Jak jsem vyhrál pražský maraton, aneb ..........
není důležité se zúčastnit, ale vyhrát
(běžecké sci-fi)
Je hodina před startem, a tak nejvyšší čas se jít rozklusat, pěkně rozcvičit a hurá na start. Ještě že jsem startovní číslo dostal od kamaráda za symbolickou cenu - je zraněn a tak byl "rád", že se čísla zbavil. Za plnou cenu by mně mohl být celý maraton ukraden, ale je to o nabídce a především poptávce. No, a zatím poptávka převyšuje nabídku, tak proč nešplhat s cenou co to jde, ne??
Samozřejmě "přejmenování" startovního čísla z kamarádova jména na mé bylo složitější, ale vše kladně vyřízeno.
Na jednu stranu tedy super, účastním se pražského maratonu, ale na druhou smůla, musím se postavit do koridoru pro běžce s nahlášeným výsledným časem kolem 4:00 hod.
Kamarád zkrátka měl takovou výkonnost, a tak se nahlásil tam, kam měl.
Marně "strážci" koridorů vysvětluji, že mám číslo od kamaráda, ale již na svoje jméno, a že můj osobáček na maraton není 4:00 hodin, ale o jednu hodinu, čtyřicet minut a padesát tři vteřin lepší ( i když je už hodně starý), a prosím ho jestli bych se mohl přemístit do koridoru odpovídajícímu tomuto času.
Bohužel nic "nepochopil", a stále se drží svého. Marně mu vysvětluji, že moje přemístění v rámci koridorů bude bezpečnější nejen pro mě, ale především pro nejbližší spoluběžce, neboť hned po startu se budu chtít dostat mezi odpovídající soupeře, a budu tedy kličkovat mezi běžci a to bude zavánět kolizí.
Byl neoblomný (ani se mu nedivím, kdo ví kolikátý jsem už byl, který chtěl vyjímku v rámci koridorů), a tak jsem "nastoupil" do přiděleného koridoru.
Z něj jsem se však před startem vlastní pílí posouval stále vpřed. Takže v hodinu startovního výstřelu jsem byl již pár metrů za elitou.
No, stát v koridoru již minimálně půlhodiny před startem a nebo ještě dýl asi není žádný med. Jsem rád, že jsem to nemusel ve svém běžeckém životě nikdy absolvovat. To Vás musí bolet nohy ještě než vyběhnete na trať.
Tak je zde devátá a čas výstřelu. Pokud se chci co nejdříve dostat na úroveň čela závodu, tak musím pěkně zabrat.
Chce to "málo", začít běžet tempem něco pod tři minuty na kilák, a to ještě v kombinaci se slalomem mezi běžci.
Povedlo se, a na konci Pařížské už jsem na konci čelní skupinky. Za námi už tehdá byla menší pauza, a následovali naši nejlepší, za nimi další pauzička a procesí běžců ze všech možných i nemožných států.
Ma konci Pařížské, nebo spíš před Čechovým mostem trochu kostek a tramvajových kolejí.
Jak já ty koleje nemám rád. Vždycky, ať dělám co dělám, tak se krokem nemohu trefit na ty panely co jsou mezi kolejemi. Nikdy mně to nevychází, a dnes tomu nebylo jinak.
Za mostem jsme to střihli na levou ruku po nábřeží Edvarda Beneše, a překvapení (jak jinak), fouká nám zase do protivky (chtěl jsem napsat do ksichtu, ale co když má někdo obličej). No, nevím, jak to ta příroda dělá, ale běžcům nikdy nefouká do zad. Navíc jsem v čelní skupince (se mnou je nás třináct), já jediný pravý, rodilý, středoevropan. To znamená, že jsem o dvě hlavy vyšší a minimálně o dvě hlavy těžší (spíš o víc)než všichni ostatní z této skupinky.
První kilometr je za námi a už se skupinka stabilizovala. Na čele jsou určení zajíci, kteří přesně dodržují tempo a dále následují všichni ostatní (menší i větší favorité) s mou 73kg maličkostí na chvostu.
Ještě před prvním kilometrem jsem si uvědomil, že těmito místy neběžím naposledy, ale že tu poběžím ještě (pokud všechno poběží tak jak má), ještě dvakrát.
To mně na náladě nikterak nepřidalo. Proč však po prvním kilometru hned házet flintu do žita, ne??
Menší esíčko na Klárov a (zase ty koleje) šup do Valdštejnské. No, žádní běžečtí fandové kolem trati, jen nějací turisté, kteří podle směru chůze to jistí přes Vltavu na Staré Město. Na Valdštejnské bych nechtěl běžet v tom hlavním balíku maratonských běžců, budou tady asi dost namačkáni
, no a o Tomášské ani nemluvě. Konečně Malostranské náměstí a druhý kilometr za mnou. Tady je lidí hodně, ale všichni vesměs turisté, kteří to jistí Nerudovkou někam výš. Zatleskají, něco zakřičí (asi nás povzbuzovali), a jdou si svojí cestou, a my si také běžíme tou svou, předem nalajnovanou modrou čárou.
Na levou ruku zahýbáme na Mosteckou ke Karlovu mostu. To jsem ani netušil, že je trochu z kopečka. Zase kostečky, ale naprosto to chápu - k Malé Straně kostky zkrátka patří, patří to k historii této části Prahy. Po pravé straně míjíme nějaké velvyslanectví, poznal jsem to podle vyvěšené vlajky, ale stát Vám neřeknu, neboť běžíme stále rychlým tempem a můj mozek už se přepnul do maratonského módu. Některé vjemy už není schopen vstřebat a následně vyhodnotit. Štěpáne, díky za ubytování, mrknul jsem se do oken, jestli jsem je nezapomněl zavřít.
Jo, zde bych si dovedl představit bydlet. S výběhama by to bylo horší, ale běhat se dá skoro všude. Záleží jen na tom, aby člověk chtěl.
Á, slavný Karlův most. To jsem ani netušil, jak je "náběh" z Malé Strany do kopečka. Kostečky už mně vůbec nevadí a běžíme vstříc dalšímu kilometru.
Trochu nechápu, že někteří běžci po závodě říkají, jaký je to super pocit běžet přes Karlův most a vidět Hradčana ( buď se tedy změnila trať a běželo se dřív obráceně, a nebo varianta dvě, že se při běhu otáčeli a koukali za sebe). Asi se dívali, jestli v dáli neuvidí hradního pána, který ústy svého "čtveráčka" vypouští mezi lid nějaká ta moudra.....
Karlův most, jelikož se ze skupinky nikdo neotáčel, jsme měli přeběhlý za chvilku. Na rozdíl od doby před dvěma léty, když bylo v Praze Mistrovství světa v hokeji, tak jsem ho šel dýl jak dvacet minut (hlava na hlavě, tělo na tělo). Dnes tady nebyli ani malíři, kteří by nás mohli skicnout při běhu
Za Karlovým mostem zase probíháme nějakou tou branou a na levou ruku to točíme do Křížovnické ulice. Ještě před odbočením si musím dát pozor na menší dva schůdky, které jsou napříč cestě směru běhu, které oddělují chodník od silnice. Tak tady v kombinaci s kostkama a mokra za deště by to bylo docela o hubu.
Tu ulici z nějakého důvodu nemusím. Nic mně neudělala, nemám s ní ani nějaké špatné zkušenosti, nikdo mě zde nepřepadl (zatím), ale zkrátka není můj šálek kávy a to bohužel nevylepší ani to, že zde sídlí Národní Banka Vín Teď není čas na víno, blížíme se už (to je dobré, že "už", to znamená super formu) ke třetímu kilometru. Tempo stále něco kolem tří minut na kilák. Tady jsou ty tramvajové koleje docela "husté", ale nejsou mezi nimi panely a ani kostky, takže je třeba dávat pozor jen na ty vlastní koleje. No, pokud však nejste schopen přehlídnout tramvajový ostrůvek. Jestli jste již v takovém stavu v těchto místech, tak pro svoje dobro radši závod ihned ukončete:-)
Náměstí Jana Palacha a Mánesův most a jsme opětně na druhém břehu Vltavy. Kolikrát to už bylo a kolikrát to ještě bude?? Ten pražský maraton je vlastně lítání (běhání) z jednoho břehu na druhý. Kdyby po celou dobu tohoto závodu hráli od Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast Vltavu (pro neznalé ZDE www.youtube.com/watch?v=uI8iTETiSqU ), tak by to bylo grandiózní a ve světě absolutní unikum (zkusím to Capalbovi navrhnout).
Kosárkovo nábřeží, tak tady to je paráda - pěkná silnice a pěkná zeleň, a když Vám to ještě pěkně běží, navíc v čelní skupině, co víc si přát??
Ano, jedno bych si přál, kdyby kolem nás "nekroužil" skůtr s nějakým "menežerem" a nebo trenérem, či kýho ďasa, který se stále přibližuje k naší čelní skupince a stále huláká na zajíce a mává rukou směrem vpřed.
To jsem si nikdy nemyslel, jak ten běh na čele je nejen fyzicky náročný, ale především psychicky, když stále musíte poslouchat kvílivý zvuk skůtru, a jistě moudré povely " menežera" (naštěstí mu nerozumím a navíc neřve na mě). Jo, jedno bych si ještě přá,l když vidím ceduli s označením 33. kilometr (už abychom na této metě byli)......Jak ty kilometry rychle uběhly. Je to 10 a půl minuty od startu, a jsem na 33. kilometru. Hm, tak kam se na nás hrabou běžci, kteří jsou zapojeni v "reklamním" šou maratonu pod dvě hodiny....!! Ti určitě neuběhli 33km za 10,5 minuty, ale my také ne
. Tady také ještě jednou poběžím (dá-li Bůh).
Před dvěma roky jsem zde právě u cedule 33.km fotil dva Japončíky, kluka a holku. Když jsem je totiž se sportovní taškou přes rameno předcházel (ne předbíhal) pět hodin po startovním výstřelu, tak jsem viděl, jak prvně on vyfotil ji, pak ona jeho, a najednou....... Vždyť nebudeme mít společné foto?? ........, tak jsem je vyfotil.
To by mě zajímalo jestli v limitu dorazili do cíle. Asi by se to dalo zjistit, jestli kluk a holka z Japonska, věkově si blízcí, dorazili ve stejný čas do cíle asi tak ve výsledném čase 6,5 až 7hod. Někdy to třeba zkusím zjistit.
Další esíčko ulicí U plovárny a jsme zase na Nábřeží Edvarda Beneše. Dnes už v to je v krátké době po druhé a ještě nás toto nábřeží čeká po třetí a to už snad naposled. Do protivky nám běží ti nejposlednější běžci, kteří se teprve blíží k prvnímu kilometru. Ti běží do protivky stejně tak, jak nám do protivky fouká větřík. Jak jinak, že? Před chvílí jsme zde běželi opačným směrem a foukal taky do protivky. Jo, kde jsou ty doby, co jsme poroučeli větru, dešti.....?? Vítr a běžci = věční nepřátelé.
Šup pěkně z kopečka pod Čechův most a za ním zase pro změnu do kopečka (to by člověk neřekl, jak se při pražském maratonu u Vltavy hodí natrénované výběhy a seběhy??) Skupinka je stále o stejném počtu 12+1. Bohužel díky své výšce vidím přes všechny spoluběžce ze skupinky před sebou neskutečně dlouhou rovinku Edvarda Beneše. Radši sklopím zrak a dívám se pod nohy, no, spíš na nohy běžce přede mnou. Kurňa, ten má lýtka jako já předloktí. Tak na takový lýtka asi výrobci kompresních návleků požadovanou velikost nevyrábí. Pokud by v nich chtěl běžet, tak by si opravdu musel vzít návleky ne na lýtka, ale na předloktí. Hm, ovšem, když máte natrénováno, a on asi má, tak žádné návleky nepotřebujete, ať by měly barvu jakoukoliv (co děvčata??).
"Dlouhého" Beneše po podběhnutí Štefánikova mostu (opětně se hodily výběhy a seběhy svahů :-)nahradil stejně nekonečně dlouhý Kapitán Jaroš, na jehož začátku jsme proběhli metou 5. kilometru. Kde je občerstvovačka??, 5. kilometr, a už bych se rád něčeho napil. To je sice pěkný, že tady hraje nějaká kapela, ale radši bych se fakt napil. Kapitáne, kapitáne (Jaroši), taky by ti už mohli vyměnit ten starý kabát a místo kostek dát pěkný, hladký, asfalt. Kdyby jsi byl jako někteří současní politici, tak by jsi měl nový kabát co nové volební období, a že jich od 89. roku bylo..... Zde by to historii, ani šoférům, ani voličům, a ani běžcům nikterak nevadilo.
Na konci Nábřeží kapitána Jaroše probíháme semafor na červenou. Na zelenou nikdo ze skupiny čekat nechtěl. Doufám, že zde někde není ambiciózní příslušník, a nedá nám flastra. No, on by musel být minimálně motorizovaný, aby nás se svojí červenou plácačkou dohnal. Pochybuji, že i když u příslušníků dělají fyzické testy (doufám tedy že ano), že zvládají běžecké tempo 3 minut na kilák
A další seběh a výběh, tentokráte pod přivaděčem k Hlávkovu mostu. Při výběhu už to jednomu z běžců přede mnou přestává chutnat a zlehka mizí za mnou, v propadlišti dějin. Historie se neptá. Ta zná pouze a jen vítěze a ten to asi dnes nebude. Takže nás zůstává 11+1.
Tady na tom neskutečně dlouhém nábřeží jsme se snad i opálili. Vlastně jen já. Ti, co běží se mnou, už opálení přijeli. Já už se potím "jak vrata od chlíva", a oni ani kapičku....To se s nima pak těžko soupeří.
Chvála Bohu, podbíháme pod železničním mostem, který je nad námi, a nemusíme využít seběhů a výběhů Jenže, Pavle neraduj se, už je tu další rovinka - nábřeží, tentokráte není pojmenováno po někom, který si alespoň dle dnešní doby zasloužil toto privilegium (i když mu osobně, ať je kde je, to je asi stejně jednou), ale po jedné, městské části - Bubenečské nábřeží. Jak jinak, stále nám fouká do protivky, někomu do obličeje, někomu do ksichtu.....
Na procházku kolem Vltavy nádhera, ale už aby ty nábřeží skončily. Sláva, už jsou zde Komunardi se svojí krátkou ulicí, ale o to víc kostkovanou. Připadá mně, že kostky a Komunardi nějak patří k sobě.Vem čert oboje.
A už tu je 7. kilometr a ulice pro všechny vegetariány a vegány - Jateční!! Doufám, že se Vám zde nepřitíží víc než díky již uběhlým sedmi kilometrům.
Než jatka mně to tady připomíná něco mezi vyrabovanou, průmyslovou zónou a neobývatelným předměstím. Jo, tady se jednou bude stavět. Komu pak tyto pozemky patří? Ten asi dnes maraton neběží.
Zajíci stále plní svou práci za "podpory" uřvaného "menežera" na kvílícím skůtru. Snad to není ten stejný, co před mnoha roky na stejné akci podával ze skůtru, mimo občerstvovací stanici, pití pozdějšímu vítězi (a porušil tím pravidla). Ať už jede do pr....., nebo někam odkud není návratu. To je moje bytostné přání, které se mně asi nevyplní. Leda, že bych odpadnul z čelní skupinky, ale tu radost mu neudělám, a nebo udělám co možná nejpozději.
Po tom neskutečně dlouhém nábřeží, Komunardech, jatkách a Jankovcově ulici bych se zase rád napil. Budu si muset počkat, teprve jsem na Libeňském mostu a na jeho konci je teprve 8. kilometr.
Štorchova (zde to vypadá jako bych běžel po nějaké okrsce a ne v Praze) a Voctářova - jestli mají dnes v Kauflandu otevřeno?? Zde bych se nechtěl pohybovat v noci. Moc bezpečně to tady rozhodně nevypadá. Zdání ale může klamat.
Běžíme správně. Právě jsme proběhli pod směrovými cedulemi: centrum rovně, Žižkov, městský okruh, Mladá Boleslav a Hradec Králové doleva. Takže my rovně, auto s časomírou před náma.... Jaký tam je vlastně čas?? Co?? 24minut a nějaká ta vteřinka. Je to hodně a nebo to je málo?? Nejsem schopen si to spočítat, ale asi to je OK, protože "menežr" na skůtru zde nikde a na nikoho neřve Jen tak dál.
To snad není možné!! Další nábřeží. Praho, ty mě s těma nábřežíma udoláš víc než těch celých 42.195m.
Rohanské nábřeží, to je snad nejdelší ze všech - je delší jak jeden kilometr. Neskutečná délka, ale sláva, to je div, nefouká zde do protivky. Ono zde vůbec nefouká = zázrak. Ještě že na konci tohoto nábřeží je 10. kilometr a kousek za ním už pro mě tolik očekávaná občerstvovačka. Nemám na ní svoje občerstvení, spoléhám se na organizátora. Po dřívějších zkušenostech právě z pražského maratonu, kdy mně na občerstvovačce u Národního divadla, těsně přede mnou , moje pití vzal rusky hovořící běžec, se na to mohu vy...... Doufám, že mu přišlo k duhu a že se mu po něm přitížilo :-)Pokud to nemáte zajištěno i s podáním od domluvené osoby, tak to nemá moc cenu.
Stejně nechápu, jak a kdo přišel na vlastní poskládání občerstvovaček??, že nachystané osobní pití běžců dal a dává na poslední stůl. Představte si, že míjíte stoly s pitím od organizátora - vodu, iontové nápoje a kdo ví co ještě s tím, že si vezmete svoje občerstvení na posledním stole, a hle, ono tam třeba již není, a nebo se k němu z nějakého důvodu nedostanete, a nebo si ho nestačíte vzít, a nebo Vám spadne, a máte smůlu na minimálně dalších pět kilometrů bez občerstvení.
Takže z pěti se rázem stává deset kilometrů, a to může být docela zásadní problém pro váš další běh. Proč ho nedat na první stůl?, a když nastane jedna z těch popisovaných situací, tak ji můžete řešit občerstvením od organizátora??
Ještě že je Rohanské nábřeží za námi. Žádní fandové (co by tu dělali) a už jsme zase mezi domy. Když shrnu náš průběh tímto nábřežím: Nic mimořádného se nestalo, jen odpadl další běžec z naší čelní skupiny, takže nás je 10+1! Když odstoupí ti tři zajíci, tak bych mohl být do desítky, ale na 10. kilometru je na takovéto úvahy příliš, ale opravdu příliš brzy.
Tentokráte podbíháme opětně pod železniční tratí, ale změna - tentokráte na druhém břehu řeky Vltavy.
Jejda, kde se zde vzal 40. kilometr?? Á, to se nás zatím netýká. To se bude týkat jen těch vyvolených a šťastných (hlavně a především dobře připraveným) za nějaký ten čas. Co že?? My zde poběžíme ještě jednou?? To snad ne!, nebo dobře, snad jo!
Těšnovský tunel máme na pár nadechnutí nebo spíš vydechnutí (ty jsou důležitější) za sebou (všimli jste si jak je dlouhý??).
A další překvapení?? (překvapuje mě to vůbec ještě??) Nábřeží tentokráte Ludvíka Svobody (toho si pamatuji z doby, kdy jsem vkročil do první třídy, kdy tehdá visel na zdi. Pak ho časem vystřídal další a další, že jich tam už od té doby viselo.
Prezidenta a armádního generála v jedné osobě vystřídal hudební skladatel (alespoň doufám, že to je ten Dvořák Antonín). Tady bývá při normálním provozu pěkně husto, a dnes ani kolo, ani pneumatika. Někteří šoféři musí být pěkně nasr....., že k vůli nějakým běžeckým magorům musí díky uzávěrům jezdit Prahou podle buzoly, a nebo radši ani nevyjíždět. Dvořáku, popros na magistrátu a nebo spíš zaklepej na ty správný dveře (teď je těsně před volbami, teď by to mohlo klapnout) ať si ty kostky vezmou na cokoliv a dají pěkný asfaltek. Na cenu a ani na výběrové řízení nehleďte, on to daňový, maratonský, poplatník rád zaplatí.
Dvořáku, to tvoje nábřeží se mně zdá dlouhé jako tvoje Slovanské tance. Že ty jsi je psal právě pro nás maratonce?? A nebo že by jsi pro nás některé napsal Rekviem??
Sláva, diváků a fandů přibývá. To je známka toho, že se blíží Pařížská. Pokud by chtěl a nebo musel v průběhu závodu někde vzdát, tak na Pařížské to určitě nebude. Zde vás diváci nenechají vzdát, zde vám naopak vlijí energii do žil a vy máte pocit, že i když máte za sebou již víc jak dvanáct kilometrů, že jste před chvílí vyběhli, a těch dvanáct kilometrů jste odběhli v poklidném tempu.
O Staromáku nemá cenu hovořit. Kdo ho alespoň jednou neproběhl, tak neuvěří.
Kolikrát se zde vlastně během závodu objevím? Odstartoval jsem, to je poprvé, teď zde probíhám ke třináctému kilometru, to je podruhé, a pak "jen" do cíle. Když to vše dobře dopadne, tak zde budu třikrát
Lidé povzbuzují co to jde, spíš co to běží. Někteří, no spíš většina je zaskočena, kdo že to běží s čelní skupinkou?? Běžec bílé pleti?? Co to je za recesistu a nebo se ke skupince přidal někde po cestě?? Ten tam nemá vůbec co dělat. Toho organizátor vůbec neavizoval?? Co, on je to dokonce Čech z Moravy?? Dokonce z Brna? Jo, tam kdysi býval pan běžec - maratonec. Jak on se jmenoval?? Nějak Pejsek, nebo Kočička??, ne. Jo byl to Jarda Kocourek. Ten ve své době uměl maraton kolem 2:15. To se musí běžet.
Dnes by však ze svým časem v naší čelní skupince určitě nebyl. Na jaký výsledný čas vůbec běžíme?? No já určitě na svůj osobák, ale kolik?? Můj mozek už dávno s matematikou není kamarád. Ne, že by to bylo jindy jinak, ale při maratonském běhu se není co divit.
Pamatuji se, že jsem kdysi dávno byl na soustředění, a že jsem běžel dopolední běh. Už jsem se blížil ke konci svých 20km a najednou mně hlavou proběhlo. Ano, dnes je středa, tolikátýho a tolikátýho, ale který je vlastně rok?? Věděl jsem den v týdnu, věděl jsem den v měsíci, věděl jsem i samotný měsíc, ale ne a ne si vzpomenout na rok. Lítali mně v tom plus mínus tři roky
Teď probíháme špalírem diváků ať už cílených a nebo těch nahodilých. Je zde tak úzká ulička, že i ten největší běžecký ignorant musí zareagovat na probíhající běžce. Jak o tom zpívá Pražský výběr ve své písničce?? Něco o Celetné a Na Příkopech....., a pak že mě tu už víckráte neuviděj?? No to určitě, tady už dnes nepoběžíme. Ta Celetná se nezdá, ale taky má svoje stovky metrů, ale tady nějak rychle utekly.
V Berlíně mají Braniborskou bránu a v Praze je Prašná brána. Jen je zde nepatrný, pro maratonce zásadní, rozdíl. V Berlíně Braniborskou branou probíháte těsně před cílem, ale v Praze Prašnou branou někde kolem 13,5km. Příkopy vlastně probíháme v protisměru. To se to krásně běží Ty schůdky mezi vozovkou a pěší zónou jsou nevyzpytatelné, a je třeba si na ně dát pozor.
A vážení maratonci po levé ruce vidíte Václavské náměstí, pro ty ne česky hovořící Vencel Platz a nebo též Wenzelsplatz.
A máme zde Národní. Nebojte se zde Vás dnes nikdo mlátit pendrekama nebude (alespoň zatím). No, ať je to jak chce, tak co nám tramvajové koleje dovolí, radši zrychlíme. A máme zde první výsledek zrychlení - další odpadlík. Už nás v čelní skupince je 9+1 (ale už si nejsem na 100% jistý a na počítání již nemám morál).
