Zákon o zachování hmoty a energie platí i pro lidský organismus.
Proto musíme všechnu za den vydanou energii do těla přivést výživou.
Pokud však část výdeje dočasně nehradíme ze zásob, zejména tukových. Což je v některých případech žádoucí.
Mnoho nejen běžců se při snaze o správnou výživu někdy příliš zabývá propočty energetického výdeje a příjmu, ale zapomíná na její kvalitativní složení a na správný výživový režim.
Biologická hodnota stravy
Vzájemný optimální poměr bílkovin, tuků a glycidů se obecně vyjadřuje poměrem: B : T : G = 1 : 1 : 4
Jde o hmotnostní poměr čisté živiny, např. v gramech, takže v celodenní bilanci mají vždy na 1 gram bílkovin nebo tuků připadat 4 gramy glycidů.
Zatímco u potravin ze skupiny tuků se zpravidla hmotnostní množství příslušné potraviny celkem kryje se stejným množstvím tuku, tak u potravin bílkovinného a glycidového složení musíme většinou z tabulek výživových hodnot podíl čistých živin (bílkovin a glycidů) vyhledat, např. u 100 g porce vařeného hovězího masa najdeme cca 20 g živočišných bílkovin.
Uvedený trojpoměr 1:1:4 je jen velmi hrubým návodem pro živočišnou skladbu stravy. Platí obecně, ne už pro jednotlivce či dokonce celé skupiny, kteří se svojí činností výrazně odlišují od průměrné celodenní lidské aktivity.
Je pochopitelné, že bude odlišný i pro specializované atlety v závislosti na rozmanitosti jejich tréninku, respektive zátěže.
Tak třeba u atletů, u kterých převažuje vytrvalostní složka zatížení, by měl být trojpoměr 1 : 0,8 : 4 ; u těch atletů, kde bude převažovat rychlostní a obratnostní složka, by měl být 1 : 0,7 : 3; a u silových disciplín 1 : 0,7 : 2.
Podíl tuku je účelné zvýšit při speciální a doplňkové přípravě v zimních měsících tím víc, čím výrazněji klesne teplota pod 0°C.
V těchto případech stoupá také kalorická denní potřeba a tuky jsou též výhodné pro svoji vysokou kalorickou hodnotu.
