Novinky, Strana 2
Co to vlastně je ten zánět okostice?
Je to bolestivý stav, který postihuje hlavně vrstvu obklopující holenní a lýtkové kosti. Je to důsledkem zánětu a dráždění okostice, pojivové tkáně obklopující kosti. Tato porucha je obvykle chronického charakteru a je charakterizována otokem a citlivostí kostí spolu s mírnou až středně silnou bolestí. K akutnímu zánětu okostice dochází především v důsledku infekce a vyznačuje se silnou bolestí, hnisáním a různými konstitučními příznaky. V mnoha případech to vede k nekróze.
Příčiny vzniku zánětu okostice.
Nejčastějšími příčinami tohoto zánětu bývají externí trauma nebo zranění kostí a přetížení určité části těla. U sportovců a běžců především je větší pravděpodobnost vzniku zánětů okostice v dolní oblasti nohou. Aktivity, jako je běh, skákání, atd. vyvíjí enormní tlak na nohy, což vede ke dráždění okostice. V některých případech může dokonce vést k roztržení pojivové tkáně. Nesprávná běžecká technika může zhoršit tento problém. Těžší případy zánětu okostice znatelně ovlivňují každodenní činnosti jednotlivce.
Mezi další možné příčiny této poruchy patří komplikace nějaké chronické infekce, jako je syfilis a autoimunitní onemocnění. Primární hypertrofické osteoartropatie je dědičné onemocnění, při kterém chemické látky způsobují podráždění okostice. To má za následek otok a zánět pojivové tkáně.
Také rakovina kostní dřeně a krve, známá jako leukémie, může také vést v pozdější fázi k zánětu okostice.
Pokud se jedná se o formu zánětu okostice, která způsobuje bolest a zánět středních dvou třetin tibie, tak tento stav je spojen s poškozením vyplývajícím z nadměrné fyzické aktivity. .
Nadměrná zátěž obecně způsobuje tibiální zánět okostice.
Příznaky a symptomy zánětu okostice.
Jednotlivci, kteří trpí touto poruchou často pociťují bolest v přední části tibie (holenní kosti). Bolest je obvykle cítit na přední hraně části holeně. Ve výjimečných případech se bolest může vyskytovat na vnější části holenní kosti.
Bolest a ztuhlost má tendenci se zvyšovat ráno při vstávání z postele a nebo při vstávání ze sedu po delším sezení. Bolest můžeme zpočátku zmírnit mírnou aktivitou. Avšak dlouhodobá aktivita může zhoršit příznaky tohoto zranění.
Abnormální snížení klenby chodidla, respektive plochá noha může mít za následek taktéž zánět okostice, neboť lýtkový sval a holeň jsou extrémně zatěžovány stabilizací klenby chodidla. Toto nadměrné namáhání vede k roztržení a zánětu okostice.
Prevence zánětu okostice
Jednotlivec náchylný k tomuto zranění může tímto snížit riziko vzniku tohoto zranění:
- používáním správné, dobře padnoucí obuvi, která dostatečně tlumí nárazy nejen v patní části, ale i v přední části.
- postupným přecházením z chůze do běhu a postupným zvyšováním buď objemu kilometrů, případně tempa. Nikdy ne obojí zároveň.
- protahováním Achillovy šlachy a lýtkového svalu
- během po trávě, respektive po měkkém povrchu, aby se minimalizovalo trauma holeně.
Diagnóza zánětu okostice
Nejčastějšími příznaky je obvykle bolestivost a otok podél holenní kosti. Někdy může lékař také zjistit zarudnutí v přední části holeně. Podrobný rozbor anamnézy pacienta také pomáhá při stanovení diagnózy. Je velmi důležité, aby byly vyloučeny jiné příčiny jako je například únavová zlomenina v bolestivém místě.
Diagnostické a zobrazovací testy, které se používají pro identifikaci:
Rentgen
Ten pomáhá eliminovat možnost únavové zlomeniny v holenní a lýtkové kosti. Nicméně, rentgenem nezjistíme jakékoliv poškození a podráždění v okostici, neboť téměř vždy vykazuje negativní výsledek.
