I na co si dát pozor při výběru běžecké obuvi
Většina běhajících, respektive běžců, se při koupi běžecké obuvi zaměřuje, když pomineme určení správné velikosti, a vhodnost pro určitý povrch, především na její hmotnost (proč ne?), na tloušťku mezipodešve, případně podešve (proč ne?), na stabilitu a tlumení (proč ne?), výšku dropu (proč ne?), na vzdušnost a pevnost svršku (proč ne?), na výrobce (proč ne?), na cenu (proč ne?), někteří dokonce i na barvu (proč ne?). Jsou i tací, kteří "řeší" jestli je model vyroben v Číně, Vietnamu, nebo v některé jiné asijské zemi, případně v Anglii a nebo USA :-)
Ovšem hodně z nich včetně prodejců (toto je však stav i u samotných výrobců běžecké obuvi, což je docela zarážející, v době, kdy někteří jsou schopni běh porovnávat s vesmírným programem letu mimo naši galaxii) pomíjí důležitý parametr běžecké obuvi, který, když ne nejdůležitější, tak je rozhodně jedním z nejdůležitějších - ohebnost, chcete-li flexibilita mezipodešve (potvrzují to i četné, vědecké studie). Neplést si tento parametr s tlumícími vlastnostmi mezipodešve. Je to vlastnost mezipodešve se ve fázi přechodu z dopadu do odrazu ohnout a umožnit tak odvalení, tedy optimální odraz. To není u všech "běžeckých" modelů tak, jak by člověk očekával a předpokládal. To je způsobeno buď nevhodnou technologií, a nebo, a většinou to tak bývá - chybným označením obuvi - ne každá obuv, která je v obchodě označena nebo doporučována jako běžecká je opravdu běžecká.
A jak vlastně tu ohebnost zjistíme? Velice laicky, ale bude to úplně postačovat, když botu vezmeme do rukou - jednou rukou v patní části a druhou ve špičce, a zatlačíme rukama do bot proti sobě - a hned vidíme jak a hlavně kde je mezipodešev nejvíce ohebná (pokud vůbec).
Díky tomuto parametru je x typů běžecké obuvi.
Ten první, kterému já osobně říkám "briketa" nebo "dlažební kostka" je takový, u kterého se v podstatě mezipodešev skoro vůbec neohýbá, a to nejen v tom správném místě, ale ani v žádném jiném. Zkrátka a dobře ve fázi odrazu se vůbec a nebo skoro vůbec neohne, tzn. že běžec, respektive jeho noha musí vynaložit daleko víc síly než by bylo běžně třeba, aby překonal odpor tuhé mezipodešve a došlo k vlastnímu odrazu. V podstatě o odvalení zde nemůžeme vůbec mluvit. Těžší běžci a nebo běžci, kteří mají při běhu více dynamiky tento odpor neohebné podešve překonají (alespoň částečně), ovšem to se projeví na zbytečném zvýšeném výdeji energie a především to negativně ovlivní přirozenost pohybu běhu. Hlavně také dochází k přetěžování achilovky, lýtka, atd. Na druhou stranu neposilují se svaly a šlachy v oblasti plosky nohy, která je právě díky neohebnosti mezipodešve v podstatě v určité nečinnosti a nebo snížené činnosti než by bylo třeba a záhodno. U běžců, kteří nemají vyšší hmotnost a nebo nemají při běhu takovou dynamiku dochází k tomu, že nejsou schopni překonat odpor tuhé mezipodešve, a díky tomu je také negativně ovlivněn jejich přirozený běžecký styl, a to až tak výrazně, že v podstatě je to nutí k tomu, aby vlastní odraz prováděli všemi možnými svaly, ale ne těmi, kterými by jej provádět měli především. To, že díky tomu někteří v běhu tzv. sedí - při odrazu nedochází k odvalení, a odrážejí se z celé plosky, není v tomto případě nic neobvyklého. Z blízka si toho člověk až tak nevšimne, ovšem z dálky je to víc jak patrné.
