Poslové impulzů
Poslové impulzů
Primární poslové fungují jako spouštěče různých signálních drah. Nejlepší je myslet si o úloze posla jako o něčem podobném, jako je typ alarmu. Kdykoli dojde k velké změně v podnětu, tak to je jako by se spustil alarm, který spustí akci. V tomto případě akce spočívá v aktivaci následné dráhy. Poslíčci působí tak, aby tělu sdělili, že homeostáza byla narušena a že je třeba podniknout kroky k nápravě tohoto problému. Většina poslů je tedy buď vyčerpanost nebo příliš vysoké nahromadění určitých látek, případně drastické změny v poměru látek. Tyto signály jsou důležité, protože vědět, jaké události musí nastat, aby se spustila adaptace, jsou zásadní. Umožňují manipulovat s tréninkem a pokusit se tak toho dosáhnout, s ohledem na níže uvedený seznam poslů a signálních drah, které se na spouštění podílí.
Signální dráhy
Poslíčci aktivují různé signální dráhy. Signální dráhy jsou v podstatě kroky, které se provádějí k zahájení adaptace. V naší analogii představují tyto dráhy odpověď na poplach a protokol, který je třeba dodržet, aby se příště stalo totéž, co se stalo předtím, ale aby se alarm nespustil znovu. Signální dráhy jsou jako shromažďování materiálů potřebných k tomu, aby došlo k odstranění problému. Dalším krokem genetické adaptace je pak proces použití těchto materiálů a shromáždění materiálů k vytvoření konečného produktu, který zajistí, že se alarm nespustil.
Signalizační dráhy se skládají z řady reakcí a kroků, jejichž konečným výsledkem jsou určitého druhu genové exprese (exprese genu je proces, kterým je v genu uložená informace převedena v reálně existující buněčnou strukturu nebo funkci). Přesné kroky se u jednotlivých drah liší. Právě tato genová exprese nakonec vede k funkčním změnám.
Genetická adaptace
I když se jednotlivé signální dráhy liší, většina z nich funguje tak, že zvyšuje genovou expresi. Jak bylo zmíněno dříve, představte si dráhy jako shromažďování materiálu a krok genetické adaptace jako budování konečného projektu. Proces budování se uskutečňuje nejprve transkripcí. Transkripce je proces kopírování řetězce DNA do mRNA (je jednovláknová nukleová kyselina (RNA), která vzniká během transkripce DNA a slouží jako předpis pro výrobu bílkoviny na základě genetické informace). Tím získáme plán a mRNA pak může projít procesem translace. Přesně jak to zní, translace je převzetí všech informací, které jsme zkopírovali, a jejich přeložení, nebo lépe řečeno překlad do pěkného, použitelného balíčku. Translace promění mRNA v protein. Pokud jde o trénink je tvorba proteinu často krokem, který vede k nějakému druhu funkční adaptace.
Například biogeneze mitochondrií zlepší vytrvalost prostřednictvím několika mechanismů. Je důležité si uvědomit, že jsou zmíněny pouze ty dráhy, o kterých toho víme poměrně dost.
Je pravděpodobné, že existuje mnoho dalších drah, u nichž dochází k adaptaci. Důležitý poznatek spočívá v tom, že se dozvíme, jak adaptace funguje. To umožňuje navrhovat trénink na základě požadovaného účinku. K uplatnění tohoto konceptu nemusíme znát konkrétní údaje. Podívejme se na příklad vyčerpání glykogenu. Stačí použít logiku a lze odvodit dobrý trénink. Pokud maraton je závod, který je závislý na optimálním poměru využití paliva mezi sacharidy a tuky, jak dáme tělu signál, aby tento poměr změnilo tak, aby se více spoléhalo na tuky. Potřebujeme ho "uvést do rozpaků" a vyslat mu signál, že je třeba využívat více tuků. Jak to udělat? Jednoduše tím, že zařadíme trénink, který vyčerpá zásoby glykogenu na dostatečně významnou hodnotu, aby se glykogen vyčerpal. Tělo se přizpůsobí, aby se ujistilo, že mu příště glykogen nedojde. Toho dosáhne tím, že zvýší využití tuků jako paliva anebo zvýší zásoby glykogenu. Tento příklad je příkladem procesu adaptace, aniž by se zmínil jediný složitý název.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