Jakmile se blíží Národní divadlo, tak mi v uších zní něco od Bedřicha Smetany. Kromě toho, že po 14,5km slyším v uších už i něco jiného. Že by to byl moje srdce?? No, sousedních spoluběžců to asi nebude. Ti vypadají jako by byli z jiné planety. Stále žádný pot, žádný dech, jen svižný běžecký krok. No, když je to v tobě, tak ti to nikdo nevezme, a když to ještě navíc podpoříš tréninkem, tak....... můžeš být jedním z těch nejlepších. S těmi já stále běžím ve skupince.
Praho, prosím tě už ne!! Zase nábřeží (Benátky mají samé kanály, Helsinki nespočet ostrůvků a Praho ty máš samá nábřeží), tentokráte to je už naposled, co si toho stačím a budu schopen všímat - Masarykovo.
15. kilák, a kde je zase ta občerstvovačka?? Začíná být už docela horko, a pít se musí. Nejenom když pociťujete žízeň, to už bývá většinou pozdě. To chce "preventivně". Také jsem v rámci "prevence" popíjel už hodinu před startem maratonu hypotonicky zředěný iontový nápoj.
Naštěstí je hned na 16. kilometru. To by mě zajímalo kdy mají v plánu zajíci odstoupit?, spíš na kdy jim to určil uřvaný "menežer" (už tady dlouho nebyl).
Pokud se toho v čelní skupince dožiju, tak ten poslední asi na 30. možná 32. kilometru. Chtěl bych být u toho Už se dostávám do takového stavu, že začínám vnímat jen silnici před sebou, běžce vedle sebe, a sem tam nějakou budovu u tratě. Samozřejmě ještě Vltavu, ta je nepřehlédnutelná.
Po kolikátý jsme už vystřídali břeh Vtlavy?? Kolikrát jsme už ji přeběhli z jednoho břehu na druhý, a hlavně kolikrát nás to ještě čeká?? Je mně to již jedno, jen ať kilometry ubíhají jako doposud a já co možná nejpozději odpadnu z této, čelní skupinky. Vždyť papírově tady už dávno nemám co dělat. No, přiznejme si to, již od samého začátku bych zde neměl být. Asi jsem fakt tak výborně připraven. Nebudu to řešit. Ono to nějak dopadne.
Konec Rašínova nábřeží a 17. kilometr za námi. A začínáme "stoupat" směrem pod Nuselák. Doufám, že když budeme pod ním, tak že nebude nikdo řešit svoji bezvýchodnou situaci skokem z něho. Brrrr, nemusím vidět všechno (to případně uvidím ve večerních zprávách minimálně jako jednu z hlavních zpráv na nějaké televizní stanici) . Ono, to není nijak zvláště do kopce, ale já to tady mám nějak s tím kopcem spojeno. Tady ty ulice nic moc. Diváka a běžeckého fandu, aby jsi pohledal. Kde jsou ti diváci co je "slibuje" organizátor závodu?? Byl tady vůbec někdy?? Ano, vidím tady jednoho člověka, který si asi zapomněl koupit něco k jídlu a spěchá do místní věčerky. "Dobí den, všechno mame."
Na zdi si všímám nápisu "záchrana dat" a telefonního čísla. Mít u sebe mobil (však ona jich spousta běžců ho u sebe má) tak si zavolám o záchranu nejen dat. Věřím, že na 18.kilometru (nějak to pomalu utíká - jsem myslel, že jsme na takovém 25.kilometru) už to budou někteří potřebovat.
Jo Nuselák se blíží a tím pádem tady za těmi stromy se běhá Večerní běh Folimankou. Juro Šoptenko, nevyhrál jsi ho někdy?? Mám ten dojem, že ano. Je to už nějaký ten pátek.
Nuselák jsme podběhli, nikdo na nás neskočil, takže krásný den. Zatáčka na pravou ruku a zpátky k Vltavě. Už mně chyběla
Tady mně to připadá jako v Brně - Husovicích, taky takové nějaké neutěšené. Vypadá to tady, že by zde mohli bydlet podobní obyvatelé jako v Husovicích.
Zdání však může klamat, jako již kolikrát.
Tady snad někde musí být divadlo Na Fidlovačce? Tady někde na levé straně. Nebo se pletu?? Že bych se zeptal spoluběžců?? I kdybych se s nima domluvil, tak asi Fidlovačku neznají. Neví o co přicházejí. Jak to vlastně dopadlo s těma penězma od města či koho pro divadlo? Dopadlo to vůbec nějak?? Asi ano, ale buď jsem kulturní barbar, a nebo to už pro média nebylo zajímavé, a nezapadalo jim to do jejich itineráře zpráv. Snad to pro divadlo dopadlo dobře. Prdlajs Fidlovačka, sekl jsem se. Ta je ještě dál za Nuselákem. No, maratonský mozek nezklamal. Divadlo v daný okamžik zastrčil do toho nejzaššího závitu. Divadlo bude na programu dne jindy, dnes určitě ne. "Někdy příště" jak zpívají ve své písničce Katapulti. Jestli to ovšem není stejný případ mozku jako s tou Fidlovačkou.
Jsem se s mozkem zakecal, a už zde máme............ano, kdo hádal nábřeží, tak hádal správně. Tentokráte to je Podolské nábřeží a hlavně distance půlmaratonu, tedy 21.097,5metrů. Uf, ještě jednou tolik a jsme doma, pardon na Staromáku. Už aby to bylo. Začínají mě trochu pobolívat nohy. Není to botama ani ponožkama. Volba SALMING Race 2017 a ponožky Hilly Marathon Fresh byla správnou volbou, ale už se dostavuje únava. Aby ne, a mezičas kolik?? To není možné, tak rychle jsem v životě neběžel ani samotný půlmaraton. Jedna hodina a tři minuty a nějaké drobné. No, kde se to ve mně bere?? U soupeřů ve skupince by mě to nepřekvapovalo. Ti to uběhnou kdykoliv je probudíte, ale já nejsem oni, a ani probuzení nadvakrát by mně nepomohlo. Tady se děje něco mimo lidské chápání.
Tedy rozhodně mimo moje chápání. Ovšem co je mimo lidské chápání nemusí být proti přírodě. Zatím to běží a pokud to poběží v tomto tempu, tak jen dobře. Jak je vidět, zatím se zázraky dějí.
Na 22. a něco kilometru máme "vracečku" a tak alespoň uvidím, jak to vypadá za námi. Co to na otočce hráli za muziku?? Byla dobrá! Jo za námi není dlouho, dlouho nikdo, když pominu jednoho běžce, který kdysi běžel s námi v čelní skupince. Už je vidět, že to nijak "nehrotí" a že to "dokluše" co možná nejblíž ke Staromáku a pak to zabalí (třeba).
Kolik nás ve skupince vlastně zůstalo?? Jeden, dva, tři (to jsou zajíci, tak s těma snad do cíle počítat nemusím), čtyři, pět........a znovu jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm a já! Paráda osm mínus tři je pět. Alespoň kdysi tak bývávalo. Takže, když by to klaplo, tak bych mohl být pátý. Je zde však jedno malé a velké zároveň "ALE". Zbývá už jen necelý půlmaraton. Takže půlmaraton krát dvě a máme maraton. Nic složitého. Jak však všude matematika platí, tak zde ne. Vždycky jsme se ve škole, již od první třídy učili, že poloviny jsou za každých okolností stejné, stejně velké, stejně dlouhé, stejně těžké, dokonce i stejně široké (nevím jak v současném školství?? Možná že v rámci "balíčku" s pamlskovou vyhláškou došlo k nějaké změně. Sakra, teď mně napadlo, že pokud jsou některé potraviny nezdravé, a jsou díky této vyhlášce zakázány prodávat ve škole, tak proč se nezakážou vyrábět a případně dovážet??), ale zde u maratonu to neplatí. Ať dělám co dělám, ať běžím, jak běžím, tak ta druhá polovina maratonu je pro mě vždycky delší (i zde naštěstí zdání klame).
Když člověk při maratonu má ještě tu "moc" a může přemýšlet o něčem jiném než o běhu, tak to hned jinak ubíhá. Ovšem Rašíne, ty to svoje nábřeží máš setsakamentsky dlouhé, obzvláště když ho musíš běžet tam a zase zpátky. Rašíne, musím se ti omluvit, to sousední Podolské je ještě delší. Jo, v Podolí na bazéně jsem se naplavával. To už je nějaký ten pátek, ba i sobotu, to už Vltavou musely protéci hektokubíky vody, a to nejen díky povodni, co mezitím Prahu zasáhla.
Palachův most, jestli se nepletu, tak dnes už jsem zde jednou běžel a pokud si pamatuji plán závodu, tak mě zde pane Jane vidíš dnes naposled.
A sakra, já jsem úplně zapomněl ještě na ten úsek na Strakonické. To mně úplně vypadlo z hlavy. To je pěkně hnusnej úsek. Ten si pamatuji z dřívějška. Od Palackého mostu tam a zpátky to je víc jak 4 neskutečně dlouhé kilometry. Od 26. kilometru po nějaký 30. a pár desítek metrů. Fakt tento úsek nemusím. A nejhorší na tom je, že zdoláte tento úsek, a v podstatě Vás to nejhorší, nejobtížnější na celém maratonu teprve čeká. Závěrečných 12 kilometrů. Jestli už nyní máte problémy, tak věřte, že budou ještě větší, a pokud jste žádné doposud nepozorovali, tak počítejte, že se jistě na "zbylých" dvanácti kilometrech nějaké objeví.
Co z toho, že běžíte kolem pivovaru Staropramenu, kolem Mekáče (tady jsem si kdysi dával pracovní schůzku, když jsem ze závodů ze Žebrácké 25 (pěkný a velmi náročný závod s fantastickým traťovým rekordem Radka Cingálka - Radku vzpomínám na Tebe, když jsi byl na školení v Brně a trénovali jsme spolu), kolem Erpetu (tady jsem kdysi zkoušel hrát golf a golfovém simulátoru - jo, dovedu si představit, že bych i tomuto sportu dovedl propadnout, ale ne kvůli tomu, abych se chlubil, že chodím na golf, to rozhodně ne). O divácích a běžeckých fandech zde není možno mluvit - nejsou. Co by tady taky kdo dělal?? Čekat tady na běžce na takovém 27. a zároveň na cca 29. kilometru, kdy uvidíte běžce dvakrát, ale jinak nic, není zajímavé.
Co však není zajímavé pro diváky, tak o to zajímavější to je v naší čelní skupince. Zkrátka se zase láme chleba (už po kolikáte a kolikrát se ještě bude), a někteří afričtí běžci, kteří ještě neodpadli, zažínají být tak trochu nervózní, když neví, kdo to s nima běží?? Furt běží vzadu, necpe se dopředu, není nijak moc aktivní, a vypadá to, že to není žádný recesista, když už v tom tempu vydržel na 29. kilometr. Kdo to je?? Ani nemá na hrudi číslo, respektive jméno, vypadá na ty uběhlé kiláky docela "svěže"??? "Kutomba ni nani??" (díky translatoru volně přeloženo ze svahilštiny do češtiny to znamená . "Do prdele, kdo to je??")
Občerstvovačka už po obrátce (nebyla ta otáčka kdysi dál?? Už se mně to všechno plete) na 30. a půltém kilometru dává zapomenout na všechny případné otázky a odpovědi. Důležité je co možná nejlépe a nejdůkladněji se občerstvit (u nás ve skupině se jedná "pouze" o pití. Banány, cukr, sušenky, případně čtvrtky grilovaných kuřat necháváme bez povšimnutí pro ostatní účastníky maratonu).
Tady ta část trati, na tomto břehu je nejen fyzicky, ale především psychicky úplně destruující!! To je zkouška všech morálních a nemorálních vlastností.
Kdo zdárně překoná tuto část trati, tak už překoná všechno. Už aby to bylo za náma. A jak jsem tušil, je zde 31. kilometr a poslední zajíc byl "uštván" a teď se teprve začíná závodit za své.
Už jsem si myslel, že na tebe Janáčku v Praze zapomněli. Ano, Janáčkovo nábřeží je zde.
Pavle, kde se tady stále bereš?? Vždyť ty v takovém tempu by jsi měl už být dávno minimálně na ÁRU nebo spíš na Olšanech. Tam vlastně ne, tam podle bydliště, ani dle tvé "důležitosti" nepatříš. Leda, že by jsi se proslavil na běžeckém poli Tak co s tebou? No, radši běž. Máš před sebou vyvrcholení maratonské trati, závěrečných deset kilometrů. Tak si je náležitě "užij". ať máš o čem psát.