Magnetická rezonance
Pomocí magnetické rezonance vyloučíme únavové zlomeniny. Tento diagnostický test často ukazuje lokální edémy, kde jsou svaly připojené ke kostem. V některých případech magnetická rezonance může zobrazit únavovou zlomeninu způsobenou neléčeným zánětem okostice.
Kostní scan
Kostní scan je velmi užitečné při potvrzení diagnózy. Izotopový indikátor je vstříknut do krve v postiženém místě. Skenování vykazuje vysoký průtok krve a zvýšenou hladinu aktivity v kostní oblasti holeně u jedinců se zánětem okostice.
Zánět okostice diferenciální diagnóza
Musí být vyloučena tato onemocnění:
Juvenilní idiopatické artritidy
únavová zlomenina
Prostaglandin-indukovaný neonatální zánět okostice
fyziologický zánět okostice
Caffeyho nemoc
Artritida
Pachydermioperiostitis
fluoróza
Borelióza
Hypervitaminóza
eosinofilní granulom
Hypertrofická plicní osteoartropatie
Léčba zánětu okostice
Léčebný postup se může lišit v závislosti na závažnosti a příznacích poranění.
Léčba zahrnuje ledování, kompresy, léky a fyzikální terapie.
To znamená:
Odpočinek
Je nejdůležitější součástí vlastní léčby. Pacient by měl snížit úroveň aktivit při kterých vzniká enormní zátěž na holenní a lýtkovou kost na minimum.
Ledování
Použít ledový obklad na postiženou oblast, který pomáhá uvolnit svaly a snížit zánět po tréninku. Led musí být aplikován na deset až patnáct minut na poraněné místo. Pomůže tak snížit bolest, jakož i urychlit proces léčby.
Komprese
měly by být použity kompresivní bandáže během zátěže, respektive i před ní a po ní. To může být velmi přínosné pro snížení bolesti a urychlení hojení. Kompresní bandáže můžete částečně nahradit kompresními návleky nebo podkolenkami. Je možno použít také kinesiotejpy.
Zvýšená poloha
Je vhodné, aby noha byla ve zvýšené poloze nad úrovní srdce, neboť tím dochází ke snížení průtoku krve do nohy a tak dochází k účinnému snižení zánětu. Tato možnost léčby je vhodná pro zmírnění bolesti.
Znehybnění
Znehybnění končetiny je velmi užitečné v případech, kdy nepomáhá fyzioterapie. Znehybnění obvykle trvá po dobu mezi dvěma a šesti týdny.
Nesteroidní protizánětlivé léky
Protizánětlivé léky, jako je např. ibuprofen se používají k léčbě zánětu a bolesti při akutní fázi.
Hloubková masáž
Jedná se o velmi užitečnou techniku. Hloubková masáž musí být prováděna kvalifikovanými maséry. Ta je také užitečné pro relaxaci svalů. Masáž pomáhá zabránit opakování zranění.
Protetika - ortopedické vložky
Je velmi důležité stabilizovat abnormálně nízkou klenbu, respektive plochou nohu. V opačném případě se bude jedinec opakovaně potýkat se zánětem okostice. Tento postup léčby pomáhá řešit základní příčiny vzniku tohoto zdravotního omezení.
Obuv
Výběr správné běžecké (nejen běžecké) obuvi je dalším důležitým aspektem léčebného procesu.
Dieta a potravinové doplňky
Pro snížení rizika vzniku tohoto zranění je důležité zařadit stravu bohatou na antioxidanty, především ovoce a zeleninu. Vitamin E, omega-3 mastné kyseliny a selen pomáhají proti vzniku zánětu. Mezi prospěšné potraviny patří celozrnné pečivo, rýže, obiloviny, ořechy a losos.
Chondroitin a glukosamin mohou být taktéž užitečný pro snížení zánětu a bolesti. Nicméně je vždy vhodné se poradit s lékařem, než začnete některý z těchto doplňků používat.
Komplikace
Protizánětlivé léky používané pro léčbu mohou způsobit různé zdravotní problémy, jako jsou žaludeční vředy, podráždění žaludku a různé problémy s ledvinami. Z tohoto důvodu není vhodné používat tyto léky bez konzultace s lékařem.
