Studie zranění od kolene ke kotníku

V USA během dvaceti let od roku 1990 do roku 2011 došlo k neustálému zvyšování počtu účastníků běžeckých závodů. Podle těchto údajů počet závodníků na silničních závodech vzrostl z méně než 5 milionů osob v roce 1990 na více než 13,8 milionů v roce 2011. Následkem tohoto nárůstu došlo souběžné i ke zvýšení počtu úrazů.

Uvádí se, že 30-80% běžců má zkušenost se zraněním, které je v přímé souvislosti s během. V rámci průzkumu skupiny více jak 1000 rekreačních běžců 22% z nich potvrdilo "přítomnost" bolesti před závodem.

Poranění dolních končetin spojené s běháním jsou především důsledkem přetěžování, a jsou charakterizovány především bolestivostí mezi kolenem a kotníkem.

Epidemiologické údaje zraněních mezi kolenem a kotníkem ukazují, že se jedná o "výsledek" zejména nadváhy u dospělých běžců.

Při testování skupiny 2750 běžců to bylo celých 18%. Při jiném testování v roce 2002 to bylo 12,8% běžců, kteří "absolvovali" zranění mezi kolenem a kotníkem jako důsledek nadváhy. Při dalším testování, kdy skupina 629 běžců se účastnila 8-mi týdenního tréninku na silniční závod o délce 4km, celá jedna čtvrtina účastníků "zaznamenala" zdravotní problémy jako "výsledek" nadváhy, a místo mezi kolenem a kotníkem bylo jedním z prvních dvou míst výskytu zranění.

Rizikové faktory pro poranění mohou být rozděleny na vnitřní a vnější, modifikovatelné a nemodifikovatelné.

Vnitřní faktory jsou ty, které se nacházejí uvnitř osoby, včetně pohlaví, rasy, kostní struktury, hustoty kostí, délky svalů, svalové síly, pohybového rozsahu, stravy a tělesného složení.

Vnější faktory jsou mimo osobu, tzn. složení tréninku (frekvence, trvání a intenzity), typů změny činností, specifických sportovních aktivit, tréninku, obuvi a podmínek prostředí.

Modifikovatelné rizikové faktory jsou faktory, které lze změnit prevencí.

Nemodifikovatelné rizikové faktory nelze měnit, ale mohou být užitečné při identifikaci a sledování rizikových jedinců.

Málokteré studie hodnotily rizikové faktory pro příliš častá, respektive opakující se zranění dospělých běžců. V roce 1984 ve Velké Británii provedli výzkumnou studii na 4258 mužích - běžcích. Autoři dospěli k závěru, že častá zranění jsou běžná, a nejčastěji je postižena právě část mezi kolenem a kotníkem.

Zjištěné rizikové faktory zahrnovaly vyšší tréninkové dávky a období počátku běhání.

V dalším testu sledovali skupinu 1680 běžců po dobu 12 měsíců a zjistili, že 48% běžců mělo během roku alespoň jedno zranění této specifikace, tedy mezi kolenem a kotníkem. Tito vědci zjistili, že dva nejvýznamnější rizikové faktory pro muskuloskeletální poranění u běžců byly zvýšené týdenní objemy naběhaných kilometrů a předchozí zranění.

Při jiném testování 583 běžců a jejich sledování po dobu jednoho roku zjistili, že nejdůležitějšími rizikovými faktory pro muskuloskeletální poranění dolních končetin byla vyšší kilometráž více jak 60km/týden a předchozí zranění.

V roce 2005 v rámci maratonu v Rotterdamu vědci zjistili, že 28% účastníků mělo zranění dolních končetin v posledním měsíci před závodem, a úraz měl přímou souvislost s recidivou úrazu, a že u těchto zraněných bylo 32,7% běžců, kteří běhali méně než 60km/týden.

Existují rozdíly mezi studovanými skupinami a navrhovanými rizikovými faktory pro poranění dolních končetin, respektive od kolen po kotník. Studované skupiny zahrnují kolektivní sportovce, středoškoláky, komunitní sportovce a i vojáky. Hlášené rizikové faktory specifické pro avizované a menstruační dysfunkci.

