Ronald "Ron" William Clarke

narodil se 21.února 1937 ve Victorii.
V roce 1960 se stal jedním z nejznámějších atletů na střední a dlouhé vzdálenosti. Za svoji běžeckou kariéru ustanovil fantastických 17 světových rekordů. Stejný počet jako legendární Paavo Nurmi. V podstatě ještě o jeden světový rekord více, ale ten mu díky byrokracii nebyl uznán ( v roce 1965 v Turku na 10000m - 28:14,0).
V jednom okamžiku byl držitelem světových rekordů od 2 po 20km - něco nevídaného a v současné době a i v dobách budoucích něco nemožného (domnívám se).
Pochází ze sportovní rodiny, jeho otec i bratr byli úspěšní hráči australského fotbalu a jelikož, jak on sám tvrdí, nebyl dost dobrým fotbalistou, tak se začal věnovat běhu.
A podle výsledků, kterých dosáhnul - udělal dobře. Jak už to někdy bývá, důležitá rozhodnutí jsou věcí náhody.
V roce 1956, tedy v 19-ti letech jako výrazný talent byl vybrán, že ponese pochodeň s olympijským ohněm při zahájení LOH v Melbourne. Byla to však velice chabá náplast, neboť díky pádu při mistrovství Austrálie na 1500m se na LOH nenominoval, i když v té době patřil k jedněm z nejlepších mílařů.

Jak tento závod popisuje ve své autobiografii:

Robbie Morgan-Morris na prvním místě probíhá metu 400m za 59 sekund, za ním těsně následuji já, Alec Henderson, John Plummer a favorit John Landy (ten nakonec na LOH v Melbourne získal pro Austrálii bronzovou medaili na 1500m). Na metě 800m stále vede Robbie, a probíhá jí za 2:02:0. Stále běžím za ním na druhém místě, pln úzkosti a tajně doufající v to, že bych rád skončil alespoň do třetího místa a vylepšil si svůj nejlepší výkon na tuto distanci. Brzy po třetím kole jsem se ujal vedení a pak v zatáčce došlo incidentu, který ohromil všechny. ... Alec se očividně snažil vklínit mezi mne a vnitřní obrubník, a přitom nechtěně zavadil o mou patu. Ztratil jsem rovnováhu a upadnul jsem na dráhu, zatímco Alec to vyrovnal a běžel dál. John běžící za mnou neměl jinou možnost, než skočit na mě. Jeho hroty na tretrách se mně zaryly do pravé ruky. Byl jsem v takovém transu, že jsem necítil bolest. Během několika vteřin celé běžecké pole "přeskákalo" po mě. Pak John udělal něco nepochopitelného - vrátil se a řekl mi, že je mu to líto a jestli jsem v pořádku. V tu chvíli se zdálo, že veškeré jeho úsilí o světový rekord, stejně tak i LOH je nenávratně pryč. Nestalo se tak. Landy, když zjistil, že jsem v pořádku, tak pokračoval v závodu a během posledních dvou kol stáhnul náskok soupeřů, který získali díky jeho činu a nakonec závod vyhrál v čase 4:04,02.
Díky tomuto spontánnímu gestu se stal i morálním vítězem a tento jeho čin je považován jako jeden z největší okamžiků australského sportu!! Bronzová socha jak Landy pomáhá Clarkovi na nohy stojí na trávníku v blízkosti Olympijského parku na Olympic Boulevard v Melbourne!

Během roku 1960 vyhrál 12 mistrovských závodů na šampionátu Victorie na distancích od 1500m až po 6mil.
V roce 1962 byl vybrán na Hry Commonwealthu, kde skončil druhý v běhu na 3míle.

I když byl běžeckou hvězdou té nejvyšší třídy, tak získal pouze jedinou olympijskou medaili, v Tokiu v roce 1964 a to ještě "pouze" bronzovou na 10000m. Na této olympiádě obsadil ještě 9.místo na 5000m a v maratonu. Sám na to vzpomíná takto: "Kdybych byl lépe takticky připraven, tak bych jistě vyhrál 10000m a byl druhý na 5000m.
Na LOH v Mexiku v roce 1968 dopadl ještě hůře. Na trati 5000m skončil na pátém místě a při závodě na 10000m na 6. za africkými běžci. Tohoto výsledku dosáhnul na úkor svého zdraví. Málem zemřel na nemoc z vysoké nadmořské výšky (Mexiko místo LOH - 2.240m.n.m.). Byl to důsledek špatné, respektive žádné, aklimatizace na tuto nadmořskou výšku! Utrpěl trvalé poškození srdce na které stále musí stále užívat léky! I takový je sport!
V roce 1962 při Commonwealth Games v Perthu získal stříbro na 3míle a čtyři roky na to v roce 1966 v Kingstonu získal dvě stříbrné medaile, opětně na 3míle a na 6mil. Mezinárodní kariéru ukončil v roce 1970 v Edinburgu, kde získal stříbrnou medaili na 10000m a pátý doběhnul na 5000m.
Pamětníci se zatajeným dechem vzpomínají na jeho fantastické 44 dnů trvající turné po Evropě v roce 1965, kdy osmnáctkrát se postavil na start a dvanáctkrát překonal světový rekord (navíc 9 těchto světových rekordů bylo dosaženo v průběhu 21 dnů!!!. Čtyřikrát zlepšil rekord na 5000m až o 18sekund a třikrát na 10000m o neuvěřitelných 39sekund - na výsledných 27:39,4 a stal se tak prvním běžcem, který prolomil hranici 28 minut) - něco famózního. V rámci tohoto turné překonal mimo jiné i světový rekord na 20km.
V roce 1967 a 1968 zapracoval na svém tréninku (více se zaměřil na rychlost) a byly z toho světové rekordy na 2míle (8:19,8 a 8:19,6).
Ve své kariéře vyhrál devět národních titulů jeho dosažené časy na 5000m - 13:16.6 a na 10000m - 27:39.89 byly národními rekordy až do 1998 a 1996!!

Jak moc si ho Austrálie považuje dokazuje i to, že 15. března 2006 byl jedním z posledních čtyř běžců, kteří provázeli anglickou královnu kolem stadionu při slavnostním zahájení Commonwealth Games v Melbourne.
Byl velkým obdivovatelem Emila Zátopka a stejně tak Emil Zátopek uznával jeho!!

Po úspěšné běžecké kariéře se stal i úspěšným podnikatelem a sportovním komentátorem. V roce 2004 byl zvolen starostou města Gold Goast ve státě Queensland.

Světové rekordy Rona Clarka v letech:
1963 -
10000m Melbourne 28:15.6
6 mil Melbourne 27:17.8
1964 -
3 míle Melbourne 13:07.06
1965 -
3 míle Los Angeles 13:00.4
3 míle Londýn 12:52.4
5000m Hobart 13:34.8
5000m Auckland 13:33.6
5000m Los Angeles 13:25.8
6 mil Oslo 26:47.0
10000m Oslo 27:39.4
10 mil Melbourne 47:12.8
20 km Geelong 59:22.8
"hodinovka" 1965 Geelong 20.232 m
10000 m neoficiální světový rekord
Turku 28:14.0
1966 -
3 míle Stockholm 12:50.4
5000m Stockholm 13:16.6
1967 -
2 míle Vasteras 8:19.8
1968 -
2 míle Londýn 8:19.6