HISTORIE MÉHO BĚHÁNÍ

Už jako malý kluk jsem měl ke sportu blízko, ale věřte tomu nebo ne, k serióznímu běhání, respektive tréninku, jsem se dostal až ve svých 21 letech, což je věk, kdy někteří se svou běžeckou kariérou pomalu končí.

Když jsem ještě chodil na specializovanou sportovní základní školu, nejvíc mě lákal skok do výšky. Trenérům se to bohužel moc nelíbilo, protože jsem podle nich dostatečně nevyrostl. Takže mě místo toho lanařili na desetiboj, jenomže ten se zase nelíbil mně.

Na střední škole jsem se dal na basketbal, a jestli si myslíte, že už jsem do té doby vyrostl, tak ne dost na to, abych se dostal do oddílu, o který jsem měl zájem. Dostal jsem se nicméně jinam a ty, kteří o mě kvůli mé výšce nestáli, jsme pak běžně poráželi.

Velký zlom v mém sportovním životě nastal na vojně, kde několik z nás zjistilo, že když budeme běhat, často se dostaneme na trénink z kasáren, a zpestříme si tak život. Postupně nás běhalo míň a míň, až jsem nakonec zůstal sám, ale to mi nevadilo. Spíše naopak.

Se stejným přístupem jsem k běhání přistupoval i po vojně. Běhal jsem sám a až později jsem vstoupil do oddílu (v jedné chvíli jsem dokonce běhal pro rakouský LCC Wien) a vystřídal i několik trenérů. Časem z toho byla opravdu bohatá a z mého pohledu také úspěšná sportovní kariéra, jíž vděčím za atraktivní a na nevšední zážitky bohatý život.

Vždycky to byl výměnný obchod, ale myslím si, že běhání mně přece jenom víc dává, než si bere. Díky němu jsem v životě potkal tolik zajímavých lidí, že spočítat je by bylo nad moje síly. Přivedlo mě na místa, kam bych se jinak nikdy nedostal – ať to byly veřejnosti běžně nepřístupné sály radnice v italské Florencii s nástěnnými malbami od Leonarda da Vinciho nebo například luxusní hotel Marriott v německém Frankfurtu, kde se pasta party v předvečer tamního maratonu zúčastnila i tehdejší starostka města.

Snad Vás tedy nepřekvapí, že běhání jsem zůstal věrný, třebaže se závoděním jsem už přestal. V současné době naběhám podle okolností 70-100 km týdně.

Umístění, kterých si cením nejvíce

• titul mistra České republiky v maratonu (1993)
• titul vicemistra České republiky v běhu na 100 km (2000)
• 2x 6. místo na maratonu ve Florencii
• 9. místo na maratonu ve Vídni
• 1. místo na maratonu v německém Arolsenu
• 1. místo na mezinárodním mistrovství Rakouska v půlmaratonu
• 3. místo na Mistrovství ČSFR v maratonu v Košicích

Moje osobní rekordy

Půlmaraton v Blansku

Běh na 1500m při závodě družstev

Maraton Košice 1994

MS na 100km Winschoten Holandsko

Po doběhu na Mistrovství republiky v půlmaratonu

Těsně před obrátkou, tzn. na 16.km při Malém Svrateckém maratonu

K traťovému rekordu mně gratuluje i bývalý traťový rekordman Jarda Kocourek (maraton za 2:15,16)

Aktuální běžecké foto :-)