Zranění dolní části končetin od kolen po kotníky je běžným zdravotním problémem u běžců a otázka vlivu rizikových faktorů na vývoj těchto zranění u rekreačních běžců zůstává nezodpovězena, protože existují odlišné a omezené výsledky studií.

Existuje tedy naléhavá potřeba dalšího šetření ohledně identifikace rizikových faktorů pro "vývoj" tedy spíš výskyt těchto zranění.

Cílem následující studie je:

1) oznamovat výskyt těchto zranění u rekreačních běžců a registrovat vlastní dopad na jejich běh
2) určení dopadu těchto zranění na každodenní činnosti
3) zjistit, zda existuje vztah mezi výskytem těchto zranění a vybranými potenciálními rizikovými faktory, včetně pohlaví, věku, délky trvání běhání, historie zranění, BMI, používání ortopedických pomůcek, menstruační funkce a tréninkových parametrů.

Tato průřezová studie byla schválena a k této studii byli v roce 2009 pozváni účastníci půlmaratonu a maratonu, tzn. běžci ve věku 18 až 79 let, kteří byli zaregistrováni pro závod a kteří neměli žádná omezení.

Registrovaní běžci byli vyzváni, aby se účastnili studie a v případě zájmu dokončili proces informovaného souhlasu. Údaje o riziku byly shromážděny od každého účastníka prostřednictvím dotazníků specifických pro jednotlivá pohlaví.

První dotazník obsahoval otázky týkající se demografických parametrů účastníků (věk, etnicita, výška/hmotnost) a parametrů tréninku (týdenní objem naběhaných km, tempo, prostředí kde trénuji - terén, povrch, atd.). Dotazník také obsahoval historii zranění mezi kolenem a kotníkem za poslední tři měsíce, minulý rok nebo kdykoliv, přesné místo zranění; dopad zranění na trénink, na chůzi; a používání ortopedických pomůcek. Navíc byly ženám položeny otázky týkající se menstruační funkce a užívání či neužívání estrogenní hormonální terapie.

Dva týdny po vyhodnocení prvního dotazníku byl všem účastníkům zaslán druhý dotazník.

Odpovědi z obou dotazníků byly použity při určování spolehlivosti studie.

Údaje ke studii:

ze zaregistrovaných 5200 účastníků závodu se studie zúčastnilo 225 běžců (4,3%), z toho 105 mužů (47%) a 120 žen (53%).

Většina účastníků studie byla zaregistrována na půlmaraton 82,7%.

Účastníci měli průměrný věk 39,6 let (rozsah 18-78 let), průměrný BMI 23,6 kg/m2 (rozmezí 18,0-37,3 kg/m2) a průměrnou dobu běhání 8,5 roku (rozmezí 0-69 let).

Průměrný věku mužů (42,0 let) ve srovnání se ženami (37,5 let).

Mezi účastníky maratonu a půlmaratonu byl u maratonců průměrný věk 44,5 let, a u půlmaratonců 38,5 let; maratonci běhali v průměru 15,8 let, a půlmaratonci 7,0 let.

Průměrná týdenní kilometráž v posledních 3 měsících před závodem byla 39,52km (rozmezí objemu 6,4 - 112km) a průměrná tréninková rychlost byla 6:25/km (rozsah 5:48 - 9:22/km).

Co se týče historie zranění mezi kolenem a kotníkem, tak to se týkalo 143 běžců (63,6%) z 225; 111 (49,3%) běžců se toto zranění týkalo v posledním roce před závodem a 79 (35,1%) se týkalo během posledních 3 měsíců před závodem.

Toto zranění, tedy mezi kolenem a kotníkem, bylo uváděno jako nejčastější zranění.