Most legií a zpátky k Národnímu divadlu, mrknout se do výkladců kavárny Slávie a tradá Smetanovým nábřežím směrem ke Karlovým Lázním. (Jo, to byla tehdá akcička. Ta byla možná ještě víc náročná než dnešní maraton.)
A už jsme zase v Křížovniké ulici. Tu já, i po těch 29 kilometrech, co jsem tady byl naposled, stále nemusím Byl by to fór kdybychom zde dobíhali ty nejposlednější běžce
Už mně dělají problémy absolutně jednoduché počty. Nemohu se dopočítat kolik nás vlastně v čelní skupince zůstalo. Začnu od sebe, to ještě zvládnu.
Takže jeden (já), dva, tři, čtyři. Ano, jsme čtyři. To spočítat byla větší dřina, než doběhnout na metu 33. kilometru. Pociťuji, že jak jsem bych "freš" ještě před třemi kiláky, tak že už to není nějak ono. Marně přemýšlím kudy ze mě uniká tolik potřebná energie. Tím horním otvorem (v lepším případě pusou) jsem moc energie do sebe nedostal. "Bo, není čas, pi....." jak říkají Ostraváci (prý). Už to musím nějak vydržet. No, musím?? Posnažím se.
33. kilometr, tady jsem už dnes byl, nebo měl jsem být, ale jen u té cedule. Na 33. kilometru jsem teprve nyní a teď. Zdá se mně to že to nemohlo být dnes.
Dokonce se mi zdá, že to nemohlo být ani letos. To muselo být snad v jiným tisíciletí.
To snad už ani ne. Zase ty nábřeží Beneše a Jaroše. Co jsem komu udělal?? Vždyť jsem nikoho nezabil. Proč? Možná právě proto.
Jenže, jak byly ty nábřeží dlouhý v první polovině závodu, tak teď jsou ne dvakrát, ale stokrát delší. Díky jejich vzdálenosti snad ani neběžím maraton, ale něco mnohem delšího (Radku Brunnere, neběží se tady stovka??). No, aby toho nebylo dost, tak se nad námi vznáší helikoptéra (jistě s kamerou nějaké televize) a přenáší do celého světa (tak inzeruje organizátor) záběry i mé "potácející se " postavy na chvostu čelní, stále čtyřčlenné skupinky.
Tak odpadnu dřív já a nebo někdo jiný? Kéž by to byl někdo jiný. Je vidět, že už odběhlé kilometry nás jaksi "vizuelně sbližují" a začínáme si být hodně "podobní" a stejně "staří". To vše i přes různou barvu pleti a různý věk. Začínáme vypadat jako století staříci lehce popelavé barvy, jejichž oči zapadly někam k týlu hlavy.
Teď bude záležet "jen" na tom, kdo z nás i v tomto "důchodovém věku" bude vnitřně mlád.
Pane Bože už ne!! Tady všude jsme už běželi, ty zatáčky, ty rovinky, tady to víko kanálu je na stejným místě jak bylo (ještě ho žádný sběrač kovu nepřemístil do nejbližší sběrny a penízky nesměnil za určitě chutné pitivo). Ještě naposled, ale fakt dnes už naposled, o kdyby se dělo cokoliv přebíháme na druhý břeh Vltavy.
Jak on se ten most jmenuje?? Ještě před hodinkou a něco jsem to věděl. Jenže po běžecké "exkurzi" Prahou si už dovedu vzpomenout leda tak na slova žízeň, voda, únava, a v tom nejlepším případě ještě na dnešní slovo slov = CÍL!!
Jak to u mě většinou bývá, tak po třicátémpátem kilometru se ze mě stává "věřící ateista". Zdá se vám to nemožné, či spíše jako protimluv?? Ano, máte pravdu, ale doběhněte na 35. kilometr maratonského závodu a budete soudit jinak. Zkrátka slibuji Pánu Bohu cokoliv, jen ať mně dovolí doběhnout do cíle, ať nemusím zpomalit a nebo dokonce zastavit díky zdravotním problémům. "Pane Bože prosím!! Po doběhu Ti splním cokoliv. Jen o jedno Tě prosím, nechtěj po mně, abych Ti musel slíbit, že přestanu běhat. A ještě navrch Ti slibuji, že se polepším. Pokud se Ti to zdá málo, řekni si!"
Tak, jak jsme na tom?? Já osobně už ani nevím kudy běžím. Vím jen jedno, že je to v Praze a že je snad květen, ale ten rok, ten rok...... Rozhodně je letos, ale to je každý rok.
Jak se mně v hlavě začínají "motat" tyto radši "neuchopitelné" úvahy, tak přestávám mít pojem o čemkoliv a začíná nastupovat jediný vjem a to je vjem bolesti a vyčerpání. Takže, když to shrnu, tak jsem na tom hrozně. Co však soupeři a během posledních, zatím necelých, dvou hodin moji "sousedé"??
A jejda. Aniž bych si toho všimnul (no při těch myšlenkách se ani nedivím), tak už běžíme jen dva (slovy dva), já a .........Nevím jak se jmenuje (to je překvapení?? mám problémy si vzpomenout na svoje jméno). Na druhou stranu jsem to nevěděl ani při startu (teď mám na mysli jeho jméno). Svoje jsem tou dobou ještě věděl.
A to mě ještě scházelo. Je zde opětně "menežer" na skůtru a zase něco řve. Teď už ne jen na afrického běžce, ale i na mě. Jo chlapče, můžeš si řvát jak chceš, ale já ti nejen že nerozumím, ale já tě už ani neslyším. Jo, a že ukazuješ dopředu?? No, to jsem rád. Ještě že neukazuješ dozadu.
A máme tady naposled tunel. Jméno už nevím a pochybuji, že jsem ho kdy věděl. Posledních pár stovek metrů už stejně běžím v jednom dlouhém tunelu i mimo tento tunel. Jak já nemám rád běh v tunelu. V Brně také někdy běhám jedním, a vždy z toho mám takový špatný pocit. Ne, že bych měl obavu, že se zřítí, ale vždy, jak na potvoru, zde potkám buď protijedoucí a nebo za mnou jedoucí vozidlo. Zkrátka vždy to je v nejužším místě a tak mně nezbývá nic jiného, než doufat, že šofér není pod vlivem nějakých návykových látek, anebo jestli není nějak jinak, třeba jen sexuálně frustrovaný, a nebude mít "choutky? mě postrčit autem. Podle jízdy některých ....... Je jich hodně.
Dost bylo "tunelování". No mám na mysli v rámci této maratonské trati. Jinak si nedělám iluze.
Máme zde poslední dva kilometry a "Hyn sa hukáže" jak zvolal Kozina před svou smrtí. Už i běžec z Afriky si uvědomil, že zde nejsem tak nějak náhodou, a že si to na "férovku" rozdáme mezi sebou kdo z koho. Možná v pivech, nebo vínu bych měl na vrch, ale toto je běh a navíc maratonský běh, kde má papírově navrch on.
Co teď s tím?? No nic, posnažím se běžet do cíle co možná nejrychleji. To on však bude chtít jistě taky.
41. kilometr a stále běžíme vedle sebe, no spíš já půlkrok za ním. Mám ho pěkně po pravé ruce a vidím, že toho má již "plný brejle", i kdyby měl kontaktní čočky a nebo měl zrak jak ostříž. On toho má plný brejle a já už únavou ani nevidím. To jsme ale dvojička. Poloslepej, brejlatej vede slepýho. To mně připomíná ten vtip ....... ", tak jsem došli. Ahoj babi".
Dost vtipkování. Je tady 41. a půltý kilometr a zatáčíme na levou ruku (je to vůbec levá ruka na kterou zatáčíme do Pařížské ulice?? Ano je levá, mám na ní palec na pravé straně. To jsem si oddechl). A jak teď?? Běžec z Afriky je stále o krok přede mnou a směřuje do středu vozovky. Já si říkám: Pavle, ne, poběžíš po levém kraji Pařížské lehce u hrazení. Je zde více stínu a ani zde nefouká do....... (hádejte kam). Jsme tak asi 150 až 200 metrů v Pařížské, stále on přede mnou už ne půlkrok, ale celé dva kroky přede mnou a tempo se "zvolna" stupňuje, teď vidím, že se podíval přes svoje pravé rameno kde jsem. Vpravo nic, teda nikdo. Mrknul se přes svoje levé rameno, a taky nikdo. Trochu znejistěl a podíval se ještě jednou přes svoje pravé rameno. Toho jsem využil, a co možná, co mně veškeré zbylé síly stačily, jsem ze stínu od zábran "vyrazil" k cíli. Ještě jsem po očku zahlédl, že mě zatím nezpozoroval. To bylo naposled, co jsem ho na zbylých pár desítkách metrech před cílem viděl před sebou. Ani jsem se neohlížel. Zkrátka jsem běžel co to šlo (tedy běželo) a věděl jsem, že je to moje naprosté maximum, co jsem schopen vyvinout a že už ani o mrď ho nejsem schopen zvýšit, i kdybych věděl že "jde do mně"! Zde už neplatí Zátopkovské: "Když nemůžeš, tak přidej!"
V posledních metrech jsem v podstatě předběhl sám sebe. Přece teď neprohraju a nepřipravím se tak o rozhovor s Žanetou Peřinovou. Doufám, že ho bude dělat ona a ne nějakej chlap.
A je tady cíl!
Děvčata, co držíte tu cílovou pásku, tak ji nedržte moc pevně. Já jsem už tak unavenej, že bych jí neproběhl a spíš by mě "odpérovala" zpět do Pařížské.
2:07,10, no traťový rekord to není, ale je to můj osobák, je to vítězství, a to vše se počítá. Já jsem tak strašně unavenej, nohy mě bolí, ruce mě bolí....
Vlastně jinak. Co mě nebolí?? Nevím, nebo spíš nic mě nenapadá. Jsem takový jeden velký, bolavý běžec, který má maraton za sebou.
Troufnu si říct, že to je jedno v jakém čase zvládnete maratonskou trať. Její autogram naleznete na každém, kdo ji zdolá a pokoří!
A važme si toho. Každý, kdo jsme maratonskou trať zvládli, tak víme jakou má tento podpis hodnotu.
A hlavně je nepřenositelnej a nedá se koupit za žádné peníze, a to ani za peníze z Evropské unie.
"Dobrý den Pavle Baboši Baběráde! Jak Vás mám vlastně oslovovat?" ptá se Žaneta Peřinová.
"Žaneto, vím, že to není tak úplně slušné, že žena pokud che, tak může muži nabízet tykání, ale já jsem alespoň starší, tak toho chci využít, můžeme si tykat??" ptám se.
" Ano, můžeme." Žaneta na to.
Žaneta: "Tak, jak se Ti Pavle běželo??
Já: "Chceš slyšet pravdu a nebo obligátní odpověď, že jsem si závod užil?
Žaneta: " No, samozřejmě pravdu!"
Já: "Bolelo to jako sviňa. Omlouvám se za tu svini, ale jiné přirovnání mě nenapadlo. Když tak to vystřihnete, pokud by se to Radě pro vysílání, či jiné radě nelíbilo!"
Žaneta" "A co ří..............?"
Já: "Žaneto, co říkáš? Nějak jsem Ti nerozuměl!"
CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
Já: "Žaneto, omlouvám se, ale nějak mně zvoní v uších. To bude asi tím vyčerpáním! Co říkáš?"
Co se děje?? No to je v pr..... Ono je pondělí 6:30 ráno a to co mi zvoní v uších je budík.
To je pech, takový to byl pro běžce pěkný sen. A ani rozhovor ze Žanetou jsem nedotáhl do konce, a to jsem chtěl říci spoustu mouder, a o stupních vítězů ani nemluvě!!!
No, ještě že jsem stihnul alespoň ten maraton.
Tak třeba nějakou příští noc a příští sen. Doufám, že zase vyhraju a v lepším čase (kde to bude je mě jedno). Nebylo by špatné vyhrát maraton v Berlíně, a navíc v traťovém rekordu. Do podzimu natrénuju.
