Klady a zápory běhu na různých površích asfaltem počínaje a trávou konče.

Běh je jednou z nejjednodušších sportovních forem pohybu (ne pro všechny), která existuje, a jednou z nejúčinnějších co se týče spotřeby energie.

Nejen proto je nejvyšší čas zapřemýšlet o tom, jak se různé běžecké terény od sebe liší, například pokud jde o typ povrchu, odpružení a působící sílu při běhu na tom či onom povrchu.

Asfalt

Asfaltové stezky a silnice jsou v podstatě nezbytnou součástí našeho běhu. Mezi těmito dvěma alternativami máme často volnou ruku, obvykle se však běžecká trasa skládá z kombinace obou.
Lepší jak pro achilovku, tak hlavně pro svoji "předvídatelnost" je běh po těchto površích, než po površích nezpevněných.
Tento povrch je ideální především pro různé běžecké testy naší výkonnosti.

Jako velké negativum těchto povrchů je případné jejich znečištění, které velmi zvyšuje možnost zranění. Také při případných bolestech zad se vyvarujte běhu po asfaltu.
To, co je pozitivní na asfaltu při běhu do kopce, tak má negativní účinek při běhu z kopce. Kompresní efekt je výrazně vyšší než při seběhu po přírodních cestách. Dobří běžci, co mají dokonale zvládnutou koordinaci pohybu, kompenzují tento efekt speciální technikou - kratší kroky, při nichž je tělo mírně "posunuto" před těžiště, a ne zakloněno.

Nesmíme také zapomenout, že některé asfaltové cesty mají na obou stranách sklon ke krajnici. Abyste se vyhnuli jednostrannému zatížení a vyvarovali se tak zdravotním problémům, tak střídejte v rámci běhu pravou a levou stranu + běh po středu cesty (samozřejmě pokud to je bezpečnostních důvodů možno).

Problematické jsou asfaltové cesty, které jsou ve špatném stavu (díry, vlny atd.). Zde je víc jak důležité věnovat pozornost každému kroku, než běhu jako takovému.

Běh po asfaltovém chodníku má také svoje specifika: konstantní klesání a stoupání, přerušení, výškový rozdíl, atd., což stejně jako běh ve městě vyžaduje zvláštní pozornost.

Američtí vědci navíc zjistili, že noha běžce se instinktivně přizpůsobuje povrchu po kterém běžíte. Čím je povrch tvrdší, tím déle noha zůstává při došlapu na zemi, aby lépe tlumila náraz.
Mimochodem: na mokrém asfaltu je brzdný účinek, který působí na chodidlo při každém kroku, menší, a proto je tlumení o něco málo lepší než na suchém asfaltu.

Pokud plánujete klasický, městský maraton, měli byste si určitě zvyknout na běh po asfaltu, protože tyto závody probíhají výhradně po tomto povrchu (nepočítaje případné kostky a beton).

Závěr:

Není téměř žádný způsob, jak se vyhnout asfaltu.
Neexistuje žádný důvod, proč se mu vyhýbat, ale existuje spousta dobrých důvodů, proč ho zahrnout do svého běžeckého tréninku (v rámci vyvážené kombinace s jinými povrchy).

Písek

Pro většinu z nás je běh v písku klasickou alternativou dovolené. U běhu v písku oproti ostatním povrchům existují jasné a jednoznačné výhody a nevýhody.

Pro: změna prostředí, čerstvý vzduch, atd. jsou faktory, které kromě běhu hrají významnou pozitivní roli při našem běhu na pláži.
Při běhu v písku jsou posilovány nejen svaly nohou, ale i oblast třísel, hýždí, jádra i horních končetin, a je i "posilována" vlastní koordinace běžeckého pohybu.
Navíc při běhu naboso jsou výrazně posilovány i svaly chodidel.

Proti: běhání v písku může být velmi stresující co se týče náročnosti. Proto běžte co nejblíže k vodní hladině, protože písek je v těch místech tvrdší a tím pádem se nebudete tolik bořit.
Ovšem není dobré zapomínat na to, že pláže se směrem k hladině svažují a proto není dobré absolvovat delší běhy po pláži jen jedním směrem, ale směry střídat. Jednostranné zatížení spolu s neobvyklým povrchem totiž může způsobit zdravotní potíže, respektive zranění.
Obzvláště je ohrožena Achillova šlacha a kolena.

Závěr:

i zde není radno nic přehánět. Jelikož se jedná o výraznou změnu, co se týče běžecké zátěže, tak je potřeba postupovat pozvolna od malých dávek po ty větší.
V žádném případě nezačínejte dlouhými běhy naboso.

Velký výběr běžeckého textilu Ronhill (pánský i dámský) pro Váš každodenní běh kategorie Everyday ZDE - https://1url.cz/NzJE7