Posun svalové strategie při běhu: závislost rychlosti běhu na výkonu svalů kyčle a kotníku
Lidé běží rychleji zvýšením kombinace délky a frekvence kroku.
Při pomalém a středně rychlém běhu se délka kroku prodlužuje vyvinutím větších podpůrných sil při kontaktu se zemí, zatímco při rychlém běhu a sprintu se frekvence kroku zvyšuje rychlejším švihem nohou ve vzduchu.
Mnoho studií zkoumalo mechaniku běhu, ale málo se ví o tom, jak jednotlivé svaly nohou při tomto úkolu zrychlují pohyb kloubů a posun těžiště.
Cílem této studie bylo popsat a vysvětlit synergické působení jednotlivých svalů nohou v širokém rozsahu rychlostí běhu, od pomalého běhu až po maximální sprint.
Experimentální údaje o chůzi byly kombinovány s podrobným počítačovým modelem muskuloskeletálního systému, aby se určily síly vyvinuté svaly nohou při různých rychlostech běhu.
Pro rychlosti do 7 m/sec. přispěly plantarflexory kotníku, soleus a gastrocnemius nejvýrazněji k vertikálním podpůrným silám, a tím ke zvýšení délky kroku.
Při rychlostech větších než 7 m/sec. se tyto svaly zkracovaly při relativně vysokých rychlostech a měly méně času na vytvoření sil potřebných pro podporu.
Tedy nad 7 m/sec. se strategie používaná ke zvýšení rychlosti běhu posunula k cíli zvýšení frekvence kroku. Kyčelní svaly, především iliopsoas, gluteus maximus a hamstringy, dosáhly tohoto cíle tím, že během švihu výrazněji zrychlily kyčelní a kolenní klouby.
Tato zjištění poskytují lepší orientaci ve strategii používaných svaly nohou k maximalizaci běžeckého výkonu a mají důsledky pro návrh programů atletického tréninku.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
