s muskuloskeletálními problémy. Nejčastější zranění u ultramaratonců se týkají dolních končetin, například kotníku a kolene. Ultramaraton může vést ke zvýšení kreatinkinázy na hodnoty 100 000-200 000 U/l v závislosti na fyzické kondici sportovce a délce závodu. Kromě toho může ultramaraton vést ke změnám na srdci, jak ukazují změny srdečních biomarkerů, elektro- a echokardiografie. Ultramaratonci často trpí zažívacími problémy a krvácení z trávicího traktu po ultramaratonu není neobvyklé. Během ultramaratonu se také mohou výrazně zvýšit jaterní enzymy. Ultramaraton často vede k dočasnému snížení funkce ledvin. Ultramaratonci po závodu často trpí infekcemi horních cest dýchacích.

Vzhledem ke zvýšenému počtu účastníků ultramaratonů by zjištění tohoto přehledu měla praktické využití pro velké množství sportovních vědců a lékařů zabývajících se sportovní medicínou, kteří v této oblasti pracují.