Prognóza
Výsledkem této léčby tohoto zranění je ve většině případů úspěšná léčba. Nicméně není vhodné ihned po ukončení léčby se vrátit do své normální úrovně aktivity. Jakmile bylo zranění vyléčeno, měl by jedinec postupně zvyšovat úroveň aktivity, aby se zabránilo opakování.
Doba léčby
Trvá někdy mezi 2 až 4 týdny (je to velice individuální)
Zánět okostice je poměrně časté zranění z přetížení, respektive neadekvátní zátěže, na kterou není tělo ještě připraveno. To se týká především sportovců, běžce nevyjímaje. Pacienti po ukončení léčby se mohou úspěšně, plnohodnotně vrátit ke své činnosti.
Pozn. s použitím lékařských informací a osobních zkušeností
Vadné držení těla může být zdrojem různých obtíží a jejich gradace v dospělém věku může vést až k omezení funkčnosti některých orgánů.
- držení těla ovlivňuje funkci i rozvoj pohybového aparátu, funkci dýchacího systému a taktéž systému oběhového, zažívacího i nervového.
- vyváženost postavení jednotlivých částí těla jednoznačně oddaluje únavu.
- pružná páteř má vliv i na tělesnou výkonnost.
- správné držení těla je předpokladem přesného a "funkčního" pohybu.
- držení těla odráží i psychickou pohodu jedince (sebevědomí, strach, atd.)
Strečování u televize bude mít jistě menší efekt, než když svému tělu věnujete plnou pozornost.
Chtěl bych upozornit, že sledování televizních novin s dnes již výhradně tragickým a šokujícím obsahem, vede ke změnám fyziologických funkcí každého člověka - až nárůst tepové, dechové frekvence, svalového napětí atd. Člověk jako živý tvor reaguje na to co vidí, ať si to uvědomuje, nebo ne. Vzniká "stres", který se projevuje i do protahovaných svalů."
.jpg)
Pro dosažení závodní formy na rychlý maraton se toho musí zvládnout víc než pouze jeden dlouhý běh týdně. Ambiciózní běžci a běžkyně s cílem maraton nejenom dokončit, ale dokončit ho v co nejlepším čase, by do svého programu měli alespoň jedenkrát týdně zařadit ještě trénink zaměřený na zvyšování laktátového prahu a VO2 max.
Zde je sedm možností, ze kterých si můžete vybrat.
1. 6-8x 1000 m s meziklusem 200 m
Tento intervalový trénink je ideálním vstupem do intenzivní maratonské přípravy. Jednotlivé úseky běhejte postupně se zvyšujícím tempem odpovídajícím vaší závodní rychlosti na 15-10 km. Měli byste běžet rychle, ale plynule, a rozhodně ne „do mrtva“. Unavit by vás měla délka tréninku, ne jeho rychlost. Lepší je dokončit všechny intervaly o něco pomaleji než zvládnout méně intervalů rychleji.
2. 4-5x 2000 m s meziklusem 400 m
V porovnání s předcházejícím tréninkem můžete tyto intervaly běhat pomaleji, ale ne o moc. Doporučuji postupné zrychlování ze závodního tempa na půlmaraton až do blízkosti tempa na 10 km. Opět se však nezaměřujte na rychlost, nýbrž na rovnoměrné tempo a zvládnutí všech úseků, z nichž poslední dva by měly být nejrychlejší.
3. 8-10x 800 m s meziklusem rovnajícím se dosaženému času
Tento trénink vymyslel Bart Yasso, maratonec a autor článků pro nejznámější běžecký časopis na světě, Runner's World. Principem je běhat 800metrové úseky tempem, jehož přepis v minutách a sekundách se rovná plánovanému maratonskému času v hodinách a minutách. Jestliže chcete běžet maraton např. za 3 hodiny 10 minut, osmistovky byste měli běhat každou za 3 minuty a 10 sekund. Stejně dlouhou dobu (3:10) byste pak rovněž měli mezi jednotlivými osmistovkami pro regeneraci vyklusávat.
Yassův trénink je i velmi dobrým ukazatelem vaší kondice a schopnosti zvládnout vytýčené tempo. Když poběžíte první úseky příliš rychle, brzy se unavíte a výsledek „testu“ bude zkreslený. Odolejte touze přidat, když budete mít po prvních dvou osmistovkách pocit, že je to pro vás moc pomalé, a rozhodně nezkracujte dobu odpočinku, když si budete myslet, že mezi úseky odpočíváte příliš dlouho. Buďte trpěliví a na posledních úsecích si sami poděkujete za každou ušetřenou sekundu.