MARATONU zdar
(běžecké sci-fi)
Je hodina před startem, a tak nejvyšší čas se jít rozklusat, pěkně rozcvičit a hurá na start. Ještě že jsem startovní číslo dostal od kamaráda za symbolickou cenu - je zraněn a tak byl "rád", že se čísla zbavil. Za plnou cenu by mně mohl být celý maraton ukraden, ale je to o nabídce a především poptávce. No, a zatím poptávka převyšuje nabídku, tak proč nešplhat s cenou co to jde, ne??
Samozřejmě "přejmenování" startovního čísla z kamarádova jména na mé bylo složitější, ale vše kladně vyřízeno.
Na jednu stranu tedy super, účastním se pražského maratonu, ale na druhou smůla, musím se postavit do koridoru pro běžce s nahlášeným výsledným časem kolem 4:00 hod.
Kamarád zkrátka měl takovou výkonnost, a tak se nahlásil tam, kam měl.
Marně "strážci" koridorů vysvětluji, že mám číslo od kamaráda, ale již na svoje jméno, a že můj osobáček na maraton není 4:00 hodin, ale o jednu hodinu, čtyřicet minut a padesát tři vteřin lepší ( i když je už hodně starý), a prosím ho jestli bych se mohl přemístit do koridoru odpovídajícímu tomuto času.
Bohužel nic "nepochopil", a stále se drží svého. Marně mu vysvětluji, že moje přemístění v rámci koridorů bude bezpečnější nejen pro mě, ale především pro nejbližší spoluběžce, neboť hned po startu se budu chtít dostat mezi odpovídající soupeře, a budu tedy kličkovat mezi běžci a to bude zavánět kolizí.
Byl neoblomný (ani se mu nedivím, kdo ví kolikátý jsem už byl, který chtěl vyjímku v rámci koridorů), a tak jsem "nastoupil" do přiděleného koridoru.
Z něj jsem se však před startem vlastní pílí posouval stále vpřed. Takže v hodinu startovního výstřelu jsem byl již pár metrů za elitou.
No, stát v koridoru již minimálně půlhodiny před startem a nebo ještě dýl asi není žádný med. Jsem rád, že jsem to nemusel ve svém běžeckém životě nikdy absolvovat. To Vás musí bolet nohy ještě než vyběhnete na trať.
Tak je zde devátá a čas výstřelu. Pokud se chci co nejdříve dostat na úroveň čela závodu, tak musím pěkně zabrat.
Chce to "málo", začít běžet tempem něco pod tři minuty na kilák, a to ještě v kombinaci se slalomem mezi běžci.
Povedlo se, a na konci Pařížské už jsem na konci čelní skupinky. Za námi už tehdá byla menší pauza, a následovali naši nejlepší, za nimi další pauzička a procesí běžců ze všech možných i nemožných států.
Ma konci Pařížské, nebo spíš před Čechovým mostem trochu kostek a tramvajových kolejí.
Jak já ty koleje nemám rád. Vždycky, ať dělám co dělám, tak se krokem nemohu trefit na ty panely co jsou mezi kolejemi. Nikdy mně to nevychází, a dnes tomu nebylo jinak.
Za mostem jsme to střihli na levou ruku po nábřeží Edvarda Beneše, a překvapení (jak jinak), fouká nám zase do protivky (chtěl jsem napsat do ksichtu, ale co když má někdo obličej). No, nevím, jak to ta příroda dělá, ale běžcům nikdy nefouká do zad. Navíc jsem v čelní skupince (se mnou je nás třináct), já jediný pravý, rodilý, středoevropan. To znamená, že jsem o dvě hlavy vyšší a minimálně o dvě hlavy těžší (spíš o víc)než všichni ostatní z této skupinky.
První kilometr je za námi a už se skupinka stabilizovala. Na čele jsou určení zajíci, kteří přesně dodržují tempo a dále následují všichni ostatní (menší i větší favorité) s mou 73kg maličkostí na chvostu.
Ještě před prvním kilometrem jsem si uvědomil, že těmito místy neběžím naposledy, ale že tu poběžím ještě (pokud všechno poběží tak jak má), ještě dvakrát.
To mně na náladě nikterak nepřidalo. Proč však po prvním kilometru hned házet flintu do žita, ne??
Menší esíčko na Klárov a (zase ty koleje) šup do Valdštejnské. No, žádní běžečtí fandové kolem trati, jen nějací turisté, kteří podle směru chůze to jistí přes Vltavu na Staré Město. Na Valdštejnské bych nechtěl běžet v tom hlavním balíku maratonských běžců, budou tady asi dost namačkáni
, no a o Tomášské ani nemluvě. Konečně Malostranské náměstí a druhý kilometr za mnou. Tady je lidí hodně, ale všichni vesměs turisté, kteří to jistí Nerudovkou někam výš. Zatleskají, něco zakřičí (asi nás povzbuzovali), a jdou si svojí cestou, a my si také běžíme tou svou, předem nalajnovanou modrou čárou.Na levou ruku zahýbáme na Mosteckou ke Karlovu mostu. To jsem ani netušil, že je trochu z kopečka. Zase kostečky, ale naprosto to chápu - k Malé Straně kostky zkrátka patří, patří to k historii této části Prahy. Po pravé straně míjíme nějaké velvyslanectví, poznal jsem to podle vyvěšené vlajky, ale stát Vám neřeknu, neboť běžíme stále rychlým tempem a můj mozek už se přepnul do maratonského módu. Některé vjemy už není schopen vstřebat a následně vyhodnotit. Štěpáne, díky za ubytování, mrknul jsem se do oken, jestli jsem je nezapomněl zavřít.
Jo, zde bych si dovedl představit bydlet. S výběhama by to bylo horší, ale běhat se dá skoro všude. Záleží jen na tom, aby člověk chtěl.
Á, slavný Karlův most. To jsem ani netušil, jak je "náběh" z Malé Strany do kopečka. Kostečky už mně vůbec nevadí a běžíme vstříc dalšímu kilometru.
Trochu nechápu, že někteří běžci po závodě říkají, jaký je to super pocit běžet přes Karlův most a vidět Hradčana ( buď se tedy změnila trať a běželo se dřív obráceně, a nebo varianta dvě, že se při běhu otáčeli a koukali za sebe). Asi se dívali, jestli v dáli neuvidí hradního pána, který ústy svého "čtveráčka" vypouští mezi lid nějaká ta moudra.....
Karlův most, jelikož se ze skupinky nikdo neotáčel, jsme měli přeběhlý za chvilku. Na rozdíl od doby před dvěma léty, když bylo v Praze Mistrovství světa v hokeji, tak jsem ho šel dýl jak dvacet minut (hlava na hlavě, tělo na tělo). Dnes tady nebyli ani malíři, kteří by nás mohli skicnout při běhu
Za Karlovým mostem zase probíháme nějakou tou branou a na levou ruku to točíme do Křížovnické ulice. Ještě před odbočením si musím dát pozor na menší dva schůdky, které jsou napříč cestě směru běhu, které oddělují chodník od silnice. Tak tady v kombinaci s kostkama a mokra za deště by to bylo docela o hubu.
Tu ulici z nějakého důvodu nemusím. Nic mně neudělala, nemám s ní ani nějaké špatné zkušenosti, nikdo mě zde nepřepadl (zatím), ale zkrátka není můj šálek kávy a to bohužel nevylepší ani to, že zde sídlí Národní Banka Vín
Teď není čas na víno, blížíme se už (to je dobré, že "už", to znamená super formu) ke třetímu kilometru. Tempo stále něco kolem tří minut na kilák. Tady jsou ty tramvajové koleje docela "husté", ale nejsou mezi nimi panely a ani kostky, takže je třeba dávat pozor jen na ty vlastní koleje. No, pokud však nejste schopen přehlídnout tramvajový ostrůvek. Jestli jste již v takovém stavu v těchto místech, tak pro svoje dobro radši závod ihned ukončete:-)Náměstí Jana Palacha a Mánesův most a jsme opětně na druhém břehu Vltavy. Kolikrát to už bylo a kolikrát to ještě bude?? Ten pražský maraton je vlastně lítání (běhání) z jednoho břehu na druhý. Kdyby po celou dobu tohoto závodu hráli od Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast Vltavu (pro neznalé ZDE www.youtube.com/watch?v=uI8iTETiSqU ), tak by to bylo grandiózní
a ve světě absolutní unikum (zkusím to Capalbovi navrhnout).Kosárkovo nábřeží, tak tady to je paráda - pěkná silnice a pěkná zeleň, a když Vám to ještě pěkně běží, navíc v čelní skupině, co víc si přát??
Ano, jedno bych si přál, kdyby kolem nás "nekroužil" skůtr s nějakým "menežerem" a nebo trenérem, či kýho ďasa, který se stále přibližuje k naší čelní skupince a stále huláká na zajíce a mává rukou směrem vpřed.
To jsem si nikdy nemyslel, jak ten běh na čele je nejen fyzicky náročný, ale především psychicky, když stále musíte poslouchat kvílivý zvuk skůtru, a jistě moudré povely " menežera" (naštěstí mu nerozumím a navíc neřve na mě). Jo, jedno bych si ještě přá,l když vidím ceduli s označením 33. kilometr (už abychom na této metě byli)......Jak ty kilometry rychle uběhly. Je to 10 a půl minuty od startu, a jsem na 33. kilometru. Hm, tak kam se na nás hrabou běžci, kteří jsou zapojeni v "reklamním" šou maratonu pod dvě hodiny....!! Ti určitě neuběhli 33km za 10,5 minuty, ale my také ne
. Tady také ještě jednou poběžím (dá-li Bůh).Před dvěma roky jsem zde právě u cedule 33.km fotil dva Japončíky, kluka a holku. Když jsem je totiž se sportovní taškou přes rameno předcházel (ne předbíhal) pět hodin po startovním výstřelu, tak jsem viděl, jak prvně on vyfotil ji, pak ona jeho, a najednou....... Vždyť nebudeme mít společné foto?? ........, tak jsem je vyfotil.
To by mě zajímalo jestli v limitu dorazili do cíle. Asi by se to dalo zjistit, jestli kluk a holka z Japonska, věkově si blízcí, dorazili ve stejný čas do cíle asi tak ve výsledném čase 6,5 až 7hod. Někdy to třeba zkusím zjistit.
Další esíčko ulicí U plovárny a jsme zase na Nábřeží Edvarda Beneše. Dnes už v to je v krátké době po druhé a ještě nás toto nábřeží čeká po třetí a to už snad naposled. Do protivky nám běží ti nejposlednější běžci, kteří se teprve blíží k prvnímu kilometru. Ti běží do protivky stejně tak, jak nám do protivky fouká větřík. Jak jinak, že? Před chvílí jsme zde běželi opačným směrem a foukal taky do protivky. Jo, kde jsou ty doby, co jsme poroučeli větru, dešti.....?? Vítr a běžci = věční nepřátelé.
Šup pěkně z kopečka pod Čechův most a za ním zase pro změnu do kopečka (to by člověk neřekl, jak se při pražském maratonu u Vltavy hodí natrénované výběhy a seběhy??) Skupinka je stále o stejném počtu 12+1. Bohužel díky své výšce vidím přes všechny spoluběžce ze skupinky před sebou neskutečně dlouhou rovinku Edvarda Beneše. Radši sklopím zrak a dívám se pod nohy, no, spíš na nohy běžce přede mnou. Kurňa, ten má lýtka jako já předloktí. Tak na takový lýtka asi výrobci kompresních návleků požadovanou velikost nevyrábí. Pokud by v nich chtěl běžet, tak by si opravdu musel vzít návleky ne na lýtka, ale na předloktí. Hm, ovšem, když máte natrénováno, a on asi má, tak žádné návleky nepotřebujete, ať by měly barvu jakoukoliv (co děvčata??).