Všimnul jsem si toho zrovna včera, kdy jsem po 3 minutách volného běhu zastavil u cyklostezky, kde běhám, a začal jsem se protahovat před dalším během. Kolem mě právě proběhla dívčina - stačili jsme se akorát pozdravit. Ona pokračovala dál a já pokračoval v protahování. Po nějaké chvilce jsem se mrknul kde je. Byla asi 50 metrů daleko a zrovna zabočovala na levou ruku na takovou rovinku. Takže jsem ji viděl pěkně z boku - super tempíčko, kroková frekvence, chcete-li kadence taky super, ale....... Ano, měla nějaké běžecké boty, u kterých jí mezipodešev nedovolila ten správný pružný pohyb při odrazu, to odvalení, a problém byl na světě - pěkně v tom seděla. Je to škoda, když Vám takové boty pokazí Váš běžecké styl, a to nemluvím o dalších negativních vlivech na Vaše tělo - přetěžování některých svalových a šlachových partií, a naopak nedostatečné zatěžování jiných - disbalance je na světě. Tu pak člověk s pomocí fyzioterapeuta nebo trenéra velice těžko odstraňuje.
Takže takové boty na běh rozhodně ne.
Potom je druhý typ - u nich se mezipodešev sice ohýbá, ale na špatném místě - tedy třeba v místě klenby, respektive v jejím středu nebo blízko toho středu. To je snad ještě horší než předchozí typ. Z jednoho prostého důvodu - veškeré síly, které vznikají při přechodu dopad - odraz a měly by směřovat do plochy po které běžíme, tak se kumulují právě v místě ohybu mezipodešve a tak v tom místě přetěžují nártní kosti, šlachy a navazující úpony. A přetěžují a přetěžují, a zdravotní problém je na světě. Nevím, jestli v lepším případě si "vykoledujeme" jen bolestivé poranění plantární fascie, a nebo v horším případě únavovou zlomeninu nártních kůstek, či jiné zdravotní omezení? Ať je to jak chce, tak potom se divíme, proč máme takový zdravotní problém. Sami sebe se ptáme: "Vždyť mám nové, běžecké boty, doporučili mně je v běžeckém obchodě, ani jsem nijak extrémně nenavýšil objem kilometrů, dokonce ani rychlost?? Vždyť strečuji, posiluji, regeneruji. Tak proč se mně to stalo??" A hle - mohou za to sice nové, ale nevhodné běžecké boty. Většinou se to týká takových pseudoběžeckých modelů, tzn. výrobce je uvádí jako sportovní obuv, a prodejce, jelikož je běh v kurzu, tak ten je uvádí jako běžecké, neboť většinou tyto modely patří do kategorie těch levnějších (není to ovšem pravidlem) a ty jsou "zajímavé" pro některé běhající. To je však i případ u některých dražších běžeckých modelů, kde je patrné heslo: "Nový model za každou cenu!"
Jsou však i běžecké modely, u kterých je toto ohýbání cílené. Jenže..... Ano, pokud je v tom správném místě, kde by mělo být, tedy v oblasti, kde končí prsty u nohou a začíná klenba. Je tady však to jenže. Když si uvědomíme, že sice můžeme mít stejnou velikost nohy, respektive stejnou velikost bot, ale to ještě neznamená, že máme i stejnou délku prstů. A to nemluvím ještě o tom, že sice můžeme mít i stejnou velikost, dokonce i stejnou délku prstů, ale můžeme mít úplně jiný antropologický typ chodidla (egyptský, románský, atd. viz obrázek). Takže, aby nám takový běžecký model na 100% vyhovoval, tedy vyhovoval našim parametrům, tak by musel být vyroben přímo na naši nohu. Jinak pravděpodobnost, že takový model je pro nás vhodný je 1: X (X rovná se kolika?? Otázka pro matematiky).