V zásadě jsou dvě možnosti, jak Yassův trénink použit. Jednou z nich je začít na čtyřech osmistovkách a každý týden jednu přidávat až do deseti, druhou potom běžet rovnou osm až deset osmistovek a trénink znovu zopakovat po několika týdnech.
4. 8-12 km se zrychlením
Začněte trochu pomaleji, než jak byste běželi půlmaraton, a směrem k závěru tempo vystupňujte, abyste skončili v tempu o něco málo rychlejším, než je vaše závodní tempo na půlmaraton. Cílem je v tomto případě pozvolné zrychlování, takže je lepší běžet celkově pomaleji, ale na konci zrychlit, než přepálit začátek a na konci už na zrychlení nemít sílu.
5. 12-20 km v maratonském tempu
Trénink tempa, kterým chcete běžet v závodě, je důležitou součástí vaší přípravy na něj. Vaše tělo zjistí, co po něm asi tak budete chtít, a bude se snažit běžet ekonomičtěji, což vám může ušetřit rozhodující energii pro závěrečné fáze závodu. Tento trénink není vůbec snadný, ale jeho význam plně odpovídá známému rčení „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Vzhledem ke své délce a náročnosti je navíc vynikající příležitostí pro vyzkoušení všeho, co budete dělat, jíst, pít, mít na sobě atd. v den závodu.
Doporučuji k tomuto tréninku využít nějaký závod na podobnou distanci, ale POZOR!! Nenechte se strhnout okolními běžci k závodění, ale hlídejte si svoje předem určené tempo!! Uvědomte si, že se jedná o Vaši přípravu na důležitější závod!!
6. 8-10x 2 minuty s meziklusem 60 sekund
První úseky běžte zhruba ve vašem závodním tempu na 10 km, potom většinu ostatních v tempu na 5 km a poslední jeden, dva ještě o trochu rychleji.
Při tomto tréninku budete zvyšovat svoje VO2 max, jeho skutečným přínosem je však to, že v porovnání s rychlým tempem na 5 km se vám maratonské tempo bude zdát být snadněji udržitelné. To vám pomůže běžet lehce zejména první část závodu.
7. 16-20x 400 m s meziklusem 400 m
Jedním z předpokladů pro zvládnutí rychlého maratonu je zvládnutí ekonomiky běhu, kterou určuje zejména množství kyslíku spotřebované při daném tempu. Čím lepší ekonomika běhu, tím pomalejší úbytek sacharidových rezerv a více síly na konci závodu.
Kromě toho, že při něm budete zlepšovat hospodaření svého těla s kyslíkem a zvyšovat svoje VO2 max, i tento trénink vám dá pocit, že vaše plánované maratonské tempo zase až tak rychlé není a že ho zvládnete.
Každý úsek běžte ve vašem závodním tempu na 5 km nebo o něco málo rychleji. Na konci byste neměli být vyčerpaní, ale unavení určitě ano - vaše tělo si při tomto tréninku bude zvykat odolávat únavě.
Pozn:
U bodů 1 – 3, 6 a 7 je možno zvýšení počtu opakování. To však závisí na stupni trénovanosti a fázi přípravy!!
Chtějí se co možná nejdříve vrátit do tréninkového kolotoče aniž by svůj organismus patřičně zregenerovali a dali mu co si zaslouží a požaduje – odpočinek!!
To se může v budoucnu vymstít!
Proto Vás chci seznámit s týdnem „po“, jak by také mohl vypadat.
Po maratonu:
Obecně se doporučuje jako minimum dva až tři týdny pro zotavení po tak náročném běhu!!
Pokud se vrátíte příliš brzy, tak zvýšíte možnost zranění či onemocnění!! Někteří experti z USA navrhují odpočívat jeden den pro každou uběhlou míli v maratonu!!, tzn. 26 dnů bez tvrdého tréninku a závodění. Jiní zase doporučují den odpočinku pro každý uběhnutý kilometr v závodu,tzn.42 dnů!!