"Dlouhého" Beneše po podběhnutí Štefánikova mostu (opětně se hodily výběhy a seběhy svahů :-)nahradil stejně nekonečně dlouhý Kapitán Jaroš, na jehož začátku jsme proběhli metou 5. kilometru. Kde je občerstvovačka??, 5. kilometr, a už bych se rád něčeho napil. To je sice pěkný, že tady hraje nějaká kapela, ale radši bych se fakt napil. Kapitáne, kapitáne (Jaroši), taky by ti už mohli vyměnit ten starý kabát a místo kostek dát pěkný, hladký, asfalt. Kdyby jsi byl jako někteří současní politici, tak by jsi měl nový kabát co nové volební období
, a že jich od 89. roku bylo..... Zde by to historii, ani šoférům, ani voličům, a ani běžcům nikterak nevadilo.Na konci Nábřeží kapitána Jaroše probíháme semafor na červenou. Na zelenou nikdo ze skupiny čekat nechtěl. Doufám, že zde někde není ambiciózní příslušník, a nedá nám flastra. No, on by musel být minimálně motorizovaný, aby nás se svojí červenou plácačkou dohnal. Pochybuji, že i když u příslušníků dělají fyzické testy (doufám tedy že ano), že zvládají běžecké tempo 3 minut na kilák
A další seběh a výběh, tentokráte pod přivaděčem k Hlávkovu mostu. Při výběhu už to jednomu z běžců přede mnou přestává chutnat a zlehka mizí za mnou, v propadlišti dějin. Historie se neptá. Ta zná pouze a jen vítěze a ten to asi dnes nebude. Takže nás zůstává 11+1.
Tady na tom neskutečně dlouhém nábřeží jsme se snad i opálili. Vlastně jen já. Ti, co běží se mnou, už opálení přijeli. Já už se potím "jak vrata od chlíva", a oni ani kapičku....To se s nima pak těžko soupeří.
Chvála Bohu, podbíháme pod železničním mostem, který je nad námi, a nemusíme využít seběhů a výběhů
Jenže, Pavle neraduj se, už je tu další rovinka - nábřeží, tentokráte není pojmenováno po někom, který si alespoň dle dnešní doby zasloužil toto privilegium (i když mu osobně, ať je kde je, to je asi stejně jednou), ale po jedné, městské části - Bubenečské nábřeží. Jak jinak, stále nám fouká do protivky, někomu do obličeje, někomu do ksichtu.....Na procházku kolem Vltavy nádhera, ale už aby ty nábřeží skončily. Sláva, už jsou zde Komunardi se svojí krátkou ulicí, ale o to víc kostkovanou. Připadá mně, že kostky a Komunardi nějak patří k sobě.Vem čert oboje.
A už tu je 7. kilometr a ulice pro všechny vegetariány a vegány - Jateční!! Doufám, že se Vám zde nepřitíží víc než díky již uběhlým sedmi kilometrům.
Než jatka mně to tady připomíná něco mezi vyrabovanou, průmyslovou zónou a neobývatelným předměstím. Jo, tady se jednou bude stavět. Komu pak tyto pozemky patří? Ten asi dnes maraton neběží.
Zajíci stále plní svou práci za "podpory" uřvaného "menežera" na kvílícím skůtru. Snad to není ten stejný, co před mnoha roky na stejné akci podával ze skůtru, mimo občerstvovací stanici, pití pozdějšímu vítězi (a porušil tím pravidla). Ať už jede do pr....., nebo někam odkud není návratu. To je moje bytostné přání, které se mně asi nevyplní. Leda, že bych odpadnul z čelní skupinky, ale tu radost mu neudělám, a nebo udělám co možná nejpozději.
Po tom neskutečně dlouhém nábřeží, Komunardech, jatkách a Jankovcově ulici bych se zase rád napil. Budu si muset počkat, teprve jsem na Libeňském mostu a na jeho konci je teprve 8. kilometr.
Štorchova (zde to vypadá jako bych běžel po nějaké okrsce a ne v Praze) a Voctářova - jestli mají dnes v Kauflandu otevřeno?? Zde bych se nechtěl pohybovat v noci. Moc bezpečně to tady rozhodně nevypadá. Zdání ale může klamat.
Běžíme správně. Právě jsme proběhli pod směrovými cedulemi: centrum rovně, Žižkov, městský okruh, Mladá Boleslav a Hradec Králové doleva. Takže my rovně, auto s časomírou před náma.... Jaký tam je vlastně čas?? Co?? 24minut a nějaká ta vteřinka. Je to hodně a nebo to je málo?? Nejsem schopen si to spočítat, ale asi to je OK, protože "menežr" na skůtru zde nikde a na nikoho neřve
Jen tak dál.To snad není možné!! Další nábřeží. Praho, ty mě s těma nábřežíma udoláš víc než těch celých 42.195m.
Rohanské nábřeží, to je snad nejdelší ze všech - je delší jak jeden kilometr. Neskutečná délka, ale sláva, to je div, nefouká zde do protivky. Ono zde vůbec nefouká = zázrak. Ještě že na konci tohoto nábřeží je 10. kilometr a kousek za ním už pro mě tolik očekávaná občerstvovačka. Nemám na ní svoje občerstvení, spoléhám se na organizátora. Po dřívějších zkušenostech právě z pražského maratonu, kdy mně na občerstvovačce u Národního divadla, těsně přede mnou , moje pití vzal rusky hovořící běžec, se na to mohu vy...... Doufám, že mu přišlo k duhu a že se mu po něm přitížilo :-)Pokud to nemáte zajištěno i s podáním od domluvené osoby, tak to nemá moc cenu.
Stejně nechápu, jak a kdo přišel na vlastní poskládání občerstvovaček??, že nachystané osobní pití běžců dal a dává na poslední stůl. Představte si, že míjíte stoly s pitím od organizátora - vodu, iontové nápoje a kdo ví co ještě s tím, že si vezmete svoje občerstvení na posledním stole, a hle, ono tam třeba již není, a nebo se k němu z nějakého důvodu nedostanete, a nebo si ho nestačíte vzít, a nebo Vám spadne, a máte smůlu na minimálně dalších pět kilometrů bez občerstvení.
Takže z pěti se rázem stává deset kilometrů, a to může být docela zásadní problém pro váš další běh. Proč ho nedat na první stůl?, a když nastane jedna z těch popisovaných situací, tak ji můžete řešit občerstvením od organizátora??
Ještě že je Rohanské nábřeží za námi. Žádní fandové (co by tu dělali) a už jsme zase mezi domy. Když shrnu náš průběh tímto nábřežím: Nic mimořádného se nestalo, jen odpadl další běžec z naší čelní skupiny, takže nás je 10+1! Když odstoupí ti tři zajíci, tak bych mohl být do desítky, ale na 10. kilometru je na takovéto úvahy příliš, ale opravdu příliš brzy.
Tentokráte podbíháme opětně pod železniční tratí, ale změna - tentokráte na druhém břehu řeky Vltavy.
Jejda, kde se zde vzal 40. kilometr?? Á, to se nás zatím netýká. To se bude týkat jen těch vyvolených a šťastných (hlavně a především dobře připraveným) za nějaký ten čas. Co že?? My zde poběžíme ještě jednou?? To snad ne!, nebo dobře, snad jo!
Těšnovský tunel máme na pár nadechnutí nebo spíš vydechnutí (ty jsou důležitější) za sebou (všimli jste si jak je dlouhý??).
A další překvapení?? (překvapuje mě to vůbec ještě??) Nábřeží tentokráte Ludvíka Svobody (toho si pamatuji z doby, kdy jsem vkročil do první třídy, kdy tehdá visel na zdi. Pak ho časem vystřídal další a další, že jich tam už od té doby viselo.
Prezidenta a armádního generála v jedné osobě vystřídal hudební skladatel (alespoň doufám, že to je ten Dvořák Antonín). Tady bývá při normálním provozu pěkně husto, a dnes ani kolo, ani pneumatika. Někteří šoféři musí být pěkně nasr....., že k vůli nějakým běžeckým magorům musí díky uzávěrům jezdit Prahou podle buzoly, a nebo radši ani nevyjíždět. Dvořáku, popros na magistrátu a nebo spíš zaklepej na ty správný dveře (teď je těsně před volbami, teď by to mohlo klapnout) ať si ty kostky vezmou na cokoliv a dají pěkný asfaltek. Na cenu a ani na výběrové řízení nehleďte, on to daňový, maratonský, poplatník rád zaplatí.
Dvořáku, to tvoje nábřeží se mně zdá dlouhé jako tvoje Slovanské tance. Že ty jsi je psal právě pro nás maratonce?? A nebo že by jsi pro nás některé napsal Rekviem??
Sláva, diváků a fandů přibývá. To je známka toho, že se blíží Pařížská. Pokud by chtěl a nebo musel v průběhu závodu někde vzdát, tak na Pařížské to určitě nebude. Zde vás diváci nenechají vzdát, zde vám naopak vlijí energii do žil a vy máte pocit, že i když máte za sebou již víc jak dvanáct kilometrů, že jste před chvílí vyběhli, a těch dvanáct kilometrů jste odběhli v poklidném tempu.
O Staromáku nemá cenu hovořit. Kdo ho alespoň jednou neproběhl, tak neuvěří.
Kolikrát se zde vlastně během závodu objevím? Odstartoval jsem, to je poprvé, teď zde probíhám ke třináctému kilometru, to je podruhé, a pak "jen" do cíle. Když to vše dobře dopadne, tak zde budu třikrát
Lidé povzbuzují co to jde, spíš co to běží. Někteří, no spíš většina je zaskočena, kdo že to běží s čelní skupinkou?? Běžec bílé pleti?? Co to je za recesistu a nebo se ke skupince přidal někde po cestě?? Ten tam nemá vůbec co dělat. Toho organizátor vůbec neavizoval?? Co, on je to dokonce Čech z Moravy?? Dokonce z Brna? Jo, tam kdysi býval pan běžec - maratonec. Jak on se jmenoval?? Nějak Pejsek, nebo Kočička??, ne. Jo byl to Jarda Kocourek. Ten ve své době uměl maraton kolem 2:15. To se musí běžet.
Dnes by však ze svým časem v naší čelní skupince určitě nebyl. Na jaký výsledný čas vůbec běžíme?? No já určitě na svůj osobák, ale kolik?? Můj mozek už dávno s matematikou není kamarád. Ne, že by to bylo jindy jinak, ale při maratonském běhu se není co divit.
Pamatuji se, že jsem kdysi dávno byl na soustředění, a že jsem běžel dopolední běh. Už jsem se blížil ke konci svých 20km a najednou mně hlavou proběhlo. Ano, dnes je středa, tolikátýho a tolikátýho, ale který je vlastně rok?? Věděl jsem den v týdnu, věděl jsem den v měsíci, věděl jsem i samotný měsíc, ale ne a ne si vzpomenout na rok. Lítali mně v tom plus mínus tři roky
Teď probíháme špalírem diváků ať už cílených a nebo těch nahodilých. Je zde tak úzká ulička, že i ten největší běžecký ignorant musí zareagovat na probíhající běžce. Jak o tom zpívá Pražský výběr ve své písničce?? Něco o Celetné a Na Příkopech....., a pak že mě tu už víckráte neuviděj?? No to určitě, tady už dnes nepoběžíme. Ta Celetná se nezdá, ale taky má svoje stovky metrů, ale tady nějak rychle utekly.
V Berlíně mají Braniborskou bránu a v Praze je Prašná brána. Jen je zde nepatrný, pro maratonce zásadní, rozdíl. V Berlíně Braniborskou branou probíháte těsně před cílem, ale v Praze Prašnou branou někde kolem 13,5km. Příkopy vlastně probíháme v protisměru. To se to krásně běží
Ty schůdky mezi vozovkou a pěší zónou jsou nevyzpytatelné, a je třeba si na ně dát pozor.A vážení maratonci po levé ruce vidíte Václavské náměstí, pro ty ne česky hovořící Vencel Platz a nebo též Wenzelsplatz.
A máme zde Národní. Nebojte se zde Vás dnes nikdo mlátit pendrekama nebude (alespoň zatím). No, ať je to jak chce, tak co nám tramvajové koleje dovolí, radši zrychlíme. A máme zde první výsledek zrychlení - další odpadlík. Už nás v čelní skupince je 9+1 (ale už si nejsem na 100% jistý a na počítání již nemám morál).
