Zapomněli jsme jak tvrdý je povrch zemský, respektive to zapomněly naše nohy a tělo vůbec.
Dnes jsem si to opětně potvrdil. Byl jsem na stadionu, a když jsem tam přišel, tak tam zrovna běhal nějaké cca 200m úseky kluk. Kdybych ho neviděl, tak bych ho určitě slyšel. Při jeho běhu to podle zvuku bylo jako by běžel v plavacích ploutvích k vodě. Takové neskutečné plácání. Samozřejmě mu k tomu "dopomáhaly" i běžecké boty jedné nejmenované značky, která se "specializuje" na běžecké modely s neskutečně tlustou mezipodešví, které jsem si sám pro sebe pojmenoval jako "dlažební kostky". Ty mu totiž dovolily, aby běžel tak jak běžel. Kdyby běžel bos a nebo v botách s minimální tloušťkou mezipodešve, tak by musel běžet úplně jinak, pokud by si nechtěl "odstřelit" paty. Zkrátka při jeho běhu byly nohy od kolen dolů "mrtvé". Nijak, nejen díky používané obuvi, nemusely pracovat :-(
Nejsem v žádném případě nezdravým propagátorem minimalismu, ale jsem propagátorem občasného běhání v této obuvi a nebo bos. Bohužel spousta z nás díky používání některých běžeckých modelů a vůbec některé obuvi jako takové ztratila úplně povědomí o tom jak tvrdá nebo měkká je zem po které se pohybujeme.
A kdy to nezkusit, když ne v létě?? Proto doporučuji minimálně jednou týdně běh/klus bos a nebo v minimalistické obuvi pěkně po měkkém - třeba travnaté hřiště, louka, nebo písečná pláž, či něco podobného. Nemusí to být spousta kilometrů, ale bohatě bude postačovat pár set metrů bez jakéhokoliv měření času, jen tak na pocit s tím, že si budete uvědomovat všechny ty pocity, které vám tento běh bude poskytovat.
Běžecké ponožky Hilly, které váš běh nijak negativně neovlivní. Spíš naopak - zpříjemní vám ho. Více ZDE https://1url.cz/6zwW5