Často je určujícím faktorem Vaše psychická regenerace, než regenerace fyzická!!
Dobře tento stav pojmenoval olympijský vítěz v maratonu Frank Shorter. Ten říká:“ Až zapomenete na poslední maraton, tak jste připraveni běžet další“.
Trénink v následujících třech týdnech po maratonu by měl být zrcadlově překlopen jako poslední tři týdny před maratonem!!
To by se mělo týkat nejeno tréninku,ale výživy!!,tzn. v prvních dnech po maratonu velký přísun sacharidů, kdy budete nabírat ztracenou energii, který budete postupně omezovat!!
V den závodu: zotavení začíná hned v první minutě po proběhnutí cílovou páskou!
Začněte doplňovat tekutiny! Než vodu, sycené nápoje,pivo, atd. používejte iontové nápoje, kterých bývá v cílovém prostoru dostatek!!
Bylo zjištěno, že tělo ihned po výkonu je lačno po energii!! Jakmile je Vaše těl schopno tolerovat jídlo, tak se snažte sníst banány, jogurty a další lehce stravitelná jídla bohatá na sacharidy! Krátká „procházka“ ihned po doběhu je pro regeneraci jistě lepší, než posedávání či polehávání!!
Až potom pak může následovat hodinka až dvě odpočinku. Nejlépe vleže!!
V pondělí: žádný běh a ani žádné cvičení.
V úterý: opětně žádný běh a ani žádné cvičení. Je to den vhodný pro masáž. Pokud máte po závodě puchýře nebo zdravotní problémy, tak je nejvyšší čas navštívit lékaře - odborníka.
Ve středu: opětně žádný běh. Ten případně nahraďte jinou fyzickou aktivitou – plavání, jízda na kole či spinningu (ovšem velmi lehce).
Berte to jako období regenerace, které si zasloužíte! Pokud nepřiměřeně uspíšíte návrat k běžeckému tréninku, tak můžete prodloužit vlastní zotavení!!
Ve čtvrtek: už by jste měli být připraveni na běžecký trénink (pokud nemáte zdravotní problémy,které vyžadují odbornou léčbu).
V žádném případě to nepřežeňte!! Klidně vlastní volný běh ukončete po třech až pěti kilometrech. Podle toho, jak na tom budete!!
V pátek: klidně si můžete opětovně jít zaplavat nebo se projet na kole, či navštívit spinningové centrum. Už by to však mělo být na delší čas než ve středu!
Stále by to však mělo být podle Vaší chuti!! Pokud máte i na obyčejný chodecký výšlap – proč ne??!!
Nezkoušejte žádné „nové“ sportovní aktivity, které jste posledních 12 týdnů nedělali!! Mohli by jste si zadělat na zdravotní problémy!!
V sobotu: už by jste měli být OK, bolest svalů by už měla odeznít. Tímto dnem by jste měli být opětovně připraveni pro další trénink.
Ještě to však nepřežeňte!!
V neděli: pokud máte tu možnost, tak si naplánujte volný běh s přáteli, kteří také běželi maraton. Podělíte se v průběhu tréninku o své pocity v prošlém týdnu! Běh by neměl být delší než 8 - 12km!! Ikdyž se můžete cítit velice dobře, nesnažte se běžet moc rychle!
Jste ještě v „pomaratonské rekonvalescenci“!!
Teď, když máte zotavovací týden za sebou, tak můžete nastoupit na čtyřtýdenní obnovovaci trénink!!
Naplánujte si na konci tohoto období závod na 5 či 10km, aby jste měli dostatečnou motivaci pro trénink!!
Potom si můžete plánovat další cíle a mety!!
Přeji mnoho rychlých závodních kilometrů!!
Speciální, běžecké ponožky anglické značky Hilly (ve své kategorii jedna z nejlepších)
Se sportem se setkáváme nejen u zdravých jedinců,ale využívá se - a v budoucnosti bude stále více - i ve všech formách prevence chorob a také jako součást komplexní terapie. Proto je nutné vycházet z obecného působení tělovýchovných aktivit a poté je konfrontovat se stupněm výkonnosti a aktivního zdraví či nemoci.