Jakmile se blíží Národní divadlo, tak mi v uších zní něco od Bedřicha Smetany. Kromě toho, že po 14,5km slyším v uších už i něco jiného. Že by to byl moje srdce?? No, sousedních spoluběžců to asi nebude. Ti vypadají jako by byli z jiné planety. Stále žádný pot, žádný dech, jen svižný běžecký krok. No, když je to v tobě, tak ti to nikdo nevezme, a když to ještě navíc podpoříš tréninkem, tak....... můžeš být jedním z těch nejlepších. S těmi já stále běžím ve skupince.
Praho, prosím tě už ne!! Zase nábřeží (Benátky mají samé kanály, Helsinki nespočet ostrůvků a Praho ty máš samá nábřeží), tentokráte to je už naposled, co si toho stačím a budu schopen všímat - Masarykovo.
15. kilák, a kde je zase ta občerstvovačka?? Začíná být už docela horko, a pít se musí. Nejenom když pociťujete žízeň, to už bývá většinou pozdě. To chce "preventivně". Také jsem v rámci "prevence" popíjel už hodinu před startem maratonu hypotonicky zředěný iontový nápoj.
Naštěstí je hned na 16. kilometru. To by mě zajímalo kdy mají v plánu zajíci odstoupit?, spíš na kdy jim to určil uřvaný "menežer" (už tady dlouho nebyl).
Pokud se toho v čelní skupince dožiju, tak ten poslední asi na 30. možná 32. kilometru. Chtěl bych být u toho
Už se dostávám do takového stavu, že začínám vnímat jen silnici před sebou, běžce vedle sebe, a sem tam nějakou budovu u tratě. Samozřejmě ještě Vltavu, ta je nepřehlédnutelná.Po kolikátý jsme už vystřídali břeh Vtlavy?? Kolikrát jsme už ji přeběhli z jednoho břehu na druhý, a hlavně kolikrát nás to ještě čeká?? Je mně to již jedno, jen ať kilometry ubíhají jako doposud a já co možná nejpozději odpadnu z této, čelní skupinky. Vždyť papírově tady už dávno nemám co dělat. No, přiznejme si to, již od samého začátku bych zde neměl být. Asi jsem fakt tak výborně připraven. Nebudu to řešit. Ono to nějak dopadne.
Konec Rašínova nábřeží a 17. kilometr za námi. A začínáme "stoupat" směrem pod Nuselák. Doufám, že když budeme pod ním, tak že nebude nikdo řešit svoji bezvýchodnou situaci skokem z něho. Brrrr, nemusím vidět všechno (to případně uvidím ve večerních zprávách minimálně jako jednu z hlavních zpráv na nějaké televizní stanici) . Ono, to není nijak zvláště do kopce, ale já to tady mám nějak s tím kopcem spojeno. Tady ty ulice nic moc. Diváka a běžeckého fandu, aby jsi pohledal. Kde jsou ti diváci co je "slibuje" organizátor závodu?? Byl tady vůbec někdy?? Ano, vidím tady jednoho člověka, který si asi zapomněl koupit něco k jídlu a spěchá do místní věčerky. "Dobí den, všechno mame."
Na zdi si všímám nápisu "záchrana dat" a telefonního čísla. Mít u sebe mobil (však ona jich spousta běžců ho u sebe má) tak si zavolám o záchranu nejen dat. Věřím, že na 18.kilometru (nějak to pomalu utíká - jsem myslel, že jsme na takovém 25.kilometru) už to budou někteří potřebovat.
Jo Nuselák se blíží a tím pádem tady za těmi stromy se běhá Večerní běh Folimankou. Juro Šoptenko, nevyhrál jsi ho někdy?? Mám ten dojem, že ano. Je to už nějaký ten pátek.
Nuselák jsme podběhli, nikdo na nás neskočil, takže krásný den. Zatáčka na pravou ruku a zpátky k Vltavě. Už mně chyběla
Tady mně to připadá jako v Brně - Husovicích, taky takové nějaké neutěšené. Vypadá to tady, že by zde mohli bydlet podobní obyvatelé jako v Husovicích.
Zdání však může klamat, jako již kolikrát.
Tady snad někde musí být divadlo Na Fidlovačce? Tady někde na levé straně. Nebo se pletu?? Že bych se zeptal spoluběžců?? I kdybych se s nima domluvil, tak asi Fidlovačku neznají. Neví o co přicházejí. Jak to vlastně dopadlo s těma penězma od města či koho pro divadlo? Dopadlo to vůbec nějak?? Asi ano, ale buď jsem kulturní barbar, a nebo to už pro média nebylo zajímavé, a nezapadalo jim to do jejich itineráře zpráv. Snad to pro divadlo dopadlo dobře. Prdlajs Fidlovačka, sekl jsem se. Ta je ještě dál za Nuselákem. No, maratonský mozek nezklamal. Divadlo v daný okamžik zastrčil do toho nejzaššího závitu. Divadlo bude na programu dne jindy, dnes určitě ne. "Někdy příště" jak zpívají ve své písničce Katapulti. Jestli to ovšem není stejný případ mozku jako s tou Fidlovačkou.
Jsem se s mozkem zakecal, a už zde máme............ano, kdo hádal nábřeží, tak hádal správně. Tentokráte to je Podolské nábřeží a hlavně distance půlmaratonu, tedy 21.097,5metrů. Uf, ještě jednou tolik a jsme doma, pardon na Staromáku. Už aby to bylo. Začínají mě trochu pobolívat nohy. Není to botama ani ponožkama. Volba SALMING Race 2017 a ponožky Hilly Marathon Fresh byla správnou volbou, ale už se dostavuje únava. Aby ne, a mezičas kolik?? To není možné, tak rychle jsem v životě neběžel ani samotný půlmaraton. Jedna hodina a tři minuty a nějaké drobné. No, kde se to ve mně bere?? U soupeřů ve skupince by mě to nepřekvapovalo. Ti to uběhnou kdykoliv je probudíte, ale já nejsem oni, a ani probuzení nadvakrát by mně nepomohlo. Tady se děje něco mimo lidské chápání.
Tedy rozhodně mimo moje chápání. Ovšem co je mimo lidské chápání nemusí být proti přírodě. Zatím to běží a pokud to poběží v tomto tempu, tak jen dobře. Jak je vidět, zatím se zázraky dějí.
Na 22. a něco kilometru máme "vracečku" a tak alespoň uvidím, jak to vypadá za námi. Co to na otočce hráli za muziku?? Byla dobrá! Jo za námi není dlouho, dlouho nikdo, když pominu jednoho běžce, který kdysi běžel s námi v čelní skupince. Už je vidět, že to nijak "nehrotí" a že to "dokluše" co možná nejblíž ke Staromáku a pak to zabalí (třeba).
Kolik nás ve skupince vlastně zůstalo?? Jeden, dva, tři (to jsou zajíci, tak s těma snad do cíle počítat nemusím), čtyři, pět........a znovu jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm a já! Paráda osm mínus tři je pět. Alespoň kdysi tak bývávalo. Takže, když by to klaplo, tak bych mohl být pátý. Je zde však jedno malé a velké zároveň "ALE". Zbývá už jen necelý půlmaraton. Takže půlmaraton krát dvě a máme maraton. Nic složitého. Jak však všude matematika platí, tak zde ne. Vždycky jsme se ve škole, již od první třídy učili, že poloviny jsou za každých okolností stejné, stejně velké, stejně dlouhé, stejně těžké, dokonce i stejně široké (nevím jak v současném školství?? Možná že v rámci "balíčku" s pamlskovou vyhláškou došlo k nějaké změně. Sakra, teď mně napadlo, že pokud jsou některé potraviny nezdravé, a jsou díky této vyhlášce zakázány prodávat ve škole, tak proč se nezakážou vyrábět a případně dovážet??), ale zde u maratonu to neplatí. Ať dělám co dělám, ať běžím, jak běžím, tak ta druhá polovina maratonu je pro mě vždycky delší (i zde naštěstí zdání klame).
Když člověk při maratonu má ještě tu "moc" a může přemýšlet o něčem jiném než o běhu, tak to hned jinak ubíhá. Ovšem Rašíne, ty to svoje nábřeží máš setsakamentsky dlouhé, obzvláště když ho musíš běžet tam a zase zpátky. Rašíne, musím se ti omluvit, to sousední Podolské je ještě delší. Jo, v Podolí na bazéně jsem se naplavával. To už je nějaký ten pátek, ba i sobotu, to už Vltavou musely protéci hektokubíky vody, a to nejen díky povodni, co mezitím Prahu zasáhla.
Palachův most, jestli se nepletu, tak dnes už jsem zde jednou běžel a pokud si pamatuji plán závodu, tak mě zde pane Jane vidíš dnes naposled.
A sakra, já jsem úplně zapomněl ještě na ten úsek na Strakonické. To mně úplně vypadlo z hlavy. To je pěkně hnusnej úsek. Ten si pamatuji z dřívějška. Od Palackého mostu tam a zpátky to je víc jak 4 neskutečně dlouhé kilometry. Od 26. kilometru po nějaký 30. a pár desítek metrů. Fakt tento úsek nemusím. A nejhorší na tom je, že zdoláte tento úsek, a v podstatě Vás to nejhorší, nejobtížnější na celém maratonu teprve čeká. Závěrečných 12 kilometrů. Jestli už nyní máte problémy, tak věřte, že budou ještě větší, a pokud jste žádné doposud nepozorovali, tak počítejte, že se jistě na "zbylých" dvanácti kilometrech nějaké objeví.
Co z toho, že běžíte kolem pivovaru Staropramenu, kolem Mekáče (tady jsem si kdysi dával pracovní schůzku, když jsem ze závodů ze Žebrácké 25 (pěkný a velmi náročný závod s fantastickým traťovým rekordem Radka Cingálka - Radku vzpomínám na Tebe, když jsi byl na školení v Brně a trénovali jsme spolu), kolem Erpetu (tady jsem kdysi zkoušel hrát golf a golfovém simulátoru - jo, dovedu si představit, že bych i tomuto sportu dovedl propadnout, ale ne kvůli tomu, abych se chlubil, že chodím na golf, to rozhodně ne). O divácích a běžeckých fandech zde není možno mluvit - nejsou. Co by tady taky kdo dělal?? Čekat tady na běžce na takovém 27. a zároveň na cca 29. kilometru, kdy uvidíte běžce dvakrát, ale jinak nic, není zajímavé.
Co však není zajímavé pro diváky, tak o to zajímavější to je v naší čelní skupince. Zkrátka se zase láme chleba (už po kolikáte a kolikrát se ještě bude), a někteří afričtí běžci, kteří ještě neodpadli, zažínají být tak trochu nervózní, když neví, kdo to s nima běží?? Furt běží vzadu, necpe se dopředu, není nijak moc aktivní, a vypadá to, že to není žádný recesista, když už v tom tempu vydržel na 29. kilometr. Kdo to je?? Ani nemá na hrudi číslo, respektive jméno, vypadá na ty uběhlé kiláky docela "svěže"??? "Kutomba ni nani??" (díky translatoru volně přeloženo ze svahilštiny do češtiny to znamená . "Do prdele, kdo to je??")
Občerstvovačka už po obrátce (nebyla ta otáčka kdysi dál?? Už se mně to všechno plete) na 30. a půltém kilometru dává zapomenout na všechny případné otázky a odpovědi. Důležité je co možná nejlépe a nejdůkladněji se občerstvit (u nás ve skupině se jedná "pouze" o pití. Banány, cukr, sušenky, případně čtvrtky grilovaných kuřat necháváme bez povšimnutí pro ostatní účastníky maratonu).
Tady ta část trati, na tomto břehu je nejen fyzicky, ale především psychicky úplně destruující!! To je zkouška všech morálních a nemorálních vlastností.
Kdo zdárně překoná tuto část trati, tak už překoná všechno. Už aby to bylo za náma. A jak jsem tušil, je zde 31. kilometr a poslední zajíc byl "uštván" a teď se teprve začíná závodit za své.
Už jsem si myslel, že na tebe Janáčku v Praze zapomněli. Ano, Janáčkovo nábřeží je zde.
