Změněná ekonomika běhu přímo ovlivňuje výkonnost při vytrvalostním běhu

Cílem studie bylo zjistit, zda malé (1%-3%) změny v ekonomice běhu kvantitativně ovlivňují výkonnost při vytrvalostním běhu.

Na základě lineárního vztahu mezi rychlostí metabolismu a rychlostí běhu a na základě dřívějších pozorování, že přidaná zátěž na běžecké boty zvyšuje rychlost metabolismu o ~1 % na 100 g na botu, se předpokládalo, že přidání 100 a 300 g na botu zpomalí výkon v běhu na 3000 m o 1 %, resp. 3 %.

Metoda: Osmnáct mužů, kteří měli výkon na 5 km pod 20 minut, absolvovalo testování na běžeckém pásu (3 běhy) na 3000 m v kontrolní obuvi, a identické obuvi s přidanou zátěží 100 a 300 g. Při testech na běžeckém pásu se měřila rychlost spotřeby kyslíku, produkce oxidu uhličitého a vypočítávala se rychlost metabolismu. Při 3 běžeckých zkouškách se zaznamenával celkový čas běhu.

Výsledky: Přidání zátěže do bot významně zvýšilo rychlost metabolismu při tempu 3,5 m/sec. o 1,11 % (0,88-1,35%) na 100 g na botu (při 95% spolehlivosti). Při používání kontrolní obuvi uběhli účastníci test na 3000 m za 626,1 ± 55,6 s. Časy byly v průměru o 0,65 % a o 2,37 % pomalejší u bot s hmotností +100 g a +300 g .

Na základě lineárního přizpůsobení všech údajů se výkon na 3000 m prodloužil o 0,78 % (0,52-1,04%) na přidaných 100 g na botu (95% interval spolehlivosti).

Závěr: Přidání zátěže na běžeckou obuv předvídatelně zhoršuje ekonomiku běhu a úměrně tomu zpomaluje výkon na 3000 m.

Zjištěná data ukazují, že laboratorní měření ekonomiky běhu mohou přesně předpovídat změny výkonnosti v distančních závodech v důsledku hmotnosti obuvi.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů