Nevyhnulo se Vám zranění, nemůžete běhat?

Pod vlivem různých "volání" o pomoc běhajících i běžců na různých fórech a v různých skupinách, pod vlivem mailů, co dostávám, čím dál častěji, jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím o pár svých poznatků a zkušeností.
Samozřejmě tady nemám na mysli taková zranění jako zlomeniny, výrony, natržený meniskus, atd., zkrátka takové ty HNED - OKAMŽITÉ), spíš ty takové blíže nespecifikované, respektive specifikované, ale pro Vás nejasného původu.
Návštěva lékaře pomohla či nepomohla, stejně tak rady "odborníků" na různých fórech a skupinách?
Já osobně doporučuji si udělat vlastní reprospektivu svých dosavadních aktivit. Cíleně teď píši aktivit a nejenom vlastního běhání, protože vše souvisí se vším. Co se týče vlastní reprospektivy, tak zde nemám na mysli dny, ale týdny případně i měsíce, čím delší doba tím lepší.
To samozřejmě je odvislé jestli si vůbec vedete tréninkový deník a v jaké jeho formě, respektive co vše si do něho zanášíte? V současné době je spousta programů a zařízeních, která Vám měří vzdálenost, nastoupané či naklesané metry, úroveň tepu, spálené kalorie, ale to je jen zlomek toho, co by měl Váš deník obsahovat. Čím budou Vaše zápisky a poznámky obsáhlejší (i takovými údaji, které zdánlivě nemusí na první pohled s během souviset) tím lépe.
Když začnu od Vašeho probuzení - měření tepové úrovně ihned po probuzení, doporučuji minimálně obden. Pokud to bude každé ráno, tak jen lépe. Nemusí to být nijak složité. Ráno se probudíte, šáhnete na stolek vedle postele vezmete hodinky a po dobu 15 sekund si spočítáte tepy (nejlépe přímo u srdce a nebo krkavici) a znásobíte čtyřmi, a je to. Samotné měření Vám totiž ukáže jak jste na tom momentálně, ale i s předstihem Vám dá echo, že se někde rýsuje nějaký problém (počínající nemoc, přetrénovanost, atd.) a nebo naopak, že je vše v naprostém pořádku. Stejně tak délka Vašeho spánku, respektive v kolik hodin vstáváte, nebo se budíte, a Váš první ranní pocit, jestli jste zmlácen jak pes a nebo překypujete energií. Nemusíte to popisovat slovně, úplně budou postačovat nějaké značky, které budete používat (hvězdička, křížek, kolečko, puntík, atd.)
Stejně tak, alespoň v kostce uvádějte do deníku i Vaše pracovní a mimo pracovní vjemy (jak Vám ten den šla práce, nebo škola, jestli se něco vymykalo standartu, jestli jste byl pochválen a nebo Vás šéf sjel a jestli měl důvod a nebo ne, jestli Vaše vědomosti byly ohodnoceny kladně či méně), jak jste na tom byl ten den s jídlem (co to bylo?, chutnalo, nechutnalo kdy bylo v průběhu dne), o pití přes den ani nemluvě (kolik a především čeho). Kávu, pivo a ostatní alkohol podtrhávejte. Návštěva zubaře či jiný zdravotní problém, který až tak nesouvisí (a nebo souvisí) s vaším běháním. Vykouřené cigarety tady schválně neuvádím, neboť kdo běhá a kouří, tak nevím, respektive vím, co si mám o něm myslet.
Stejně si tam zanášejte i svůj sexuální život (úplně vše, sobě si nic nezamlčujte ani nezkreslujte, nedělejte se zebe ani hrdinu, ale ani prdinu, vždyť je to pro Vaši osobní potřebu a nikomu to nevytrubujete do světa.....nebojte se jakékoliv poznámky). Těžko po perfektně promilované noci předvedete i perfektní výkon na maratonské distanci (to byl extrém:-))
A teď k vlastnímu zapisování hodnot, co se týče Vašich běžeckých i mimoběžeckých, ale sportovních aktivit (plavání, kolo, zumba, pochod, atd.).
To, že budete mít ve svém deníku zanesenu mapku s trasou, kudy jste běželi, případně, jak jsem se zmiňoval již dříve, jaké jste zvládnul převýšení, jak dlouho Vám tato aktivita trvala, jaký jste měl momentální a průměrný tep, a že se s tím pochlubíte mezi kamarády či členy nějaké té skupiny, to je vše pěkné, ale je to jen část toho, co by mělo být u Vašeho tréninku uvedeno.
Je potřeba uvádět (pokud ovšem tyto aktivity provádíte!!, a doporučuji je provádět) strečink, kompenzační cviky, běžeckou abecedu, posilování, vý- běhy svahů či schodů, atd. (ovšem pod dohledem nebo s lidmi, chcete-li trenéry, kteří tomu rozumí ne na 50, ne na 60, ani ne na 70, ale na 100%).
Lehce odbočím. Byl jsem se podívat, tak na tajno, jak se říká na čumendu, na jednu skupinu, která se vně prezentuje jako naprosto Ta nejchytřejší, Ta nejběžečtější, zkrátka taková, že by si člověk měl myslet, jak to vůbec mohlo v běhu fungovat před touto skupinou?? Když to shrnu co jsem viděl, tak mohlo a jistě to bude fungovat i bez ní. Horší však bude fungování těch členů této skupiny. Struktura je totiž jasná - "nepochopení" chlapi "odborníci", teoretici i praktici v jedné osobě běžci (jednoho znám, takový to je vy......., teď chápu, jak muselo trpět jeho ego, když kdysi dávno byl členem skupiny, které jsem byl shodou okolností i já členem, kde byli páni a dámy běžci a běžkyně a on tam v podstatě statoval). Teď našel svoje uplatnění a může prezentovat svoje "poznatky" před skupinkou "slepiček", tzn. zájemkyň o běh, které ještě včera nevěděly co to běh je. Ženy ať mně prominou, ale tak to je. Ptal jsem se na to jedné psycholožky a ta mi potvrdila to, co jsem zde v kostce nastínil (kohoutci a slepičky). Bohužel tyto slepičky mají "běžeckou" smůlu, že přišly na dvorek, kde jsou tito kohoutci. Pokud ovšem nenajdou jiný, samozřejmě lepší dvorek a hlavně lepší kohoutky.
Pozn. v tomto případě mohou být slepičky u mužského rodu.
Ona struktura je jedna věc, tu ještě "pochopím", ale ty praktiky třeba při rozcvičení, strečinku před výkonem co prezentovali, tak to bylo něco mezi rozcvičkou na pionýrském táboře u toho nejmladšího oddílu - to bylo to provedení, a zařazenými prvky, to zase bylo pro změnu jako u těch top běžců. No, dle mého ta nejhorší kombinace, jaká jen může být. Tak to bylo jen tak na okraj.
Samozřejmostí by mělo být, v jaké obuvi jste běželi (model - počítejte si i kolik v ní máte naběháno km).
Zde beru jako samozřejmost, že model, ve kterém běháte je ten pravý, respektive optimální nejen pro terén v jakém běháte, pro tempo Vašeho běhu i Vaši hmotnost, ale především pro Vaše nohy jako takové. Většinou si adepti běhání, ovlivnění reklamou s touhou odborného doporučení toho pro ně nejlepšího a nejkvalitnějšího, nechají změřit svoje parametry většinou na běžeckém trenažéru pod "dozorem" dvou, tří kamer při jejich běhu právě na avizovaném běžeckém trenažéru. Osobně nemám nic proti takovému měření, ale pokud na běžeckém trenažéru nemáte odběhány nějaké ty hodiny ještě před vlastním měřením, tak dle mého nemá výsledek tu pravou relevantní hodnotu (adept má "problémy" s během na trenažéru jako takovým a o jeho vlastním, přirozeném stylu zde nemůžeme moc hovořit). To nemluvím ještě o tom, že pokud adept ví, že je testován, tak podvědomě či dokonce vědomě běží, respektive došlapuje jinak, než by klasicky došlapoval. O tom jsem se kolikrát sám přesvědčil, když za mnou přišel někdo s "certifikátem" z tohoto měření a především s běžeckým modelem jemu prodaným, právě pod "tíhou" výsledku měření. V lepším případě mu byl doporučen a prodán nejdražší nebo jeden z nejdražších modelů pro jeho "zkreslený" testovací údaj. V horším případě taktéž jeden z nejdražších modelů, ale bohužel ne úplně vhodný ani pro ten "zkreslený" údaj. Ono s tím "měřením" došlapu je to velice jednoduché a nepotřebujete k tomu žádný běžecký trenažér, žádné kamery. Stačí k tomu velice málo. Ptáte se jaké málo? To si nechám pro sebe.