Pavle, kde se tady stále bereš?? Vždyť ty v takovém tempu by jsi měl už být dávno minimálně na ÁRU nebo spíš na Olšanech. Tam vlastně ne, tam podle bydliště, ani dle tvé "důležitosti" nepatříš. Leda, že by jsi se proslavil na běžeckém poli
Tak co s tebou? No, radši běž. Máš před sebou vyvrcholení maratonské trati, závěrečných deset kilometrů. Tak si je náležitě "užij". ať máš o čem psát.Most legií a zpátky k Národnímu divadlu, mrknout se do výkladců kavárny Slávie a tradá Smetanovým nábřežím směrem ke Karlovým Lázním. (Jo, to byla tehdá akcička. Ta byla možná ještě víc náročná než dnešní maraton.)
A už jsme zase v Křížovniké ulici. Tu já, i po těch 29 kilometrech, co jsem tady byl naposled, stále nemusím
Byl by to fór kdybychom zde dobíhali ty nejposlednější běžce Už mně dělají problémy absolutně jednoduché počty. Nemohu se dopočítat kolik nás vlastně v čelní skupince zůstalo. Začnu od sebe
, to ještě zvládnu.Takže jeden (já), dva, tři, čtyři. Ano, jsme čtyři. To spočítat byla větší dřina, než doběhnout na metu 33. kilometru. Pociťuji, že jak jsem bych "freš" ještě před třemi kiláky, tak že už to není nějak ono. Marně přemýšlím kudy ze mě uniká tolik potřebná energie. Tím horním otvorem (v lepším případě pusou) jsem moc energie do sebe nedostal. "Bo, není čas, pi....." jak říkají Ostraváci (prý). Už to musím nějak vydržet. No, musím?? Posnažím se.
33. kilometr, tady jsem už dnes byl, nebo měl jsem být, ale jen u té cedule. Na 33. kilometru jsem teprve nyní a teď. Zdá se mně to že to nemohlo být dnes.
Dokonce se mi zdá, že to nemohlo být ani letos. To muselo být snad v jiným tisíciletí.
To snad už ani ne. Zase ty nábřeží Beneše a Jaroše. Co jsem komu udělal?? Vždyť jsem nikoho nezabil. Proč? Možná právě proto.
Jenže, jak byly ty nábřeží dlouhý v první polovině závodu, tak teď jsou ne dvakrát, ale stokrát delší. Díky jejich vzdálenosti snad ani neběžím maraton, ale něco mnohem delšího (Radku Brunnere, neběží se tady stovka??). No, aby toho nebylo dost, tak se nad námi vznáší helikoptéra (jistě s kamerou nějaké televize) a přenáší do celého světa (tak inzeruje organizátor) záběry i mé "potácející se " postavy na chvostu čelní, stále čtyřčlenné skupinky.
Tak odpadnu dřív já a nebo někdo jiný? Kéž by to byl někdo jiný. Je vidět, že už odběhlé kilometry nás jaksi "vizuelně sbližují" a začínáme si být hodně "podobní" a stejně "staří". To vše i přes různou barvu pleti a různý věk. Začínáme vypadat jako století staříci lehce popelavé barvy, jejichž oči zapadly někam k týlu hlavy.
Teď bude záležet "jen" na tom, kdo z nás i v tomto "důchodovém věku" bude vnitřně mlád.
Pane Bože už ne!! Tady všude jsme už běželi, ty zatáčky, ty rovinky, tady to víko kanálu je na stejným místě jak bylo (ještě ho žádný sběrač kovu nepřemístil do nejbližší sběrny a penízky nesměnil za určitě chutné pitivo). Ještě naposled, ale fakt dnes už naposled, o kdyby se dělo cokoliv přebíháme na druhý břeh Vltavy.
Jak on se ten most jmenuje?? Ještě před hodinkou a něco jsem to věděl. Jenže po běžecké "exkurzi" Prahou si už dovedu vzpomenout leda tak na slova žízeň, voda, únava, a v tom nejlepším případě ještě na dnešní slovo slov = CÍL!!
Jak to u mě většinou bývá, tak po třicátémpátem kilometru se ze mě stává "věřící ateista". Zdá se vám to nemožné, či spíše jako protimluv?? Ano, máte pravdu, ale doběhněte na 35. kilometr maratonského závodu a budete soudit jinak. Zkrátka slibuji Pánu Bohu cokoliv, jen ať mně dovolí doběhnout do cíle, ať nemusím zpomalit a nebo dokonce zastavit díky zdravotním problémům. "Pane Bože prosím!! Po doběhu Ti splním cokoliv. Jen o jedno Tě prosím, nechtěj po mně, abych Ti musel slíbit, že přestanu běhat. A ještě navrch Ti slibuji, že se polepším. Pokud se Ti to zdá málo, řekni si!"
Tak, jak jsme na tom?? Já osobně už ani nevím kudy běžím. Vím jen jedno, že je to v Praze a že je snad květen, ale ten rok, ten rok...... Rozhodně je letos, ale to je každý rok.
Jak se mně v hlavě začínají "motat" tyto radši "neuchopitelné" úvahy, tak přestávám mít pojem o čemkoliv a začíná nastupovat jediný vjem a to je vjem bolesti a vyčerpání. Takže, když to shrnu, tak jsem na tom hrozně. Co však soupeři a během posledních, zatím necelých, dvou hodin moji "sousedé"??
A jejda. Aniž bych si toho všimnul (no při těch myšlenkách se ani nedivím), tak už běžíme jen dva (slovy dva), já a .........Nevím jak se jmenuje (to je překvapení?? mám problémy si vzpomenout na svoje jméno). Na druhou stranu jsem to nevěděl ani při startu (teď mám na mysli jeho jméno). Svoje jsem tou dobou ještě věděl.
A to mě ještě scházelo. Je zde opětně "menežer" na skůtru a zase něco řve. Teď už ne jen na afrického běžce, ale i na mě. Jo chlapče, můžeš si řvát jak chceš, ale já ti nejen že nerozumím, ale já tě už ani neslyším. Jo, a že ukazuješ dopředu?? No, to jsem rád. Ještě že neukazuješ dozadu.
A máme tady naposled tunel. Jméno už nevím a pochybuji, že jsem ho kdy věděl. Posledních pár stovek metrů už stejně běžím v jednom dlouhém tunelu i mimo tento tunel. Jak já nemám rád běh v tunelu. V Brně také někdy běhám jedním, a vždy z toho mám takový špatný pocit. Ne, že bych měl obavu, že se zřítí, ale vždy, jak na potvoru, zde potkám buď protijedoucí a nebo za mnou jedoucí vozidlo. Zkrátka vždy to je v nejužším místě a tak mně nezbývá nic jiného, než doufat, že šofér není pod vlivem nějakých návykových látek, anebo jestli není nějak jinak, třeba jen sexuálně frustrovaný, a nebude mít "choutky? mě postrčit autem. Podle jízdy některých ....... Je jich hodně.
Dost bylo "tunelování". No mám na mysli v rámci této maratonské trati. Jinak si nedělám iluze.
Máme zde poslední dva kilometry a "Hyn sa hukáže" jak zvolal Kozina před svou smrtí. Už i běžec z Afriky si uvědomil, že zde nejsem tak nějak náhodou, a že si to na "férovku" rozdáme mezi sebou kdo z koho. Možná v pivech, nebo vínu bych měl na vrch, ale toto je běh a navíc maratonský běh, kde má papírově navrch on.
Co teď s tím?? No nic, posnažím se běžet do cíle co možná nejrychleji. To on však bude chtít jistě taky.
41. kilometr a stále běžíme vedle sebe, no spíš já půlkrok za ním. Mám ho pěkně po pravé ruce a vidím, že toho má již "plný brejle", i kdyby měl kontaktní čočky a nebo měl zrak jak ostříž. On toho má plný brejle a já už únavou ani nevidím. To jsme ale dvojička. Poloslepej, brejlatej vede slepýho. To mně připomíná ten vtip ....... ", tak jsem došli. Ahoj babi".
Dost vtipkování. Je tady 41. a půltý kilometr a zatáčíme na levou ruku (je to vůbec levá ruka na kterou zatáčíme do Pařížské ulice?? Ano je levá, mám na ní palec na pravé straně. To jsem si oddechl). A jak teď?? Běžec z Afriky je stále o krok přede mnou a směřuje do středu vozovky. Já si říkám: Pavle, ne, poběžíš po levém kraji Pařížské lehce u hrazení. Je zde více stínu a ani zde nefouká do....... (hádejte kam). Jsme tak asi 150 až 200 metrů v Pařížské, stále on přede mnou už ne půlkrok, ale celé dva kroky přede mnou a tempo se "zvolna" stupňuje, teď vidím, že se podíval přes svoje pravé rameno kde jsem. Vpravo nic, teda nikdo. Mrknul se přes svoje levé rameno, a taky nikdo. Trochu znejistěl a podíval se ještě jednou přes svoje pravé rameno. Toho jsem využil, a co možná, co mně veškeré zbylé síly stačily, jsem ze stínu od zábran "vyrazil" k cíli. Ještě jsem po očku zahlédl, že mě zatím nezpozoroval. To bylo naposled, co jsem ho na zbylých pár desítkách metrech před cílem viděl před sebou. Ani jsem se neohlížel. Zkrátka jsem běžel co to šlo (tedy běželo) a věděl jsem, že je to moje naprosté maximum, co jsem schopen vyvinout a že už ani o mrď ho nejsem schopen zvýšit, i kdybych věděl že "jde do mně"! Zde už neplatí Zátopkovské: "Když nemůžeš, tak přidej!"
V posledních metrech jsem v podstatě předběhl sám sebe. Přece teď neprohraju a nepřipravím se tak o rozhovor s Žanetou Peřinovou. Doufám, že ho bude dělat ona a ne nějakej chlap.
A je tady cíl!
Děvčata, co držíte tu cílovou pásku, tak ji nedržte moc pevně. Já jsem už tak unavenej, že bych jí neproběhl a spíš by mě "odpérovala" zpět do Pařížské.
2:07,10, no traťový rekord to není, ale je to můj osobák, je to vítězství, a to vše se počítá. Já jsem tak strašně unavenej, nohy mě bolí, ruce mě bolí....
Vlastně jinak. Co mě nebolí?? Nevím, nebo spíš nic mě nenapadá. Jsem takový jeden velký, bolavý běžec, který má maraton za sebou.
Troufnu si říct, že to je jedno v jakém čase zvládnete maratonskou trať. Její autogram naleznete na každém, kdo ji zdolá a pokoří!
A važme si toho. Každý, kdo jsme maratonskou trať zvládli, tak víme jakou má tento podpis hodnotu.
A hlavně je nepřenositelnej a nedá se koupit za žádné peníze, a to ani za peníze z Evropské unie.
"Dobrý den Pavle Baboši Baběráde! Jak Vás mám vlastně oslovovat?" ptá se Žaneta Peřinová.
"Žaneto, vím, že to není tak úplně slušné, že žena pokud che, tak může muži nabízet tykání, ale já jsem alespoň starší, tak toho chci využít, můžeme si tykat??" ptám se.
" Ano, můžeme." Žaneta na to.
Žaneta: "Tak, jak se Ti Pavle běželo??
Já: "Chceš slyšet pravdu a nebo obligátní odpověď, že jsem si závod užil?
Žaneta: " No, samozřejmě pravdu!"
Já: "Bolelo to jako sviňa. Omlouvám se za tu svini, ale jiné přirovnání mě nenapadlo. Když tak to vystřihnete, pokud by se to Radě pro vysílání, či jiné radě nelíbilo!"
Žaneta" "A co ří..............?"
Já: "Žaneto, co říkáš? Nějak jsem Ti nerozuměl!"
CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
Já: "Žaneto, omlouvám se, ale nějak mně zvoní v uších. To bude asi tím vyčerpáním! Co říkáš?"
Co se děje?? No to je v pr..... Ono je pondělí 6:30 ráno a to co mi zvoní v uších je budík.
To je pech, takový to byl pro běžce pěkný sen. A ani rozhovor ze Žanetou jsem nedotáhl do konce, a to jsem chtěl říci spoustu mouder, a o stupních vítězů ani nemluvě!!!
No, ještě že jsem stihnul alespoň ten maraton.
Tak třeba nějakou příští noc a příští sen. Doufám, že zase vyhraju a v lepším čase (kde to bude je mě jedno). Nebylo by špatné vyhrát maraton v Berlíně, a navíc v traťovém rekordu. Do podzimu natrénuju.
MARATONU zdar
