Spolupráce mozku a svalů (při vytrvalostním běhu)

Spolupráce mozku a svalů (při vytrvalostním běhu)

(bez té to nejde)

Hodnoty VO2max, ekonomika běhu a laktátový práh tvoří tzv. tradiční trojici, která ovlivňuje  běžecký výkon, ale existuje ještě několik dalších faktorů, které přispívají k výkonnosti, jako jsou anaerobní, neuromuskulární a psychologické faktory.

Zatímco vytrvalostní běh a dokonce i běh na střední tratě jsou primárně aerobní aktivitou, tak i anaerobní systémy hrají důležitou a významnou roli. U běhu na 1 500m byl obecně zjištěn odhad 20% účasti anaerobních systémů na výkonu, v závodě na 3 000m byla zjištěna 16% účast.

Navzdory této skutečnosti tradiční výzkumy po léta ignorovaly anaerobní podíl na vytrvalostním výkonu (nebo se jim dostatečně nevěnovaly).

Pochopení celého obrazu je zásadní pro sportovce a trenéry, kteří chtějí maximalizovat výkonnost. Je snadné zaměřit se jen na hlavní "přispěvatele" vytrvalostního výkonu, ale když uvážíme, že dobře trénovaní běžci jsou vděční za každé zlepšení, kterého mohou dosáhnout, nelze tyto menší "přispěvatele" nijak zanedbávat. Bohužel tradiční tréninkové programy se zaměřují především na aerobní aspekt běhu a zanedbávají neuromuskulární a dokonce i anaerobní faktory. Od dob Lydiarda byl anaerobní podíl na výkonu špatně chápán. Anaerobní systém není v žádném případě špatný, jak je často vykreslován, ale vyžaduje o něco jemnější a přesnější "práci" a rovnováhu než systém aerobní (a to je možná ten zásadní problém, neboť ho mohou "dávkovat" opravdu jen odborníci).

Neuromuskulární a anaerobní faktory výkonu

Vzhledem k tomu, že většina výkonů v distančním běhu je vázána na tradiční faktory zaměřené na aerobní složky, většina výzkumů se ubírala touto cestou. Nedávný výzkum však ukázal, že anaerobní a neuromuskulární faktory hrají významnou roli při zlepšování výkonu na vytrvalostních distancích. Jednu takovou studii provedli ve Finsku  a zjistili, že lepší výkonnost v běhu na 10 km byla částečně způsobena zvýšenou "předaktivací" a zkrácením doby kontaktu se zemí. "Předaktivace" by mohla potenciálně zvýšit ekonomiku běhu v důsledku zpevnění svalů a šlach, což by zvýšilo elastické zásoby energie. V jiné studii výkonnost při zjišťování maximální anaerobní úrovně v rámci  běžeckého testu významně korelovala s výkonem při běhu na 5 000m. A konečně jedna studie zjistila, že anaerobní kapacita a síla významně přispívají k modelu vysvětlujícímu běžeckou výkonnost v závodě na 10 km. Tyto studie ukazují, že anaerobní faktory jsou pro úspěch ve vytrvalostních bězích klíčové.

Existuje mnoho složek, které ovlivňují anaerobní kapacitu a výkon. Anaerobní výkon se vztahuje k rychlosti energetického obratu anaerobních systémů, zatímco kapacita je celkový energetický obrat. Mezi faktory, které ovlivňují oba tyto faktory, patří typ svalových vláken, jejich zapojování , síla a její produkce.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

M1080H11 (viz obrázek níže) v nabídce ZDE https://1url.cz/rKU5l