Zlepšení ekonomiky běhu po intenzivním tréninku koreluje se snížením ventilačních nároků
Cílem studie bylo porovnat účinky tří typů intenzivního běžeckého tréninku na ekonomiku běhu (RE) při vyčerpávajícím běhu a zjistit možný vztah ke změnám ventilační funkce a nebo rozložení zapojení typů svalových vláken.
Třicet šest rekreačních běžců mužského pohlaví bylo rozděleno do tří skupin:
- s vyčerpávajícím distančním tréninkem (DT)
- s dlouhointervalovým tréninkem (LIT)
- s krátkointervalovým tréninkem (SIT) třikrát 20-30 min.
po dobu 6 týdnů.
VO2max. a RE byly měřeny při běhu na běžeckém pásu před tréninkem a po něm. Rozložení zapojení typů svalových vláken svalu vastus lateralis bylo stanoveno z bioptického materiálu.
Výsledky: VO2max se u skupin DT zvýšil o 5,9%, u LIT o 6,0% a SIT o 3,6%, a rychlost běhu při VO2max o 9 %, 10 %, resp. 4 %.
Čas do vyčerpání při 87 % předtréninkové VO2max se u DT zvýšil o 94 %, u LIT o 67 %.
Ekonomika běhu se u DT zlepšila o 3,1 %, u LIT o 3,0 % , u SIT o 0,9 %. Jednotlivé poklesy plicní ventilace (VE) korelovaly se zlepšením RE a mohou představovat 25-70 % poklesu aerobních nároků. Složení svalových vláken a dechový výměnný poměr, délka kroku a frekvence kroku při běhu se tréninkem nezměnily.
Závěry: Rekreační běžci mohou zlepšit RE a aerobní výkonnost při běhu výměnou části běžného aerobního tréninku (dlouhé běhy) za intenzivní distanční nebo dlouhointervalový běh, zatímco krátkointervalový běh je méně účinný. Zlepšení RE může souviset se snížením ventilačních nároků. Rozložení typů svalových vláken se tréninkem nezměnilo a nevykazovalo žádné souvislosti s RE.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
