Využití energetických zdrojů a měření skutečné ekonomiky běhu
Využití energetických zdrojů a měření skutečné ekonomiky běhu
Vzhledem ke způsobu, jakým se ekonomika běhu běžně měří, bude na ni mít i vliv jaký zdroj energie je využíván.
Ekonomika běhu se běžně vypočítává podělením rychlosti příjmu kyslíku rychlostí běhu. VO2 se používá proto, že při měření rychlosti se využívají téměř výhradně aerobní zdroje energie. Běžné měření však nezohledňuje to, že energetický ekvivalent O2 závisí na tom, jaký zdroj energie se využívá.
Tuky, sacharidy a bílkoviny poskytují různé množství energie na litr O2.
Pokud je ekonomika běhu vyjádřena jako jednotka kalorických nákladů, je citlivější na změny ve využití energetického zdroje.
To je důležité zejména u distančních závodů, které jsou limitovány problémy s energetickými zdroji, např. glykogenem a jeho vyčerpáním. Ačkoli tedy využití energetického zdroje nemusí být tak velkou starostí pro středně dlouhé tratě, z hlediska efektivity, pro maratonského běžce je to jeden z rozhodujících faktorů.
Maratonec, který je schopen více využívat tuky, bude šetřit své zásoby glykogenu, čímž oddálí únavu. Pro maratonce nejde jen o celkové zásoby glykogenu, ale o rychlost jejich využití. Jeho cílem je běžet co nejrychleji a přitom spotřebovávat glykogen takovou rychlostí, aby se vyčerpal těsně za cílovou páskou.
Tréninkem, který umožní využívat větší množství tuků v maratonském tempu, se zvýší výkonnost.
Pro maratonce by byl důležitější pohled na ekonomiku běhu z hlediska kalorických nákladů než měření ekonomiky běhu z hlediska VO2, protože to není jeho zásadní, limitující faktor pro závod. Tím se dostáváme k jednomu z problémů měření ekonomiky běhu. Lze ji vyjádřit několika různými způsoby, které berou v úvahu různou efektivitu (metabolickou, biomechanickou nebo nervovou).
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
