Supramaximální trénink
Supramaximální trénink
Bylo prokázáno, že trénink na úrovni maximální hodnoty VO2max zlepšuje vytrvalost. Je možné, že k tomu dochází několika mechanismy. Trénink při rychlostech na této úrovni by mohl potenciálně změnit mnoho dříve diskutovaných anaerobních a nervových faktorů, které ovlivňují vytrvalostní výkonnost. Kromě toho by rychlejší trénink mohl mít vliv na tzv. tradiční faktory výkonnosti: VO2max,laktátový práh a ekonomiku běhu.
Existuje však omezený počet studií se supramaximálním tréninkem pro vytrvalostní běžce.
Tento omezený počet studií zahrnoval rekreačně nebo středně trénované jedince.
Dvě různé studie zjistily protichůdné výsledky. V jedné studii měli účastníci provádět intervaly při hranici VO2max a zjistili významné zvýšení VO2max o 3,6 % a ekonomiku běhu o 0,9%. Na druhé straně v jiné studii zjistili, že při provádění sprinterských intervalů na úrovni 90-100 % vnímané maximální námaze se prodloužil čas do vyčerpání, ale snížil se VO2max o 2,2 %. Zajímavé je, že tato studie prokázala zvýšení MCT1 (monokarboxylátový transportér 1 je všudypřítomný protein), což může hrát roli při podpoře oxidace laktátu.
Tyto výsledky ukazují na potřebu dalších studií o supramaximálním tréninku u vytrvalostních běžců a na potřebu měření více proměnných, které mohou mít vliv na výkonnost.
Je možné, že supramaximální trénink by mohl vyvolat změny, které by mohly negativně ovlivnit výkonnost v distančních bězích.
Vysoce intenzivní intervalový trénink by mohl vyvolat glykolytické adaptace, které by mohly zhoršit aerobní procesy. V několika studiích využívajících velmi intenzivní intervalový trénink, bylo zjištěno zvýšení produkce laktátu a enzymů PFK a LDH (Billat, 2001). Vzhledem k tomu, co bylo zmíněno v části o laktátovém prahu, zvýšení produkce laktátu a zvýšení LDH (buněčný enzym, který se vyskytuje v cytoplazmě všech buněk) by mohlo vést ke zvýšení hladiny laktátu v krvi. To by mohlo představovat více pyruvátu přeměněného na laktát a změnit tak rovnováhu mezi laktátem a LDH. To by následně negativně ovlivnilo laktátový práh. Míra, do jaké úrovně, je třeba prozkoumat především u dobře trénovaných běžců. Je totiž pravděpodobné, že u netrénovaných jedinců by jakýkoli tréninkový stimul, který by obsahoval aerobní složku, zlepšil laktátový práh.
Určité vodítko k obecným účinkům takového tréninku na vytrvalost nám poskytují studie u cyklistů.
Několik studií se zabývalo vlivem supramaximálních intervalů o délce 30-60s na vytrvalost. Laursen a kol. zjistili zlepšení výkonu o 5,3 % v časovce na 40km po 4týdnech intervalového tréninku, zvýšení výkonu po přírůstkovém testu (+4,0 %) a zvýšení VO2max o 2,2 %.
Stepto a kol. zjistili zvýšení výkonu v průběhu 40km o 3,4 % bez významné změny VO2max (-0,6 %).
Ve studii Creera a kol. bylo provedeno měření EMG (je vyšetřovací metoda, která slouží k zachycení elektrické aktivity svalů a nervů, jejichž činnost dané svaly řídí) před a po skončení tréninku. Po čtyřech týdnech intervalového tréninku k posouzení nervových faktorů zaznamenali významné zvýšení maximálního výkonu a VO2max, stejně jako nárůst EMG, což ukazuje na zvýšení aktivovaných motorických jednotek.
Všechny tyto studie poukazují na zlepšení výkonnosti po zařazení supramaximálního tréninku. Přesné mechanismy těchto zlepšení se v jednotlivých studiích liší. Naměřené zvýšení maximálního výkonu ve studiích Laursena v kombinaci se studií Creera měřící zvýšenou aktivaci motorických jednotek, by mohly vést k myšlence, že nervové adaptace, které jsou způsobeny, mohou být hlavním důvodem, proč supramaximální trénink zlepšuje výkon u vytrvalostních sportovců.
Navíc, pokud se vezme v úvahu, že zvýšení VO2max pozorované u relativně netrénovaných jedinců po supramaximálním tréninku by mohlo být důsledkem zvýšení svalové aktivace.....
Trénink při rychlostech na úrovni maxima VO2max je běžnou součástí tréninku většiny distančních běžců, přesto však chybí přesné informace o jeho účincích na dobře trénované běžce. To je pravděpodobně způsobeno velkým důrazem na trénink na VO2max a laktátový práh. Tento důraz je pravděpodobně způsoben skutečností, že tyto hodnoty jsou snadno měřitelné a poskytují referenční body. Cyklistické studie pomáhají ukázat, že ostatní, kromě těchto faktorů, mohou být skutečnými mechanismy proč supramaximální trénink zlepšuje úroveň výkonu.
Na toto téma je zapotřebí více specifického běžeckého výzkumu, aby bylo možné rozeznat přesné mechanismy.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
