Obecná doporučení ohledně běžecké obuvi
Celkem je ještě příliš brzy na to formulovat doporučení založená na důkazech ohledně výběru vlastností běžeckých bot.
Mnoho tvrzení a argumentů ve prospěch určitých vlastností obuvi je zjednodušených a není podloženo vědeckými důkazy.
Nicméně autoři některých epidemiologických studií naznačili, že určité vlastnosti obuvi mohou být přínosem pro určité podskupiny běžců. Zdá se, že minimální kontrola pohybu v polstrovaných botách, jak je poskytována u většiny standardních modelů, je relevantní pro riziko zranění při běhu, zejména u běžců s nadměrnou pronací (neplést si s mírnou, respektive střední pronací). Kromě toho se zdá být bezpečné doporučit obuv s menším DROPEM pro příležitostné nebo nezkušené běžce.
Nedávné poznatky ukázaly, že odpružení mělo preventivní účinek, zejména u lehkých běžců (ovšem zde záleží na "síle" odpružení a hmotnosti běžce).
Tyto výsledky však musí být potvrzeny dříve, než budou vědecky zdůvodněny jakékoli pokyny k doporučení obuvi. Kromě toho musí být základní mechanismy těchto několika pozitivních výsledků teprve odhaleny.
Nakonec zůstává nezodpovězena zásadní otázka, jak velký běžecký trénink (např. frekvence, objem, rychlost běhu, atd.) za přítomnosti dané anatomické predispozice, techniky běhu a specifické obuvi lze tolerovat, aniž by došlo ke zranění. (Toto je dle mne ten nejzákladnější bod toho všeho.)
Stručně řečeno, je možné, že role technologie běžeckých bot v prevenci zranění byla do značné míry přeceňována.
Kromě těchto předběžných závěrů se zdá, že stále platí některá základní pravidla, jako je subjektivní pocit pohodlí při výběru běžeckých bot, postupný a pečlivý přechod do nového páru a naslouchání svému tělu při tréninku.
Ve stejné linii je pravděpodobně dobré střídat páry běžeckých bot, abyste se vyhnuli systematickému mechanickému přetěžování a umožnili postupný přechod na nové boty.
Nejdůležitějším aspektem prevence zranění může být nakonec vlastní inteligence běžců, respektive jejich vědomosti, které běžcům umožní ustanovit si vlastní optimální strategii sebeřízení.
Ve skutečnosti mají vědci tendenci hledat skupinové efekty s rozdílem mezi testovanými podmínkami, o kterých se cítí být přesvědčeni (tj. statisticky významný). Každý běžec je však jedinečný a může se svým vlastním způsobem přizpůsobit danému typu obuvi. Tyto individuální úpravy se nemusí nutně promítnout do významných skupinových efektů, které by podporovaly jakákoli vědecká tvrzení.
V tomto ohledu může věda poskytnout obecné pokyny, ale konečné rozhodnutí bude vždy individuální a mělo by být pokud možno založeno na správných a nezkreslených informacích.
I když někteří rádi přijmou jednoduchou lež ohledně role obuvi v prevenci zranění, pravda je mnohem složitější. Při zobecňování poznatků z výzkumu i při zvažování zjednodušených vysvětlení je třeba dbát opatrnosti a zdravého rozumu.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