Vliv avizovaného zranění je následující: během posledních 3 měsíců před závodem ze 79 běžců, kterých se týkalo toto zranění, 21 (26,5%) z nich muselo omezit trénink, 12 (15,2%) muselo vysadit trénink na jeden týden. Zjištění neukázalo žádné významné rozdíly mezi těmi u kterých se zranění opakovalo, ani věk nehrál zásadní roli, stejně tak úroveň BMI a délky běhání. U běžců, kteří měli zranění v průběhu posledního roku před závodem a těmi, kteří ho neměli, byl věkový rozdíl. Ti, co ho měli, tak u nich byl průměrný věk 37,8, a u těch, co ho neměli byl 41,3. Jinak nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v BMI, v délce jejich běhání nebo v počtu závodů.

Analýza nevykazovala přímý vliv na výskyt zranění co se týče pohlaví, menstruační funkce, používání ortopedických pomůcek, nebo úroveň BMI. Byly pozorovány významné asociace mezi historií zranění a jeho výskytem v průběhu posledního roku před závodem. U nich to je celých 95%!! Vyšší je četnost tohoto zranění v posledních 3 měsících před závodem u běžců, kteří běhají kratší dobu než 3 roky oproti těm, kteří běhají déle. Ti běžci, kteří týdně naběhali méně jak 24km, měli vyšší výskyt zranění než ti běžci, kteří běhali více jak avizovaných 24km za týden. U běžců s méně než 3 letými zkušenostmi a očekávaným závodním tempem 5:37/km a pomalejším bylo, ve srovnání se všemi ostatními účastníky, riziko zranění vyšší. Navíc tito běžci s méně než 3 letou zkušeností a očekávaným závodním tempem 5:37/km a pomalejším byli ve větší míře ohroženi ve srovnání s běžci, kteří měli 3 nebo víceletou běžeckou zkušenost a závodní tempo rychlejší než 5:37/km.

DISKUSE k danému

Prvním cílem této studie bylo zjistit výskyt zranění ve skupině dospělých běžců. Přibližně dvě třetiny z 225 běžců uvedlo, že toto zranění se u nich opakuje, tedy už se u nich dříve vyskytlo, a 50% uvedlo výskyt tohoto zranění v předchozím roce. Tato data podporují tvrzení, že toto zranění (od kolene ke kotníku) je "běžným" zraněním u běžců.

Je však problematické porovnávat údaje o výskytu zranění v rámci této studie s dalšími studiemi o úrazech u běžců z důvodu:
1) definice poranění
2) diagnostickou klasifikaci používanou při poraněních
3) sledovanou populaci.

Druhým cílem této studie bylo zjistit dopad těchto zranění na každodenní aktivity mimo běh. U 79 běžců, kteří se zranili (od kolene ke kotníku) během 3 měsíců před závodem, tak 40% z nich muselo omezit trénink, nebo dokonce trénink přerušit; a u 8 - 10% mělo zranění vliv na jejich každodenní činnost. Žádná předchozí studie nezkoumala vliv tohoto zranění na každodenní aktivity běžců, a to i když poměr je sice malý (<10%), ale když vezme v úvahu celosvětovou populaci běžců, tak docházíme k významnému číslu.

Na základě současných výsledků, které naznačují, že značná část běžců díky zranění omezuje trénink jako důsledek tohoto zranění, a někteří dokonce musí omezovat i mimoběžecké aktivity. Dobře zdokumentované zdravotní výhody běhu a s tím související potenciál snížení chronických onemocnění ve společnosti jsou přesvědčivými důvody, aby lidé byli aktivní ve vybraných rekreačních aktivitách včetně běhu.

Třetím cílem této studie bylo zjistit, zda existuje vztah mezi výskytem tohoto zranění a vybranými potenciálními rizikovými faktory. Významná souvislost mezi pohlavím nebo BMI a výskytem zranění nebyla u této populace identifikována. Toto zjištění je v kontrastu s jinými studiemi, které uváděly, že rizikovým faktorem pro vznik zranění jsou ženy ve věku 15-17let a buď vysoký nebo nízký BMI.
Autoři zjistili, že anamnéza zranění byla vysoce spojena s jeho recidivou. To je v souladu se zjištěními dalších studií o rizicích úrazů u běžců. Toto bylo také důsledně prokázáno ve studiích těchto zranění u žáků středních a vysokých škol. Historie těchto zranění, respektive jejich recidiva je ve skutečnosti jedním z velmi mála faktorů, které byly důsledně prokázány jako rizikový faktor pro výskyt avizovaných zranění v rámci všech populací.