dále zapisujte v jaké terénu, klidně pokud jste běželi delší dobu po silnici s takovým tím vystouplým břichem uprostřed, kdy máte stále jednu nohu výš než druhou, různé bolístky - třeba díky shrnuté ponožce v botě, kdy se Vám nechtělo ji upravovat a ještě s ní nějaký ten kilometr běželi domů, kamínek v botě, který se Vám nechtělo vyndat, podklouznutí, uklouznutí, pád, zkrátka opravdu vše. Protože právě i ten pozdější velký problém, který Vám vystaví stopku ve Vašem běhání většinou začíná nějakou banalitkou. Ono jen z obyčejného doběhnutí domů s kamínkem v botě se může vyklubat docela pěkná bolest zad, páteře.
Nezapomínejte také na to, jestli jste se při běhu zastavovali (z jakéhokoliv důvodu), jestli jste po doběhu dokonce i při loučení, ještě zpocení klábosili (to nedělejte). Vím o čem mluvím, respektive píšu. Trénoval jsem tak na podzim na stadionu nějaké ty kilometrové úseky, už jsem měl vyklusáno a chystal jsem se ještě na krátký, kilometr a půl dlouhý klusík dom. A co se nestalo? Přišel na stadion kamarád a začali jsme klábosit, no a to, co bylo zpocené mě začalo "příjemně" chladit a třetí den na Mysliveckém plese jsem si nebyl schopen jít ani pro cenu, co jsem vyhrál v tombole. O tančení ani nemluvě!! (ne že bych byl nějaký tanečník a nebo dokonce ravolta). Jo, za blbost (v každém věku) se platí a myslím si, že čím je člověk starší, tím je to dražší.!!
Do deníku uvádějte i jak jste se případně při běhu občerstvovali, co jste pili (klidně i výrobek respektive jeho název a značku výrobce, i příchuť). Pokud používáte nějaké léky, suplementy, minerály, vitamíny, opravdu vše.
Málem bych zapomněl - aktuální počasí jak při Vašem běhu, tak v průběhu dne, pršelo, nepršelo, včetně teploty, když bude i vlhkost vzduchu a tlak, tak jen dobře.
Stejně tak jsou důležité poznámky po běhu, respektive před spaním, kdy jste šli spát, jaký byl pocit z Vašeho dne - jak by jste ho celkově zhodnotil, plusy a mínusy, atd.

Zapisování závodů, kterých se účastníte je kapitola sama pro sebe - v ten den si zapište naprosto vše co jste ten den dělali a jak jste se u toho cítili (vstávání, snídaně, cesta na závod, příjezd na závod a jak dlouho před startem, příprava na závod pocity a samozřejmě samotný závod od dosažených časů, přes popis trati, pocity, vše, vše a ještě jednou vše).

I když později třeba sami nebudete umět ze svých zápisků vyhledat konkrétní příčinu. ale jistě najdete alespoň "okolí" původu příčiny, které by mohlo mít přímé souvislosti s Vaším současným problémem, a dobrý diagnostik Vám ji najde ještě s větší přesností.
Pamatuji se, že jsem kdysi dávno, před hodně léty měl problém dle mého se zánětem okostice (hodně z Vás se s tímto problémem setkalo a ještě jistě setká). Přes kamaráda jsem se dostal k Panu (schválně zde píši s velkým P) doktorovi, který již tou dobou byl v důchodu a v podstatě ordinoval u sebe doma v domečku v Praze, jen tak pro radost. Tak jsem přijel, popsal jsem mu svůj problém a ..........., on mně přesně řekl, co jsem poslední dva týdny dělal, ale s takovou přesností, jako kdyby byl přítomen u mých tréninků. Ještě mně laicky vysvětlil, že celý můj problém se má vlastně takto: onormně jsem zvýšil kilometráž především při běhu v tretrách, a že jak je lýtkový sval spolu s holení kostí "zapouzdřen" takovou blánou, tak jak ten lýtkový sval díky tomu enormnímu tréninku rychleji zmohutněl, tak ta blána, to pouzdro, nestačilo tak rychle zareagovat a natrhla se přesně o tu ostrou hranu té holení kosti. Výsledek - jedna injekce a bylo po bolesti a druhý den nebyl ani otok a jen vpich právě po té injekci a mohl jsem běhat:-)
Je dobré mít chytré lidi kolem sebe (to se netýká jen sportu).

Takže když to tak trochu shrnu, dá se najít příčina aktuálních problému a běžeckých STOPEK, jen to chce chtít a mít podklady pro vlastní hledání příčin.
Přeji Vám jen a jen krásné poběhání bez jakýchkoliv omezení nebo běžeckých STOPEK!!