Začleněním vhodného sportu do terapie výrazně posílíme celkový stav organismu, podpoříme léčbu a ovlivníme zejména mentální oblast. Přitom je nutné zajistit pravidelné kontroly tepové frekvence jako ukazatele stavu oběhového systému, ale i reakce a adaptace. Palpační metodu nahrazují automatické registrace-metodika Sportesteru. Dále je třeba sledovat hmotnost a všechny subjektivní potíže. Kromě vlastní sportovní aktivity je třeba zařazovat i kompenzační cvičení, která by měla zaujímat 30-50% času vlastního sportovního výkonu.
Vedle sportovní činnosti a kompenzačních cviků je třeba důsledně provádět i regeneraci.
Nejčastějšími sportovními aktivitami jsou běhy a chůze.
Chůze v tempu 3 km/hod nemá výrazný metabolický efekt a její účinek, zejména u starších pacientů, je hlavně v psychickém ovlivnění a v pozvolné stimulaci svalstva udržujícího vertikální polohu těla. Má tedy význam zejména u starších jedinců jako faktor snižující riziko osteoporotických změn, ovlivňující funkci orgánů dolní poloviny těla a stimulující oběhový a respirační systém.
Rychlejší chůze 6 km/hod má již širší, univerzální uplatnění. Je součástí terapie po srdečních příhodách a v rámci primární prevence by měl každý dospělý jedinec denně urazit touto lokomocí nejméně 5 km, a tak alespoň částečně kompenzovat pohybový nedostatek v běžném životě.
Běhy mají krátké, střední, dlouhé a zvláště dlouhé distance.
U první skupiny běhu do 400 m se jedná o anaerobní činnost působící na rychlost,rychlostní vytrvalost a rychlostní sílu.
U středních tratí 800-1500 m dochází k potencování rychlostní vytrvalosti na podkladě anaerobního metabolismu a též k rozvoji aerobní vytrvalosti.
Běh do 10 km vytváří vytrvalost aerobního charakteru.
Prostřednictvím běhu nad 10 km se vyplavují a do metabolismu zapojují také energetické rezervy a výrazně se potencují regulační teplotní mechanismy i na minerálový a vodní metabolismus.
Všechny běžecké disciplíny vytvářejí adaptaci i na úrovni svalové buňky. Dochází k morfologické přestavbě organismu a snadnějšímu zvládnutí změn pH. Běhy ovlivňují neuromuskulární koordinaci, stimulují mediátorový přenos na neuromuskulární ploténce. Zvyšuje se svalová síla v zatěžovaných svalových skupinách i srdeční výkonnost.
Rizika, která vyjadřují kontraindikaci běhů, se týkají zejména dolních končetin. Gravitační působení se projeví v otocích, cyanóze a v křečích. Nežádoucími účinky mohou být svalová oslabení s rizikem nezvládnutého pohybu. Další negativní projevy se týkají úponových částí svalů a vazů. U krátkých tratí vede prudký pohyb většinou k postižení svalstva stehna a bérce, u dlouhých tratí spíše distální části končetiny. Únavové fraktury rovněž nejsou vzácností. Předpokladem snížení těchto rizik je funkční stav kloubů a správný rozsah jejich hybnosti, která se ve sportu lokalizuje na prvním místě v hlezenních kloubech, teprve poté následuje kolenní a kyčelní kloub. Degenerativní procesy v kloubech, zejména kyčelním a kolenním, představují závažné omezení výběru běhů jako sportovní činnosti.
Kontraindikace běhů
a/ Vytrvalostní běhy:
Onemocnění pohybového systému, zejména dolní končetiny
Nadváha (více než 20%)
Postižení myokardu
Kolísavá nebo stabilizovaná hypertenze
b/ Rychlostní běhy (stejné kontraindikace jako u vytrvalostních, a navíc)
Onemocnění koronárního řečiště
Přetrénování
Kontrola intenzity běhu včetně joggingu se provádí pomocí tepové frekvence a měl by ji ovládat každý trénující. Základem je denní běh 15-20 minut intenzitou 60-70% tepového maxima.
Pozn. dle zahraničních materiálů
Podívejme se tedy, jak s touto specifickou a velmi žádanou kategorií produktů nejen ve sportu zacházet.