Takže tyto v poměru 1:X ano, ale zbytek rozhodně ne!
Existuje i třetí typ - to je taková běžecká bota, u které se mezipodešev ohýbá doslova všemi směry. Tento typ dle mého není vhodný pro plnohodnotný, běžecký trénink, ale má v tréninku svoje případné využití. Co jsem dříve dělal po náročném, běžecké tréninku třeba na dráze? No, co?? Vyzul jsem tretry, sundal ponožky, a pěkně bosky jsem volně klusal po travnaté ploše stadionu. Není nic lepšího, než po náročném tréninku takovýto regeneračně-kompenzační volný běh pěkně bosky. Ovšem náhoda je blbec - takové šlápnutí bosou nohou na včelku nebo vosičku, případně na záhadně se vyskytnuvší střep či nějaký ostrý kousek něčeho, a nebo trn nějaké rostliny a .........poranění je zde. O to víc nepříjemné, že je na plosce nohy. Takže takový běžecký model, u kterého se mezipodešev ohýbá všemi směry je zde na místě. A po pravdě, není stále léto, že by člověk mohl po každém náročném tréninku pobíhat bos.
Takže tento typ osobně doporučuji, ale ne na plnohodnotný, běžecký trénink!!
A potom je zde čtvrtý typ - ten správný, optimální. Mezipodešev se ohýbá, tedy nejvyšší ohebnost je v přední části plosky nohy, respektive v přední třetině?! A není tento ohyb nijal ostrý, spíš takový "přechod". To je to správné místo, kde v podstatě začíná konečná fáze vlastního odvalení a odrazu při běžeckém kroku. Jenže aby to nebylo až tak jednoduché, tak tato míra ohebnosti by měla být jiná u běžeckého modelu, který je určen pro těžší běžce, jiná pro lehčí běžce; jiná by měla být u modelů pro volný běh, jiná pro intervalový a rychlostní trénink, případně závody (zde to také záleží na délce trati), atd. Samozřejmě jinou ohebnost by měli požadovat začátečníci a jinou běžci již určité výkonnosti a běžecké připravenosti. Pro těžší běžce a běžce začátečníky doporučuji modely s menší ohebností. Pro těžší běžce proto, že díky svojí vyšší hmotnosti by přílišná ohebnost nedělala dobře jejich plosce a docházelo by k přetížení(případně až jejich hmotnost se sníží, tak mohou přejít na běžecký model, u kterého bude ohebnost mezipodešve vyšší), pro běžce začátečníky proto, dokud si jejich nohy, respektive plosky nohou nezvyknou na běžeckou zátěž.
Takže, když to velice zjednoduším, tak těžší běžci a běžci začátečníci by měli mít běžecké modely s nižší ohebností, chcete-li tužší, a čím je běžec pokročilejší a jeho hmotnost se blíží běžeckému optimu, tak může mít mezipodešev ohebnější. Stejně tak pro delší distance by měla být ohebnost nižší na rozdíl od kratších vzdáleností. To vše však podmíněno běžcovou výkonností!!
To jsme se zde bavili o běžeckých modelech určených pro běh po zpevněných a tvrdých površích.
Speciální kategorií jsou běžecké modely určené pro běh po nezpevněných površích. Zde je určitá tuhost mezipodešve víc jak žádoucí, a čím je terén pro běh náročnější (šotolina, štěrk, skály, atd.) tím by měla být mezipodešev tužší, aby tak chránila plosku nohy (nejen ji) proti zranění. Ovšem i u těchto modelů by měla být jistá ohebnost zaručena. To je však víc než běžeckou vyspělostí ovlivněno běžeckým terénem, tedy jeho náročností a jistou mírou jeho agresivity.
Pokud si s výběrem běžecké obuvi nebudete vědět rady, a nebo bude chtít jen konzultaci, tak mi napište na pavel@babos-sports.cz
Běžecká obuv ZDE
