Vliv hořčíku na sportovní výkon
Hořčík společně s vápníkem patří mezi nejdůležitější minerály vůbec. Významné procento populace (obzvlášť sportovní) trpí jeho nedostatkem, kde mezi hlavní příčiny tohoto deficitu patří dlouhodobý nedostatek tohoto prvku ve stravě popř. nadbytečný příjem vápníku, který je antagonistou hořčíku v těle.
Sportovce by mělo především zajímat, že hořčík se účastní tvorby energie a hraje velmi důležitou roli při nervových funkcích a svalové relaxaci, což je i hlavní důvod, proč se o hořčíku zmiňujeme. Magnesium má ale v souvislosti se správným fungováním těla i jiné účinky - společně s vápníkem a draslíkem reguluje srdeční rytmus a krevní srážlivost, pomáhá při tvorbě a využití inzulínu a je důležitým prvkem při tvorbě kostí a zubů. Proto, abychom pochopili, jak významně může hořčík zasahovat do sportovního výkonu, je nutné znát nejen jeho zdroje ve stravě, ale i chování tohoto prvku v našem organismu. Velmi dobrým zdrojem magnesia jsou celá zrna, luštěniny, ořechy (zejména kešu) popř. tmavozelená listová zelenina, z živočišných zdrojů pak někteří zástupci mořské fauny (korýši, měkkýši).
Pokud nejsme ochotni z různých důvodů pravidelně jíst tuto skupinu potravin, bude nás možná zajímat, že potraviny jako kakao nebo čokoláda se pyšní enormně vysokým obsahem hořčíku. Pokud se tedy tyto skupiny potravin budou pravidelně (každý den) objevovat v jídelníčku, neměl by nás začít nedostatek hořčíku výrazněji trápit.
Nejvýznamnějším antagonistou (= protihráčem) hořčíku v těle je vápník.
Základní doporučená denní dávka příjmu hořčíku je 300 mg, vápníku pak 800 mg. Z toho vyplývá, že optimální poměr těchto dvou prvků by měl být přibližně 1:2,5. Jakmile se od těchto hodnot začneme odchylovat, dochází k mnoha různým fyzicky vnímatelným nepříjemnostem. Vápník s hořčíkem ovlivňují stav celkového svalového napětí – jejich nesprávný poměr se tak projevuje ovlivněním svalového tonusu: Jestliže máme příliš mnoho vápníku, projeví se to častými (svalovými) křečemi, při výrazných disproporcích mezi Ca a Mg pak zvýšeným rizikem svalových zranění při intenzívním fyzickém zatížení.
Mimo jiné vzájemný nepoměr může vyústit v pocity trvalého napětí či některé poruchy zažívacího traktu (velmi často zácpa), všechny tyto projevy se pak spolupodílí na celkově pomalejších procesech povýkonové regenerace.
Zajímavé je, že statistiky v převážné většině případů poukazují na zvýšené množství vápníku při současném deficitu hořčíku. Většinou v takových případech postačí pouze upravit stravu zařazením potravin bohatých na hořčík, při významnějších deficitech magnesia pak přidat i vhodné suplementy s jeho obsahem. Stupeň využití hořčíku v těle můžeme podpořit příjmem pyridoxinu (vitamínu B6), nejlépe v podobě komplexních přípravků (B komplex).