Název „energetický“ je nejčastěji dáván do souvislosti s obsahem cukrů, které jsou skutečně okamžitě využitelným zdrojem energie (drinky obsahují tzv.“rychlé“ = jednoduché cukry).
Nápoje se z tohoto hlediska rozdělují obecně do 3 kategorií:
1. Vysoko energetické – obsahují více než 10 g sacharidů ve 100 ml roztoku
2. Středně energetické – zastupují rozmezí 5–10 g sacharidů ve 100 ml roztoku
3. Nízko energetické - 0–5 g sacharidů ve 100 ml roztoku
Pro sportovní aktivitu můžeme efektivně využít všechny tři výše zmiňované kategorie.
Typicky vysokoenergetické drinky je vhodnější konzumovat až v rámci období posportovní regenerace (doplňková výživa je označuje většinou jako „gainery“).
Středně energetické nápoje jsou vhodné pro sportovní výkony trvající až několik hodin (tj.vytrvalostní sporty).
Pro krátkodobější výkony poslouží pro doplnění energie nízkoenergetické nápoje.
Běžně se jako zdroj cukrů používá nejčastěji glukóza, fruktóza a maltodextriny.
Cukry samotné však nejsou jediným „palivem“ obsaženým v takových nápojích – pro zvýšení účinku drinku jejich výrobci přidávají spektrum podpůrných látek typu kofeinu, synefrinu, guarany, extraktů ze zeleného čaje, neurotransmiterů, vitamínů B komplexu, různých adaptogenů apod.
Tyto skutečně zvyšují celkový účinek této kategorie nápojů - ne však tak, že by byly zdrojem energie, nejčastěji se jejich působení zaměřuje na stimulaci centrální nervové soustavy – správně bychom měli tedy tvrdit, že nejsou energetické, ale energizující.
Ne všechny tyto podpůrné látky jsou v energy drincích obsaženy v dostatečně vysokých množstvích, aby spotřebitel s výrazným efektem pocítil jejich účinek – pro zvýšení celkového pocitu „energizace“ jsou v některých výrobcích zastoupeny extrakty z různých rostlin, které se v kombinaci s izolovanými látkami (např.kofeinem) vyznačují tzv.synergickým efektem.
Jedna z výrazných nevýhod konzumace energy drinků v průběhu sportovní zátěže je jejich relativně vysoký glykemický index – vysoký obsah cukru sice zvýší (na krátkou dobu) celkovou výkonnost (mentální i fyzickou), po rychlém poklesu hladiny glukózy v krvi však na uživatele padne ještě větší únava než před jeho konzumací.
Další nevýhodou je potenciální vznik návyku (= závislosti) nejprve na kofeinu, časté výkyvy hladiny krevní glukózy se rychle projeví i na psychice uživatele (neustálé nutkání doplňovat další dávky cukru).
Při dlouhodobé a pravidelné konzumaci či přímo aktuálním předávkování energetickými nápoji se mohou projevit vedlejší účinky typu kolísání krevního tlaku, bolesti hlavy, nervozita až podrážděnost, návaly horka, pocení, celková dehydratace...jinými slovy nic, po čem by měl sportovec používající zdravý selský rozum toužit.
I přesto jsou tyto nápoje mezi sporovci nesmírně populární.
Chceme-li sportovní výkon cíleně podpořit, měli bychom se minimálně vyhýbat všem nápojům obsahující kofein. Tento zvyšuje dehydrataci organismu, což je pro kvalitní výkon jednoznačně nežádoucí.
Toto platí především pro vytrvalostní sporty, u krátkodobě podávaných výkonů je situace odlišná.
Kromě této skupiny notoricky známých energy drinků (Red Bull, Kamikaze, Erectus, Semtex aj.) se v kategorii energetických nápojů nacházejí ještě „silnější“ a účinnější verze v podobě tzv. pitných ampulí.
Účel i použití jsou obdobné – obsah mnohem širšího spektra jednotlivých látek intenzívněji stimuluje centrální nervovou soustavu a celkový efekt je tak znatelnější.
Pravidla pro užívání těchto ampulí jsou u vytrvalců podobná jako u běžných energy drinků – za předpokladu, že obsahují kofein, je vhodnější se jim vyhnout.
