ULTRA a dýchací systém
Dýchací systém se částečně skládá z dýchacích cest, které ohřívají, zvlhčují a čistí vdechovaný vzduch předtím, než dosáhne plicního parenchymu.
Přestože je dosaženo adekvátně v klidu, kapacita horních cest dýchacích upravovat okolní vzduch je překročena při minutových ventilacích nad 35–60 l/min.
Zátěž střední intenzity, jak bylo pozorováno u ULTRA , tedy vystavuje dýchací cesty neklimatizovanému vzduchu, který ochlazuje a dehydratuje povrchy epitelu. Výsledný zánět může stimulovat konstrikci hladkého svalstva průdušek, zúžení dýchacích cest a následnou obstrukci. Takový mechanismus bronchokonstrikce vyvolané zátěží, ačkoli není zcela pochopen, může být důležitý v patofyziologii akutního poklesu plicních funkcí po ULTRA.
Důležité je, že opakované akutní exacerbace – zejména ty, které zahrnují studený/suchý vzduch – mohou způsobit poranění a remodelaci hladkého svalstva průdušek. ronchokonstrikce vyvolaná zátěží , která způsobuje příznaky podobné astmatu jako odpověď na prodlouženou hyperpnoe, má prevalenci 5–20 % v běžné populaci a její prevalence je podstatně vyšší u lidí s preexistujícím astmatem.
Vytrvalostní sportovci jsou potenciálně vystaveni většímu riziku bronchokonstrikce vyvolané zátěží kvůli vysokým úrovním plicní ventilace udržované v tréninku. Ačkoli neexistují žádné epidemiologické studie o prevalenci ULTRA, údaje od neastmatických vytrvalostních běžců ukazují, že biomarkery zánětu dýchacích cest i oxidačního stresu se zvyšují s délkou zátěže. Jediné dostupné údaje týkající se námahového astmatu u ULTRA naznačují prevalenci podobnou prevalenci pozorované u běžné populace; tyto údaje jsou však omezeny vlastním výběrem účastníků, vlastním vykazováním údajů a nedostatkem kontrolní skupiny.
Další plicní úvaha pro sportovce ULTRA se týká potenciálních účinků mírných a přechodných plicních edémů po závodě, které byly hlášeny u maratonských běžců, kteří mají ve většině případů neurogenní patogenezi (např. přidružená hyponatremie). Ukázalo se, že závodníci v běhu na 100 mil (161 km) vykazovali průměrné zvýšení indikace extravaskulární plicní vody v souladu se sníženou plicní difuzní kapacitou a vodivostí alveolárně-kapilární membrány.
To, že ke snížení plicní difuzní kapacity došlo současně se sníženou funkcí pravé komory, naznačuje, že ULTRA způsobuje neúměrné hemodynamické zatížení plicního oběhu. Zatímco plicní edém může být normální odpovědí na namáhavou vytrvalostní zátěž, krátkodobé nebo dlouhodobé důsledky opakovaných výskytů nejsou v současnosti známy.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
