Tepová frekvence neodráží %VO2max u rekreačních běžců při maratonu

Fyziologové a trenéři většinou při maratonu doporučují  řídit se zónami srdeční frekvence (mezi 65 a 80 % maximální srdeční frekvence, HRmax) , protože údajně představují specifické metabolické zóny a procento VO2max pod laktátovým prahem.

Jak to je doopravdy??

V jedné vědecké studii testovali tuto hypotézu a zjistili, že srdeční frekvence neodráží u rekreačních běžců během maratonu spotřebu kyslíku, a že tento rozdíl je výraznější ve skupině běžců s nižší trénovaností, tzn. s výsledným časem na maraton >4 hod.

Při testu zjistili, že %HRmax zůstalo stabilní do 5.km (81 - 91%) což se významně nelišilo od %HRmax na úrovni ventilačního prahu (89 +/- 4% vs.93 +/- 6%).  Nicméně %VO2max a % rychlost běhu spojené s VO2max se v průběhu maratonu snížily (81 +/-5 až 74 +/-5% VO2max. Poměr mezi %HRmax a %VO2max se tedy výrazně zvýšil mez 5. až 42.km. Z toho vyplývá, že "řídit" tempo při maratonu na základě zón tepové frekvence se nedoporučuje především u běžců s výsledným časem 4hodiny a pomalejším.  V tomto případě je optimálnější  "řídit" svoje tempo na základě a vztahu běžeckých pocitů získaných z tréninku pomocí RPE (subjektivného odhadu vnímané intenzity).

Pozn. tady však nastává určitý problém, neboť běžci ve většině případů trénují dle různých aplikací a kolikrát tak ani neznají svoje pocity vztažené k určitému úsilí.

Pozm. s použitím zahraničních materiálů