Toto však nemusí platit u produktů s obsahem přírodního kofeinu, který je navázán na tzv.fytonutrienty - v tomto komplexu se kofein neprojevuje vedlejšími účinky jako v případě jeho čisté, synteticky vyráběné verze.
Za předpokladu, že se rozhodneme vytrvalecký výkon těmito produkty podpořit, je vhodnější volit mezi výrobky s obsahem přírodní formy kofeinu, látek stimulujících mozkovou činnost a antioxidantů („umí“ mj. podporovat odplavování laktátu ze svalové tkáně v průběhu zátěže).
Tyto výrobky kofein ani jiné "podpůrné" látky neobsahují, ale Váš výkon jistě pozitivně ovlivní - speciální, běžecké ponožky Hilly
Primární příčinou ruptury šlachy během sportovního výkonu jsou obyčejně degenerativní změny její struktury,které výrazným způsobem redukují toleranci zatížení. Po 20 - 30 letech života se na této snížené toleranci zatížení podílí zhoršení prokrvení šlachy. Spolupůsobícími činiteli jsou celkové onemocnění, poruchy metabolizmu, podchlazení a ložisková infekce. Samozřejmě, přetrhnout se může i intaktní šlacha, když její mechanické zatížení překročí hranici její tolerance. Vyvolávajícími mechanizmy jsou maximální napnutí svalu při odrazu, náhlé prudké zabrzdění pohybu, pasivní přepětí pracujícího svalu při současném napnutí antagonistů, nebo přímé tupé poranění maximálně napnuté šlachy. V zásadě je možné rozlišit čisté odtrhnutí šlachy v místě úponu,, anebo úplné či neúplné roztržení šlachy v jejím průběhu.
Čisté odtržení šlachy, na rozdíl od abrupčních zlomenin, je ve sportu poměrně vzácné. Morfologickým podkladem bývají zánětlivé degenerativní změny v místě úponu. Obyčejně jsou postiženy šlachy natahovačů prstů ruky. Vzácněji jde o šlachu nadlopatkového svalu, dlouhé hlavy dvouhlavého svalu paže, trojhlavého svalu paže, odtržení šlachy čtyřhlavého svalu stehna na horním pólu pately, nebo Achillovy šlachy na patním hrbolu. Klinický obraz charakterizuje prudká bolest, výpadek funkce a deformace normální kontury, často s hmatným přerušením průběhu šlachy a zřetelný bývá hematom. Léčba je vždy chirurgická, nejpozději do 3 dnů.
Kompletní i nekompletní ruptury šlach v souvislosti se sportovní činností jsou na horní končetině vzácné. Pokud se vyskytnou, obvykle je o šlachu nadlopatkového svalu, dvouhlavého nebo trojhlavého svalu paže. Na dolní končetině to bývají šlachy dvojhlavého svalu stehna,čtyřhlavého svalu stehna nebo patelární vaz. Ostatní lokality jsou raritní, ale pro sport je typická ruptura Achillovy šlachy.
Ruptura Achillovy šlachy nejčastějí postihuje lyžaře (44%), fotbalisty (21%) a atlety (18%). Predispozicí jsou degenerativní změny šlachy po opakovaných zánětech v okolí šlachy. Typická lokalizace je 2-6 cm proximálně od patního hrbolu . Jako “tenis leg” - tenisová noha, se označuje ruptura na přechodu svalového bříška a šlachy. Distálnější lokalizace bývá spojená s abrupcí patní kosti. Ruptura může být kompletní nebo částečná. Mohou vznikat i intramurální ruptury různého rozsahu. Diagnóza je založena na typické anamnéze. Postižený udává jakoby bolestivý úder do lýtka s okamžitým znemožněním funkce, někdy i typický zvuk roztržení. Objektivně je hmatatelná příčná šterbina při dorzální flexi nohy, kterou nejdříve vyplní hematom a otok, intenzivní palpační bolest, negativní hmat dle Thompsona - při intaktní šlaše silné stlačení lýtka vyvolá plantární flexi nohy postižené končetiny. Diagnóza kompletní nebo inkompletní ruptury Achillovy šlachy je absolutní indikací pro operaci. Operační zákrok se má uskutečnit co nejdříve, nejlépe v prvních 24 hodinách.