Běžci s méně než třemi roky běžeckých zkušeností měli větší výskyt zranění než ti, kteří běhali tři roky a více. Toto zjištění je v souladu s dalšími dvěmi studiemi, které uvádějí, že nováčci jsou vystaveni vyššímu riziku zranění. Současné výsledky naznačují, že ti běžci, kteří běhají méně než 24km týdně, měli také větší výskyt zranění, nicméně nebylo zjištěno, že větší kilometráž je rizikovým faktorem pro toto zranění. Toto je v rozporu s několika dalšími studiemi, které ukázaly souvislost mezi větším objemem kilometrů a vznikem zranění.

Celkově výsledky naznačují, že pomalejší nováčci, kteří běhají méně kilometrů týdně, byli vystaveni nejvyššímu riziku pro avizované zranění. Konkrétně tito běžci s méně než 3-letými zkušenostmi a očekávaným závodním tempem 5:37min./km nebo pomalejším měli vyšší riziko zranění než běžci, kteří měli 3 nebo více let běžecké historie a očekávali závodní tempo rychlejší než 5:37min./km.

Existuje několik omezení této studie, které mohou ovlivnit "zobecnitelnost" současných zjištění.

Za prvé, výběr "studovaných" byl proveden v době převzetí závodních balíčků před vlastním závodem. Motivace osob, které se do studie zapojily, není známa. Může se jednat o to, že sportovci, kteří měli zkušenosti s avizovanými zraněními, byli častějšími dobrovolníky než ti, kteří tuto zkušenost neměli. Proto ta opatrnost se "zobecněním" výsledků.

Za druhé, tato studie se opírá o vlastní oznámení zranění bez specifických lékařských diagnóz. Současné studium se zaměřilo na zkušenosti s tímto zraněním u běžců, a na jeho vliv na trénink a každodenní aktivity, než na účinek specifických diagnóz.

Za třetí, definice zranění použitá v současné studii byla "bolest pod kolenem a nad kotníkem spojená s tréninkem". Toto bylo vysvětleno zúčastněným běžcům, byly poskytnuty obrázky, které načrtly zóny bolesti a všechny otázky byly zodpovězeny, vše tedy bylo založeno na jejich interpretaci a zkušenostech s avizovaným zraněním.

Za čtvrté, tato studie byla průřezem běžců v jedné středozápadní metropolitní oblasti a není nezbytně zobecnitelná do jiných geografických oblastí.

Za páté, jelikož se sportovci, kteří se na této studie zúčastnili, účastnili závodu, existuje možnost, že výskyt tohoto zranění je u těchto běžců vyšší, než u běžců, kteří se závodu neúčastnili, respektive se neúčastní závodů vůbec. Nakonec autoři uznávají mnohofaktorovou povahu poranění při běhu a dalších potenciálních rizikových faktorů, včetně běžecké formy, flexibility a síly, které nebyly v současné studii zkoumány.

ZÁVĚR

Toto zranění (od kolene ke kotníku) bylo běžné v rámci skupiny běžců, kteří byli registrováni na silniční závod na místní úrovni, protože více než 50% z nich zaznamenalo v uplynulém roce alespoň jedenkrát toto zranění. Nejběžnějším projevem byla bilaterální mediální bolest. Z těch, kteří zažili toto zranění v průběhu tří měsíců před závodem, 40% hlásilo, že toto zranění ovlivnilo jejich trénink, a méně než 10% že ovlivňovalo i jejich mimoběžecké aktivity. Věk, pohlaví a BMI nebyly spojeny s četností tohoto zranění. Nejrizikovější faktory pro výskyt tohoto zranění byly zjištěny: méně jak 24km/týden a méně jak tři roky běhání.
Je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se zjistily faktory, které mohou jednoznačně nebo v kombinaci zvyšovat nebezpečí rozvoje tohoto zranění ze strany běžců.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů